„Uh, tak jo, Tae...bude to dobré...hlavně se uklidni." Začnu si šeptat pro sebe a obejmu svoje nohy, abych se tak víc zahřál. Alespoň, že mě nezmlátili...
Jungkook P. O. V.
Nervózně poklepávám nohou do podlahy. Taehyung už měl přece dávno přijít. Před chvílí zvonilo a on říkal, že do zvonění tady bude určitě. Povzdechnu si, když se otevřou dveře, ale místo Taehyunga do učebny vejde Daemin s jeho spojenci. Moc si ho raději nevšímám a dál sleduju čas na mobilu, než mě ale vyruší nová zpráva.
Taehyung: Záchody u tělocvičny...prosím přijď
Zamračím se, když si zprávu přečtu a pohlédnu na hodiny. Pan Lee tady ještě není, jestli má ale Taehyung nějaké problémy, nemůžu čekat. Vstanu z lavice, ignoruju nechápavé pohledy ostatních studentů a vyběhnu z učebny ven.
Už zahlédnu pana Leeho na schodech, proto se rychle schovám za roh a rozeběhnu se směrem k tělocvičně, kde už by měly být záchody. Moc sem nechodím, přijde mi to tady takové špinavé a tmavé, nevím, nemám to místo moc rád.
„Tae?" zvolám, když otevřu dveře a vejdu dovnitř. Nikoho ale neuvidím, uh, že bych se spletl? Ale jiné záchody tady přece nejsou... Vyruší mě až tichý vzlyk a poté roztřesený hlas, který patří jen jedinému člověku.
„J-Jungkooku..." přišlo to z kabinek, proto k nim hned přijdu a všimnu si jedné zavřené. Zatlačím na kliku, ale je zamčeno.
„Tae? Jsi tam?" opřu se o dveře uchem, abych slyšel, co se vevnitř děje, ale to ani nemusím, protože mi dotyčný hned opět odpoví.
„Jo...jsem, já...nevím, co mám dělat..." začne ze sebe soukat a já poznám, že nejspíš brečel. Oh, jestli mu zase něco provedl ten hajzl z mojí třídy, tak se neznám.
„Taehyungie, co se stalo. Zmlátil tě? Nebo něco jiného? Prosím, otevři ty dveře." Zvolám na něj jemně, abych v něm vyvolal větší pocit bezpečí, a aby mi víc věřil, ale on neotevře, jen popotáhne nosem.
„Nemůžu otevřít, protože...u-uh...n-nemám na sobě oblečení..." šeptne chvějivě a já od dveří trochu odstoupím, trochu nad tou větou zrudnu, ale dojde mi, že tohle je práce právě Daemina.
„Vůbec žádné? Ani...spodní prádlo?" zeptám se nejistě a Taehyung se sekavě nadechne, jako by se snažil zadržet pláč.
„N-Ne! Vůbec nic na sobě nemám! Já...co mám teď dělat." Povzdechnu si a pokusím se zapojit mozek. Měl bych něco vymyslet, když už mě zavolal na pomoc, přece nad tím jen nepozvednu rameny.
„Hmm, no...Huh! No jasně, už to mám, máme tady přece oblečení do tělocviku." Vyhrknu nadšeně a rozeběhnu se ke dveřím. „Nikam nechoď, hned jsem zpátky!"
„Uh, kam bych chodil..." šeptne frustrovaně, ale na to už nijak nereaguju, vyběhnu ze záchodů a proběhnu chodbou až k šatnám. Ze skříňky vytáhnu svůj cvičební úbor a s pousmáním se vrátím zpět na záchody. Vlezu do kabinky vedle té, kde je Taehyung a sundám ze sebe všechno oblečení.
„Huh? Jungkooku, už jsi tady?" optá se trochu vyděšeně, ale oddechne si, když přitakám na souhlas.
„Jo, jo, hned ti dám oblečení, jen to ze sebe shodím."
„Počkej...cože? Myslel jsem, že mi dáš ten tělocvik-..."
„Heh, to ne, akorát tě učitelé seřvou za to, že nemáš uniformu, vezmeš si tu moji, jsi stejně vysoký, takže ti bude, já si dám tričko a šortky." Pronesu a uniformu mu prohodím do kabinky přes škvíru navrchu. Mezitím na sebe natáhnu cvičební úbor.
„Huh?! Jungkooku, to nemůžeš! Je to můj problém, takže mi dej to druhý! Nechci, abys to odskákal za mě." Ozve se z druhé strany, ale já se pro sebe zasměju.
