"Tohle nejsou ty prostory na kterých jsme se dohodli!" moje šéfka
rozčileně zvedá hlas. "Chcete mi snad říct, že sem letím jen proto,
abych si prohlédla kanceláře na periferii?! Požadavek byl jasný!
Centrum Říma! Nic jiného neodsouhlasím a ani nepodepíšu! Kde je
pan Moretti? Mám tomu rozumnět tak, že moje návštěva je tak
bezvýznamná?!"
"Madam..." Okouzlující, mladý, Ital se marně snaží zastavit ten
naštvaný příval slov.
"Vy mě nezajímáte a ani s vámi nebudu jednat! Vyřiďte Morettimu, že
pokud do dnešního večera nenajde odpovídající řešení, odlétám a
na další obchody může zapomenout!"
"Konečně" shodí s úlevou lodičky. Je to jedna z těch mála chvil, kdy
mi dovolí vidět, že i ona je jenom člověk.
"Andreo, omlouvám se. Vím, že už musíte mít hlad, ale já teď vážně
potřebuju sprchu. Dejte mi půl hodiny a půjdeme na oběd."
"To je v pořádku, madam. Ocením totéž."
"Jo a vemte si něco pohodlného. Půjdeme se najíst ven. Nemusíte být
v obleku."
Překvapilo mě, že nemám svůj vlastní pokoj. Bydlíme v apartmá, které
se skládá z hlavní místnosti a dvou oddělených ložnic. Každá z nich
má svou koupelnu a toaletu. Bydlí takhle i s muži? Přede mnou s ní
na tahle jednání jezdil s největší pravděpodobností Bennet.
Rychlá sprcha mi zlepší náladu. Stojím na terase a kochám se úžasným
výhledem. Přímo přede mnou se dme starověkou pýchou Koloseum.
"Líbí se vám to, Andreo?" ani jsem si nevšimla, kdy přišla. "Ano,
madam. Je to nádherné." "Tak to se těšte na západ sluce. Půjdeme?"
"Jistě, madam."
"Dáte si ještě něco?" zeptá se, když dojíme. "Ne. Děkuji madam."
"Zaplatíme" mávne na číšníka. "Tak pojďte, Andreo. Když se nám
nečekaně narodil volný den v Římě, tak ho využijeme" mávne na taxíka.
"Forum Romanum" sdělí řidiči cíl cesty.
"Tak tohle bylo kdysi centrum města" dívá se na mě s úsměvem.
"Vzniklo někdy kolem roku 200. Byly tu nejvýznamější budovy,
baziliky a dokonce i senát. Tamhle vidíte Oblouk Septimia Severa.
Ten byl postaven v roce 203 a tehdy vypadal téměř stejně jako dnes."
Provází mě celým areálem a u každé významější památky se zastaví,
aby mi o ní řekla něco víc.
"Mohla byste tu dělat průvodce, madam" pochválím ji obdivně. "Škoda,
že jste mi to neporadila dřív" rozesměje se. "Možná by mě to bavilo
o hodně víc, než být ředitelkou. Teď už musíme jít" podívá se
na hodinky. "Moretti zavolá každou chvíli." "Jak to víte, madam?"
"To se naučíte, Andreo."
ČTEŠ
Hra na pravidla
Romance"Potřebuju tu práci!" "Máš práci." Dala jsem výpověď!" "Nepodepsala jsem ji."
