Taehyung P. O. V.
Sedím na zasněžené tribuně na fotbalovém stadionu a netrpělivě pohupuju s nohama. Za chvíli přijde Jungkook, psal mi, že má trošku zpoždění, ale pokusí se spěchat. Jsem docela nesvůj, nevím ani proč, možná je to proto, že mám zítra narozeniny, krásných osmnáct, sice to není plnoletost, ale i tak je to pěkný věk a alespoň se konečně vyrovnám Jiminovi i Jungkookovi.
Z čeho mám ale strach, je ta zítřejší oslava v gay-baru. Sice je od Jungkooka pěkné, že mi to takhle zařídil, abychom mohli společně s pár známými lidmi oslavit moje narozeniny, ale já nikdy nebyl terčem pozornosti, spíš jsem se držel dál, ale teď budu oslavenec, takže nejvíc na očích, mám z toho špatný pocit, možná bych se mohl vymluvit, že mi není dobře a přijít tam jen na chvilku.
„Ahoj!" zaslechnu kousek do tribuny známý hlas, za kterým se s pousmáním otočím. Jungkook si to už kráčí ke mně, ve svém kabátu a vlasy pokrytými sněhem, musím se nad tím obrázkem přede mnou uculit, vypadá dobře, a to se ani nemusí snažit.
„Ahoj, tak jsi tu přeci jen rychle." Zasměju se nervózně a Jungkook přikývne, sedne si vedle mě a odhrne si pár pramínků vlasů z čela.
„Říkal jsem, že se pokusím spěchat. No, jak se vlastně těšíš na zítřek?" optá se mě a já nejistě pozvednu rameny. Nechci vypadat, že se tam netěším, jen by ho to zklamalo, proto s falešným úsměvem pokývám hlavou
„Ummm, celkem jo...jistě si to užijeme." Jungkook s úsměvem přikývne, ale hned na to si nejistě promne ruce a s vydechnutím obláčku páry se na mě roztomile zadívá.
„Poslyš, Tae...na té oslavě bude někdo, kdo se mi hodně líbí a já bych se tomu někomu chtěl vyznat s city, jenom...nevím, jak na to, co bys udělal ty?" optá se mě a já ani nevím proč, ale docela nepříjemně mě píchne u srdce a na jazyku ucítím divnou chuť žárlivosti nebo závisti, taky trochu zklamání, ale po tom hned následuje i zmatení, proč vlastně tohle všechno.
„Uh...aha, no...to nevím, ještě jsem se nikdy nikomu nevyznal, ale...asi bych si s ní zatancoval, je to takový jednoduchý a romantický krok...uh, nevím, viděl jsem to ve filmu, ale netuším, jestli to nějak pomůže." Vydám ze sebe nervózně a raději odvrátím zrak.
„Hmm, to není špatný nápad, zatancovat si na nějakou pěknou písničku...a potom?" trochu naštvaně nakrčím ramena, proč se mě na to vlastně ptá, nestojím o to, aby se se mnou bavil o nějaké holce, se kterou chce chodit, tohle téma mi není moc příjemné, přijde mi to otravné.
„Uh, já to nevím, potom...potom jí řekni, že ji miluješ, a tak podobně, nebo ji rovnou polib, však nemáš co ztratit, že?" prsknu trochu víc podrážděně, než jsem prvně myslel, proto si ale taky zakryju pusu a nervózně sklopím hlavu.
„Um, promiň, nemělo to vyznít tak...zle." Překvapí mě, když se nad tím Jungkook zasměje, čekal bych, že ho spíš naštve, že jsem tak podrážděný v době, kdy ode mě žádá rady s láskou, ale on vypadá i celkem spokojeně.
„V pohodě, nevyznělo to zle, jenom...nevím, jestli polibkem něco nezkazím."
„Huh, proč bys měl něco zkazit, vždyť...polibek právě vždycky vyřeší všechno, vyjádříš tím víc než tisíci slovy, alespoň...podle filmů." Pronesu sklesle a Jungkook se ke mně nakloní, aby mi viděl do obličeje.
