Hra na pravidla

31

Elenna Davis se jako obvykle nezmýlila. Její telefon zazvonil dřív,
než jsme se stihly dostat zpět do hotelu.
"Dobře. Sejdeme se tam v šest" odpověděla chladně do sluchátka.
"Andreo, máme zhruba hodinu. Trochu si odpočiňte. Pak se pojedeme
podívat na to, co nám Moretti připravil a bohužel s ním budeme muset
absolvovat večeři. Připravte se, že to nebude záležitost na hodinu.
Přestože je abnormálně nudný, moc rád se poslouchá." "Dobře, madam."

"Madam, Elenno. Tak rád vás zase vidím" objímá ji starší,
prošedivělý muž s typickým italským temperamentem. "A kdo je váš
krásný doprovod?" políbí mi ruku.
"Andrea Parker. Moje sekretářka" představí mě stroze. "Půjdeme?
Už jste mě připravil o dost času" nenechá ho na pochybách, že ji
vztek z dnešního dopoledne ještě nepřešel.
"Omlouvám se, madam. Bylo to jen nedorozumnění. Vše je samozřejmě
připraveno přesně tak, jak jste si přála" pokyne směrem k budově
před kterou stojíme.

"Dobře" podepíše moje šéfka předloženou smlouvu. "Příští týden
sem přiletí moji lidé a převezmou objekt. Doufám, že bude hotové
vše, na čem jsme se právě dohodli. Pokud ne, budu nucena vás
nahradit někým jiným." "To nebude třeba, madam. Vše bude
připraveno. Máte mé slovo."

Další věc ve které se Elenna nemýlila, je Morettiho vášeň pro hovory
o ničem. Je téměř jedenáct a nezdá se, že by dokázal sám sebe unavit
nudným tlacháním. Na rozdíl ode mě. Veškerou svou pozornost
soustředím na to, abych nezačala zívat.
Kráska po mém boku má naprosto neutrální výraz a občas se nuceně
usměje. Konečně se podívá na hodinky: "Je mi líto, ale teď už se
opravdu musíme rozloučit. Zítra dopoledne odlétáme."
Ještě další půlhodina loučení a příslibů další spolupráce a konečně
stojíme venku před restaurací.

Tentokrát na nás čeká přistavené auto. "Dobrý večer" pozdraví
s úsměvem snědý mladík. "Dobrý večer, Gino. Díky, že jste si udělal
čas." "Pro vás vždycky, madam" otevře jí galantně dveře.
"Jako vždycky?" otočí se k nám na zadní sedadla. "Ano" mrkne na něj
rošťácky. "Jako vždycky, Gino."

"Andreo, jestli chcete, můžete odpočívat. Pokud máte zájem vidět
ještě něco málo z Říma, tak rychlá sprcha, převléknout a jedeme.
Gino čeká." "Vezmete mě s sebou, madam?" "Jistě. Proč ne? Když už
jste tady."
Elenna Davis se opravdu nenarodila proto, aby byla ke komukoli milá.
Když už jsem tady, tak mě tedy milostivě vyvenčí. Mám sto chutí
poslat ji někam a navrhnout, že příště si místo mě může přivézt
pudlíka.
Místo toho se jen křečovitě usměju: "Jistě, madam."