Hra na pravidla

49

Slíbávám jednu kapku po druhé z bronzově opálené, sametové kůže a
moje ruce se pomalu přesunují z jejích boků ke dvěma malým, nádherně
tvarovaným ňadrům. Cítím, jak se zachvěje, když je schovám v dlaních.
"Neboj se" znovu ochutnám ty úžasné rty. "Andreo, víš, že tohle
nesmíme" pokusí se ještě o obranu. "Ne" odpovídám tiše mezi polibky.
"V tuhle chvíli vím jen to, že jsi nádherná. Jsi ta nejkrásnější
žena, co znám. Jsi jediná žena, po které toužím. Jsi všechno, co
chci. Miluju tě."
"Bože!" Prudce mě obejme a hladově se zmocní mých rtů. "Sundej to!"
rychle mi přetáhne tričko přes hlavu a nedočkavě se ke mně přitiskne.
Už nic nepředstírá. Tělo ji definitivně zradilo. Chvěje se vzrušením
pod mými dotyky a zoufale žadoní o další.
Její žár mě doslova spaluje. Chci ji. Chci ji tak moc, že musím
sebrat všechny síly k tomu, aby se tahle úžasná chvíle neproměnila
v obyčejný, netrpělivý, rychlý sex. Chci se s ní milovat. Ochutnat
každý kousek její kůže. Pomazlit se s každou její částí. Chci, aby
byla celá moje. "Zpomal, lásko."
Teď jsem to já, kdo vezme její dychtivé ruce a přitiskne je
k chladné zdi. "Ne" oznámím jí, že moje šortky zůstanou, pro tuto
chvíli, tam, kde jsou. "Kotě..." "Psssst" zamknu jí ústa polibkem.
"Chci tě" znovu se skloním k jejímu krku. "Dej pozor" zaprosí tiše.

Vracím jí všechnu něhu, kterou mi kdy dala a objevuju jedno citlivé
místo po druhém. Nespěchám. Dávám jí čas zvyknout si na mou blízkost.
Na mé dotyky a na mé rty tam, kam je zbytku světa vstup zakázán.
Nechávám jí volnost v tom, co mi dovolí a vracím se k jejím ústům
vždy, když vycítím sebemenší náznak nejistoty. Nechci ji dobýt.
Nechci si ji vzít jen proto, že můžu a ona už to ví. Pomalu mě
pouští do zakázaných zón a nechává své tělo, aby mi prozradilo každé
tajemství. Naše role se sice obrátily, ale je to znovu ona, kdo tu
velí.

"Elenno!" vlhko na sametových stehnech už rozhodně nemůže být
ze sprchy. "Co s tím uděláš?!" Stejně zkušeně jako rozkoš rozdává,
si o ni umí i říct. Uchopí moji ruku a přitiskne si ji ke klínu.
"Ach! Bože!" vykřikne, když vyhovím její touze a její boky se dají
nekontrolovatelně do pohybu. "Andreo!"

Vzrušení, vášeň a chtíč. To všechno nás pohltí během okamžiku.
Slyším ji sténat. Slyším, jak volá moje jméno. Cítím jak se zoufale
snaží dosáhnout větší intenzity mých dotyků. Teď je opravdu moje.
Patří mi. Ale já chci víc. Chci, aby tahle chvíle trvala věčně.
Chci, aby byla vyjímečná. "Ještě ne!" donutím svou dlaň, aby se
přesunula na pevný zadeček. "Ty víš, jak tě chci" opřu čelo o to
její. "Kotě... tak pojď..." ucítím, jak mě jemným tlakem posouvá
směrem dolů.

Konečně ji ochutnám. Můj jazyk neomylně našel její nejcitlivější
místo a teď se s ním něžně mazlí. Klečím u jejích nohou a netoužím
po ničem jiném, než dát jí všechnu rozkoš světa. "Aaaaaa! Bože! Víc!"
stojí před bránou orgasmu a zoufale touží jí projít.
Ale já ji ještě nechci pustit. Konečně ji mám tak, jak po tom toužím
v bezesných, nekonečných nocích. "No tak!!!" Lásko, nech mě ještě
chvíli, prosím ji v duchu. "Andreo!!!"