„Máš rád romantické filmy?"
„Mm, možná...jsou tam hrozné slaďárny, až jim i závidím, heh." Řeknu a Jungkook se nad tím zamyslí.
„A ty bys chtěl prožít něco podobného, jako tam?" pozvednu rameny a vydechnu obláček páry.
„Ahh, a kdo by nechtěl, ale tobě se to jistě podaří...přeju ti to, i té...ehm, i té šťastné." Jungkook se pro sebe usměje, ale poté zakroutí hlavou, aby zahnal myšlenky a hodí po mě trochu sněhu. Nechápavě na něj pohlédnu a tohle mu samozřejmě oplatím, ale omylem ho zasáhnu do obličeje.
„Kruci...to jsem nechtěl." Vážně jsem nechtěl, ale teď jsem možná i spokojený, oplatil jsem mu to, jak mi tady vykládal o svém vyznání, které mě tak rozesmutnilo, hned se cítím líp, ještě bych nejraději trefil tu holku, ale nebudu zase zlý.
„Hmm, nechtěl jo? Já taky nechtěl." Mrkne na mě a já nechápavě nakloním hlavu na stranu.
„A co-...AHHH, KOOKU!" vykřiknu, když mě černovlásek povalí do sněhu, rukama mi vjede pod bundu a začne mě lechtat. Jsem dost lechtivý, proto se hned začnu kroutit jako žížala a prosit o milost.
„Hah, věděl jsem, že budeš lechtivý, Taehyungie." Zasměje se škodolibě a já už celý uřícený naberu do dlaní sníh a hodím ho po něm, aby mě pustil, nebo by mě ještě ulechtal k smrti. Opět zasáhnu jeho obličej a on se ode mě odtáhne.
„To máš za to, nemáš mě lechtat!" pokárám ho se zasmáním a Jungkook provinile přikývne.
„Dobře, dobře, zasloužil jsem si to, pojďme se projít, je mi celkem zima." Zasměje se a obejme sám sebe, aby mi tak naznačil, že už se celý klepe. Pousměju se nad tím a navzájem si pomůžeme vstát.
„Dobře, můžeme to vzít přes park, ne?" Nad tím Jungkook nadšeně pokývá hlavou a společně se mnou se rozejde směrem k bráně, která dělí stadion od příjezdové cesty vedoucí až k parku.
„Zítra se pro tebe s táty stavíme autem, pojedeme do baru o něco dřív, než přijdou ostatní, pokud ti to teda nevadí." Řekne Jungkook a já jen přikývnu na souhlas, vlastně to tak bude lepší, lepší, než kdyby mě pak hosté očekávali ve dveřích, to ani nevím, kdo všechno tam bude, ale snad mi nebudou přát, ale budou si hledět svého.
„Jasně, v kolik vlastně?"
„O půl čtvrté, vydržíš tam až do večera?" zeptá se se zasmáním a já ho praštím do ramene.
„A proč by ne, jasně, že jo, teda...pokud třeba nebudu nějak unavený, nebo tak něco, přeci jen...heh, nenechám si ujít tvůj taneček s tou tvojí krasavicí." Dloubnu mu do paže, ale moje zasmání vyznělo dost falešně a povrchně, už zase, on to ale asi nepoznal.
„Heh, jo, to by sis nechat ujít opravdu neměl."
Tak jsem tady s kapitolou navíc, jak jsem slíbila <3
Teď vám teda budu přát dobrý večer a dobrou noc! <33
ČTEŠ
In the Nook (Taekook/Vkook) CZ
Fanfiction[dokončeno] „Jsem třeťák a šikanují mě prváci, není to úplně příjemné, ale jsou to holt ještě malé děti, které nechápou, že není nic špatného na tom mít dva otce, nebo pracovat v gay-baru." „Hmm, a ty jsi gay?" „Nejsem gay. Ty jo? Šikanují tě kvůli...
