In the Nook (Taekook/Vkook) CZ

7.

„Kde jsi byl tak dlouho?" vyjeden na mě Yoongi, když konečně přijdu do přeplněné učebny stejně se zvoněním, Taehyung je ještě za dveřmi a nejspíš čeká, až uvidí pana Leeho na schodech, aby mohl bezpečně přijít ke své lavici.

„Promiň, trochu jsem nestíhal, heh." Zasměju se nervózně a sednu si do volné lavice vedle té Yoongiho lavici. On si mě ale projede podezíravým pohledem. Nejspíš na mě hledá nějaké šrámy, které by značily, že jsem se střetl s prváky, ale nic nenajde, a tak jen s povzdechnutím přikývne.

„Fajn, ale víš, že mi můžeš zavolat, když-..."

„Já vím, já vím, ano, mám mobil a v něm tvoje číslo, ale v takových situacích si dokážu poradit sám, vážně, navíc...nechci tě urážet, ale co ty bys zmohl, jsi ještě menší než já, a svalově..." zabodne do mě svůj ostrý zrak a pobídne mě k pokračování.

„No? Svalově co?"

„Jsi prostě takový cukřík, moc bys mi nepomohl." Vydám ze sebe a modlím se k tomu, aby se na mě nějak nenaštval, ale on je protočí očima a lehne si na lavici.

„Budu dělat, že jsem tě přeslechl, ale ber to tak, že bychom byli alespoň dva, to už by se dalo, anebo bych jako správná záchrana hmátl po prvním učiteli, který by byl v mojí blízkosti."

„A víc dětinštější nápad, jak se zbavit prváků, neznáš?" Yoongi mě dloubne do ramene a zakroutí si pro sebe hlavou s výrazem, který jasně říká: Bože, s kým se to bavím.

„Jungkooku...musím ti něco říct. Jsi debil."

„Oh, díky, to bylo silné."

„Jo, občas by se ti to víc vyplatilo, než se potom doma vymlouvat na „nehody"." Tentokrát očima protočím já a zadívám se na Taehyunga, co právě vešel dovnitř a zalezl do své lavice. Ani se neohlédl po mě, ale proč by to taky dělal, on má teď jiné starosti. Už vidím, jak se s úšklebkem zvedá Daemin, ale pan Lee by měl přijít hned, jinak by sem Taehyung ještě nelezl.

„hej, Daemine!" křiknu přes celou učebnu, aby mě kluk zepředu slyšel. Nevím, proč to ze mě tak vyšlo, můj mozek chtěl asi dát trochu času tomu hnědovláskovi v lavici. „Dobrý tričko." Poukážu na něj s lusknutím prstů a on mě obdaruje nechápavým výrazem.

„He? Jsi teplej?" optá se zaskočeně. Raději zmlknu a spíše pro sebe zakroutím hlavou v nesouhlas. Naštěstí ale do třídy vejde pan Lee a já si pro sebe oddechnu. Tak to bylo k něčemu, stejně se divím, že jsem to udělal.

„Hej, jsi v pohodě?" optá se mě Yoongi se stejným výrazem, jako měl Daemin, ale já ho přátelsky poplácám po rameni a pousměju se.

„Ale, samozřejmě, můj příteli, cítím se skvěle, soustřeďme se na matiku." Yoongi pozvedne jedno obočí a raději se otočí na matikáře.

„Někdy...tě vážně nechápu. A bojím se o tvé zdraví."

„Děkuji, Yoongi, to je od tebe hezké." Zasměju se a pohlédnu dopředu, ale můj zrak se střetne s očima Taehyunga, který se na mě zepředu otočil, bezvýrazně se ovšem otočí zase zpátky a věnuje se hodině. Uh, myslím, že mám s tím klukem hodně společného.

***

„Aish, dochází mi nápady, zítra je zase víkend a já nevím, co vám mám uvařit." Postěžuje si appa, zatím, co mi s tátou sedíme u stolu a snažíme se zprovoznit ovladač na televizi. Je to docela na houby, když člověk musí kanály přepínat ručně, ale táta odmítá koupit nový ovladač, prý to půjde spravit.

„Haló? Poslouchá mě tady někdo?" zvednu svůj zrak od ovladače k světlovlasému muži a zazubím se na něj.

„Kimchi." Appa zakroutí hlavou v nesouhlas a složí ruce na hrudi.