In the Nook (Taekook/Vkook) CZ

2.

Jak Yoongi slíbil, tak taky udělal, opustil mě před poslední hodinou. Ale co, teď už mi škola odzvonila a já můžu jít v klidu do šaten a domů. Pořád přemýšlím, jestli pak zajít za táty do toho baru na výpomoc, ale popravdě se mi moc nechce.

Totiž, oba pracují v gay-baru, já tam občas přijdu pomoct a dostanu za to nějaké svoje wony, ale v poslední době se mi tam moc chodit nechce. Asi přesněji od doby, co mě tam načapal nějaký klučina z naší školy a ti hloupí prváci se nad tím náramně baví a šikanují mě za to.

Gay-bar není špatné místo, není to nic, za co bych se měl stydět, je to prostě normální bar, jen se tam schází homosexuálové, co je na tom. Všichni v tom prostě vidí nějaké úchylárny, to vlastně vidí v samotných homosexuálech, ale tak to není.

Následuju dav studentů do šaten a pomalu se ztrácím ve vlastních myšlenkách, dokud mi někdo nepoklepe na rameno. Bezvýrazně se za dotyčným otočím, ale vytřeštím oči, když vedle sebe uvidím culícího se Chiumina – mého prváckého rivala.

„Nazdárek, princezno." Ušklíbne se a já na nic nečekám, protlačím se davem a rozeběhnu se pryč. Nejhorší ale je, že jsem zabočil na opačnou stranu, než jsou šatny, proč jsem takový idiot?

„Nám neutečeš!" zaslechnu někde za sebou, a to mě vyděsí natolik, že už nad šatnou dál nepřemýšlím a vyběhnu protější schody nahoru, naštěstí nejsou hned za mnou, ale zároveň jsou mi v patách, letmo se ohlédnu, ale dál probíhám už tichou chodbou v patře, kde to znám jen na oko, neboť jsem tady nikdy třídu neměl, jen jsem maximálně procházel.

„Jungkooku! Když se vrátíš za námi, ušetříme tě!" zaslechnu tlumeně ze schodů a mě se čelo orosí studeným potem. Hah, chtěl tím říct, že dostanu zase pár ran do nosu za to, v jaké rodině žiju? Ne, díky nechci.

Doběhnu na konec chodby, ale tady už nikam nemůžu, je tady prostě zeď a dveře s nápisem: kumbál. Ah, ten se jistě nezamyká, jsou tam jen smetáky a mopy. Zatlačím na kliku a opravdu se dveře otevřou, oddechnu si a rychle zalezu dovnitř, už totiž slyším prváky blížící se do patra.

„Kde je ten skrček." Zanadává hlas nějakého kluka z Chiuminovy party a já se opatrně posunu víc dozadu, abych měl jistotu, že mě opravdu nenajdou. Už jsem myslel, že narazím na stěnu, jak stále kráčím dozadu, ale místo toho narazím na kliku.

„Huh? Další dveře?" optám se sám sebe potichu a kliku stlačím. Je otevřeno. Vlezu tedy dovnitř a zavřu za sebou. Až teď se rozhlížím po kachličkované místnosti s jedním umyvadlem a záchodem v rohu místnůstky. Takže asi záchod, který ale nikdo nepoužívá, protože je zabudovaný v kumbále. No, páni, kolik tajemství tahle škola jen skrývá. Nad tím se musím pro sebe zasmát a posadím se na zem.

„Sem bych se mohl chodit schovávat, nikdo o tom neví." Tohle je dobrý nápad. O přestávkách, nebo na konci školy sem můžu jít a čekat, až se ztratí ti prváci. Tady mě nenajdou, pochybuju, že o nějakém záchodě v kumbále vědí, možná by tam maximálně otevřeli ten kumbál, ale víc by ho neprozkoumávali a nehledali nějaké dveře navíc.

„Tohle je geniální místo, sláva tomu, kdo to tady vymyslel." Zasměju se pro sebe a rozsvítím svůj mobil. Mám zmeškaný hovor od táty, no, snad to nebude nic důležitého. Vytočím číslo zpátky a přiložím si mobil k uchu.

„Kooku?" ozve se hlas z druhé strany a já se ozvu nazpátek.

„Ahoj, appa, co jsi mi chtěl?"

„Jen jsem se chtěl zeptat, jestli už jsi skončil ve škole, jestli tě máme čekat v tom baru, nebo ne, možná totiž přijde Namjoon, tak bys ani chodit nemusel, nebylo by tu asi co na práci."

„To je v pohodě, stejně bych asi nešel, ummm, jsem tady ještě s Yoongim, takže přijdu trochu později." Zalžu a opřu si posmutněle hlavu o stěnu.

„Dobře, tak tím to máme vyřešené, pak teda přijď rovnou domů, nebudu tam zůstávat dlouho, jako Sunhan, takže přijdu dřív, udělám ti večeři a tak, jo?" pousměju se a přikývnu si pro sebe.

„Dobře, tak se měj."

„ty taky, zatím ahoj." Típne mobil a já si ho oddálím od ucha. Chtělo by to tady ale nějakou zábavu, něco nebo někoho, aby to tady nebylo tak prázdné. Asi si doma stáhnu nějaké hry na mobil, aby mi ta schovka trochu utíkala, teď si můžu leda tak pustit hudbu, jak krásné trávení času po škole.

Dám jim půl hodiny, pak je přestane bavit na mě čekat, teda alespoň v to doufám.

***

Konečně dorazím domů bez jediného šrámu. Prváky jsem už nepotkal, takže žádný rozbitý nos, ani nic podobného, alespoň se mě tátové zase nebudou vyptávat. Hodím batoh za dveře svého pokoje a přijdu do kuchyně. Mám docela hlad a mířím si to rovnou k ledničce, ale střetnu se s tátou mezi dveřmi.

„Oh, ahoj, appa, myslel jsem, že přijdeš později."

„To samé jsem si myslel o tobě, nevadí, já jsem přišel dřív, protože i Namjoon přišel do baru dřív, takže jsem ti chtěl už začít vařit něco teplého, třeba polévku, abys pořád nejedl studené večeře." Děkovně na něj pohlédnu a sednu si ke stolu naproti kuchyně.

„Tak jak ses měl? Co Yoongi?" začne se mě ptát, zatím, co si chystá kastroly. Pozvednu rameny a zahledím se do země.

„Dobrý, popovídali jsme si...bylo to fajn...jo."

„Heh, no, když u nás posledně byl, tak mi nepřišlo, že by byl moc upovídaný." Pousměju se a zakroutím hlavou.

„Jak kdy, on má...prostě svoji povahu, heh, ummm, nechceš pomoct s tou polévkou?" táta se usměje a rukou mávne směrem k sobě, tak naznačí, abych šel za ním.

„Budu moc rád."