„Nedělej zase skromného a oblékej se, ať toho nepropásneme z matiky moc, víš, jaký je pan Lee." Oblečený ve cvičebním vylezu z kabinky, dveře vedle se kupodivu otevřou chvilku po mě. Zvědavě nahlédnu dovnitř, ale to už Taehyung vychází v mojí uniformě.
„No vidíš, padne ti, jen asi nemáš tak široká ramena, trochu ti to tady plandá, ale jinak v pohodě." Řeknu docela optimisticky, ale on má stále dost nejistý výraz.
„Já nevím...měl bys to mít na sobě ty..." Povzdechnu si a letmo ho obejmu, k mému překvapení neprotestuje, jen zpevní naše objetí a s výdechem mi poděkuje.
„Děkuju ale, že jsi přišel, bez tebe...co já vím, co bych dělal."
„heh, neděkuj, to je samozřejmost, ale tu uniformu si opravdu nechej, já budu v pohodě." Taehyung se ode mě odtáhne a zadívá se na mě svým kukučem.
„Vážně...?" S úsměvem mu odhrnu pramínky vlasů z čela, palci mu setřu ještě trochu zaslzené tváře a přikývnu na souhlas.
„Jo, vážně. Tak jdeme?"
***
Přijdeme k učebně. S nádechem zaklepu na dveře a společně pomalu vejdeme dovnitř. Pan Lee si nás chvíli moc nevšímá, ale když si poté všimne mého oblečení, zamračeně složí ruce na prsou.
„Jeon? Co to má být." Pronese přísně a projede si mě celého pohledem. „jak to chodíš, a pan Kim? Kde jste byli, mám dojem, že hodina už začala, ale hlavně bych chtěl slyšet důvod, proč tady mladík z béčka nemá uniformu?" Taehyung sklopí hlavu a nadechne se, že se omluví, ale stačím mu do toho skočit.
„Omlouváme se, pane Lee, byli jsme ještě za panem školníkem, potřeboval s něčím pomoct a...já si uniformu zapomněl vyprat, měl jsem ji ale hodně špinavou, takže...spíš jsem si vzal tohle." Pan Lee se na mě zamračí a máchne paží směrem k lavicím.
„Kim, sednout. Jeon, měl by ses stydět. Chápu, že uniforma je jen jedna a občas se zapomene vyprat, ale existuje spousta jiného slušného oblečení, jistě máš u sebe doma nějakou košili, nebo alespoň slušnější tričko a džíny, ale vzít si na sebe cvičební úbor, to se mi vůbec nelíbí a pokud tě potká ředitelka, tak je to na poznámku." Trochu sklopím hlavu, nečekal jsem, že to bude až tak vážné, ale jsem rád, že v mojí kůži není právě Taehyung.
„Já vím...omlouvám se, příště...se to nestane."
„To doufám, teď sednout. A Kim k tabuli." Zvolá, ale další dva chlapci se na něj nechápavě podívají, jako by vyčkávali na učitelovo pokračování, ale on nic, jen sedne ke svému stolu a nalistuje stranu v učebnici.
„Řekl jsem, Kim k tabuli." Řekne ještě jednou, přísněji, a zvedne ke všem studenům zrak.
„Ummm, pane učiteli...nevíme který." Pronese tiše jeden z áčka a pan Lee s povzdechnutím poukáže na hnědovlasého hocha v mé uniformě.
„pan opozdilec. Jeon půjde jako druhý. Stejně jsem chtěl dneska zkoušet." S povzdechnutím a menším soucitem pohlédnu na Taehyunga, jak si bere do ruky fixu a stoupne si k tabuli. Yoongi do mě ještě šťouchne a věnuje mi nechápavý výraz.
„Hej, co se děje, ráno jsi uniformu měl." Šeptne a já přikývnu na souhlas.
„Jo, ale Tae neměl, Daemin ho nechal na záchodech bez jediného kusu hadru, tak jsem to vzal na sebe." Yoongi nad tím zakroutí hlavou a opře si bradu o dlaň.
„tsh, jsi magor, zbytečně jsi to odskákal."
„Mm, já to tak zbytečně nevidím..."
Mm, já to taky zbytečně nevidím, Kookie si teď u Taeho jistě šplhnul 😏😂💜
Přeju vám hezký den <33
ČTEŠ
In the Nook (Taekook/Vkook) CZ
Fanfiction[dokončeno] „Jsem třeťák a šikanují mě prváci, není to úplně příjemné, ale jsou to holt ještě malé děti, které nechápou, že není nic špatného na tom mít dva otce, nebo pracovat v gay-baru." „Hmm, a ty jsi gay?" „Nejsem gay. Ty jo? Šikanují tě kvůli...
