Hra na pravidla

66

"Díky, Andy" vezme si sestra hrst bankovek a zastrčí je
do peněženky. Dneska jsem si totiž vyzvedla nejen novou knihu
k překladu, ale především padesátiprocentní zálohu na práci.
Naštěstí patřím k těm spolehlivým a nejlepším lidem, které mají,
takže to nebyl žádný problém. Tedy, žádný problém pro Oxford.
S mou situací už je to trochu horší. Za týden mi začíná škola.
Takže pracovat, učit se, překládat a taky se věnovat ženě, kterou
miluju nade vše a která, jestli na to přijde, mě určitě zabije.
Elenna už si organizuje program tak, aby měla co nejvíc času nejen
na nás dvě, ale i na mou přípravu. Dokonce přesvědčila Samanthu,
aby zůstala déle než bylo v plánu a to rozhodně nebylo jednoduché.

"El, mám rodinu. Nemůžu tu zůstat celý rok. Pochop to. Znáš
Schelby. Tohle nepochopí, ani kdyby ses postavila na hlavu." "Tak
ji vezmi sem. Kluci jsou ještě malí, nechodí ani do školy. Nemůže
to být takový problém." "Dobře. Ale zavoláš jí ty. Když ji
přesvědčíš, máš mě mít" vzdala to právnička a moje láska to
dokázala. Už zítra přiletí Samantina žena a synové sem, jenom
proto, aby Elenna měla dostatek času být se mnou.
Miluju ji. Miluju ji za to všechno, co pro mě dělá i za to, jak
předstírá, že ji to nic nestojí, ale... Lásko, já nemám jen tebe.
Svazuje mě slib, který jsem dala svému otci. Musím ho dodržet.
Musím se postarat o rodinu.

"Máš strach?" políbí mě na čelo, když se večer tulím do její
náruče. "Ano. Bojím se, že to nedokážu" odpovím jí tiše a vím, že
ona ani netuší o čem mluvím. "Dokážeš. Budeš výborný student.
Pomůžu ti" obejme mě pevněji. Kdybys je tušila, lásko.

Miluje se se mnou tak, jak to umí jen ona. Touží po mně a já
toužím po ní. Znovu jí dávám všechno, co chce. Dotýkej se mě,
prosím ji v duchu. Vezmi si mě. Ukaž mi, jak moc ti patřím.
"Elenno!" "Ano? Řekni mi co chceš! Řekni to! Chci to slyšet!"
"Bože, lásko!" zaplétám prsty do jejích vlasů a zoufale tisknu ta
hebká ústa na svůj klín. "Udělej mi to! Udělej mi to hned!"
Cítím její vzrušení. Šílí z toho, jak jí bez obalu říkám, jak moc
ji chci. Slyším ji sténat a pak už vnímám jen nekonečnou rozkoš,
která mě vymrští kamsi mimo realitu.
"Pane Bože, Andreo! Málem jsem se udělala společně s tebou!"

"Umřela bych pro tebe. Víš to vůbec?" šeptám jí, když se nad ni
konečně nakloním. Chci jí vrátit všechno, co mi dala před malou
chvílí. "A já pro tebe. Nespěchej prosím, protože jestli se mě teď
dotkneš tak..." "Co se stane? Pověz mi to!" "Andreo ne! Počkej
chvíli. Prosím! Ach Bože! Tak pojď! Ale pojď hned! Aaaaaa...Ne!!!"
Zmítá se pode mnou ve slastné křeči a mokré prostěradlo žaluje
jak moc mě cítila v sobě a jak moc se jí to líbilo. "Zešílím
z tebe" zmocní se mých úst.