Jungkook P. O. V.
Uteklo to rychle, sotva jsem si stihl užít trochu volna o vánočních prázdninách, už se jde zase do školy, ale naštěstí nám to vyšlo na čtvrtek, takže za dva dny je stejně zase víkend. Přešlapuju na okraji zasněžené ulice a čekám, až přijde Taehyung, slíbil jsem mu, že ho počkám, takže to chci dodržet, i když mi začíná být už docela zima.
Konečně uvidím, jak se otevřou dveře od paneláku a mým směrem se rozejde hnědovlásek s nadšeným úsměvem z toho, že mě vidí. Už předem roztáhne paže a jen co ke mně dojde, obdaruje mě pevným a vřelým objetím.
„Ahoj, díky, že jsi vážně počkal." Usměju se a letmo ho políbím na rty.
„Není zač, tak jdeme? Je docela zima." Pronesu se zasmáním a Taehyung hned přikývne na souhlas. Ještě mě chytne za ruku, ta jeho je pěkně teplá, takže mě zahřívá, trochu nad tím zčervenám, divím se, že se odvážil takhle na veřejnosti, ale nic nenamítám a jeho ruku pevněji stisknu.
„Trochu se bojím, aby si Daemin nevzpomněl na ty peníze, pořád jsem mu nic nedal..." pronese po chvilce cesty Taehyung a já na něj lítostně pohlédnu. Jestli si na něj zase dovolí, tak už ho asi vážně sejmu, nebo bych se o to alespoň pokusil, ale třeba budeme mít štěstí a během Vánoc se trochu vzpamatoval.
„Já myslím, že na to zapomněl, nebo to už nebude řešit, nemůže ho to přece pořád takhle bavit."
„Já nevím, zrovna Daemina by to i bavilo..." s úsměvem líbnu Taehyunga na už promrzlou tvář a takhle ho povzbudím.
„Neboj, budeš v pohodě, stále si budeme na blízku, dobře? Já mám Daemina ve třídě, takže ho můžu mít na očích." Taehyung děkovně přikývne a popotáhne nosem kvůli mrazu.
„Hele, co vlastně Chiumin? Nepřijde mi, že bys o něm nějak moc mluvil." Řekne docela zamyšleně Taehyung a já přikývnu na souhlas. Jo, taky mě to udivuje, ale vypadá to, že mého rivala to bavit asi vážně přestalo.
„nevím, asi už ho nezajímám, vlastně...od doby, co na mě vylil tu horkou kávu, jako by dal zpátečku, ale co čekat od prváka, myslel si o sobě hodně, ale pak dostal strach. No, nechci to ale zakřiknout, musím uznat, že mi dával pěkně zabrat."
„Hmm, to asi jo, tak hlavně, že alespoň z tvojí strany je o problém míň." Usměju se a ramenem ho jemně drcnu do toho jeho.
„Těch problémů ubylo od doby, co jsem tě poznal." Taehyung se začervená a s uculením zakroutí hlavou.
„Aish, tohle mi nemůžeš takhle bez varování říkat." Zasměju se a sklopím hlavu ke svým botám od sněhu.
„Mm, ale je to pravda." Zastavíme u školní budovy, ale dovnitř ještě nevlezeme. Víme, že už nebude čas jít ještě na náš záchod, za chvíli bude stejně zvonit a my máme hodiny oddělené, proto se k sobě ještě přitulíme a vyměníme si láskyplné a horké polibky.
„Mm, o přestávce tam." Zašeptá a já přitakám na souhlas.
„Vezmu nám kávu, mm?" Taehyung se usměje a s přikývnutím mě ještě jednou políbí, jemně a vřele, až mě to celého zahřeje a uvolní. Pohladím ho po vlasech a opatrně se odpojím.
„Tak jo, musíme jít, miluju tě."
„Mm, já tebe."
Ani jsem netušil, že jsme před budovou nebyli sami...
Ahh, zádrhel is coming 😶
Anoo, zase je to krátké, ach joo, snad se v příští kapitole víc rozepíšu <3
Jinak díky za vaše hlasy k Yoonmin ukázkám v minulé kapitole, myslím, že teď mám víc, než jasno, který z nich to vyhrává 😏💜
Pěkný večer! <3
ČTEŠ
In the Nook (Taekook/Vkook) CZ
Fanfiction[dokončeno] „Jsem třeťák a šikanují mě prváci, není to úplně příjemné, ale jsou to holt ještě malé děti, které nechápou, že není nic špatného na tom mít dva otce, nebo pracovat v gay-baru." „Hmm, a ty jsi gay?" „Nejsem gay. Ty jo? Šikanují tě kvůli...
