Hra na pravidla

46

"Dobré ráno" bere si řidič moje zavazadlo a otevře mi dveře. Auto
je prázdné. "Vyzvedneme madam Davis?" zeptám se na oko lhostejně.
"Ne, slečno. Mám vás odvézt přímo na letiště" podívá se sympaťák
do zpětného zrcátka.
"Vaše letenka" podá mi obálku. "Šťastnou cestu, slečno" rozloučí se
se mnou s úklonou. Elenno, kde jsi?!
Letištní hala je, jako obvykle, nacpaná k prasknutí. Nejmíň hodinu
by mi trvalo projít odbavením, pomyslím si otráveně a moje oči
bloudí po přeplněném prostoru, ve snaze najít tu, která se něčím
takovým zabývat nemusí.
Konečně ji spatřím. Šarmantní Švýcar jí podrží dveře a společně
odcházejí k VIP přepážce odbavení. "Hm, to jste vy" přelétně mě
lhostejným pohledem kráska, jako kdyby právě teď zjistila, že se
téhle cesty účastním. "Moje sekretářka, Hansi" řekne německy a
omluvně se usměje.
"Elenno, jsem moc rád, že jsem tě mohl doprovodit" políbí jí ruku.
"Dovol mi, prosím, vyzvednout tě tu zítra." "Myslela jsem, že se
zítra vracíš domů" dívá se na něj překvapeně. "To jsem bohužel
nevěděl, že naše setkání přeruší tvoje obchodní cesta. Rád se tu
zdržím, abych s tebou mohl strávit ještě nějaký čas." On tu její
ruku snad nikdy nepustí!!!
"Musím se omluvit, Hansi, ale v tuto chvíli ani netuším, v kolik se
zítra vrátím. A pokud to bude v nějakou rozumnou dobu, budu muset
do kanceláře. Dokončit práci, která měla být hotova dnes." "Ale
večer už pracovat nebudeš. Počkám na tebe. Mohli bychom si zopakovat
dnešní noc. Málokdy mám možnost být ve společnosti ženy, která je
tak krásná, tak chytrá a navíc skvěle tančí."
No to si ze mě snad dělá srandu!!! Elenno!!! S ledovým klidem
přehlédne můj vyčítavý pohled. "Ani nevíš, jak moc bych ráda, ale
opravdu ne. Určitě se nevidíme naposled. Dej mi vědět až přiletíš
příště. Děkuji za doprovod a přeji šťastnou cestu" nastaví mu tvář
k polibku.

"Kávu prosím. A hodně silnou" usměje se na jednu z letušek. Opře si
hlavu a zavře oči. "Jen vodu. Díky" objednám si pro změnu já.
Nenápadně pozoruju ženu vedle sebe. Je unavená. Je víc unavená, než
bývá obvyklé. Elenno, byla jsi s ním celou noc a ani se to přede
mnou nesnažíš skrýt! Řekni mi, prosím, že se nestalo nic, co by...
Ani se to nesnažím domyslet. Už jenom to, že s ním tančila, mě
dohání k šílenství. On se jí dotýkal! Líbal ji na tvář! Vážně jenom
na tvář?!
Andy, ty žárlíš. Přiznám si překvapeně. Ano. Žárlím. Žárlím na každý
pohled, který nepatří mě. Na každou větu, která není určena pro mé
uši. Na každý dotyk, který neucítím na svém těle.

Usnula pár minut po tom, co jsme vzlétli. Její hlava se naklání
ke mně. Opatrně, abych ji nevzbudila, rozepnu svůj i její pás
a přisednu si blíž. Tak, aby si mohla udělat pohodlí na mém rameni.
"Miluju tě" zašeptám, když opřu svoji hlavu o tu její.