In the Nook (Taekook/Vkook) CZ

71.

Taehyung P. O. V.

„Aish, kdy ten autobus přijede, je mi hrozná zima." Zaklepu zubama a Jungkook mě s úsměvem obejme, aby mě víc zahřál.

„Měl přijet v osm, ale vypadá to, že má zpoždění." Zasměje se a políbí mě na zmrzlé líčko. Ošiju se a vydechnu viditelnou páru.

„Ach jo, ve dne sice teplo bylo, ale teď večer už je zase pěkná kosa." Postěžuju si a Jungkook mi se zasmáním vezme ruce do svých dlaních, dýchne mi do nich horký dech, a nakonec mě na ně políbí.

„Doma si dáme teplou sprchu, ty můj zmrzlíku, půjdeme zase spolu?"

„Huh, co tvoji tátové?" optám se nejistě, ale Jungkook mávne rukou a opře si bradu o moje rameno.

„Táty neřeš, oni nás taky nebudou řešit, zase budou do půlnoci u televize a ani o nás nebudou vědět." S úsměvem tedy přikývnu na souhlas a spokojeně vydechnu, když uslyším přijíždějící autobus.

„Ahh, no konečně, toto trvalo."

„Měl zpoždění jen sedm minut." Zasměje se Jungkook a já nad tím protočím očima.

„Jo, ale my jsme tady byli už patnáct minut předem." Společně vlezme do trochu vyhřátého autobusu, který je touhle dobou už poloprázdný. Zalezeme si na úplně zadní sedadla a spokojeně se posadíme vedle sebe. Za námi sice sedí nějaká holčina v našem věku a telefonuje, takže trochu narušuje příjemnou atmosféru, ale dá se to překousnout. Když se autobus rozjede a tím pádem i zhasne světlo, opřu se o Jungkookovo rameno a propletu si s ním prsty na rukou.

„Mám ale rád večerní jízdy autobusem." Šeptnu a Jungkook se pousměje a na zamlžené sklo prstem nakreslí srdíčko s našimi iniciály. Vydrží tam ovšem jen chvilku, než se sklo opět zamlží.

„Mm, já taky, ale většinou usínám, takže v závěru raději jezdím ve dne." Uchechtne se a já se zasmáním srdíčko obtáhnu svým prstem.

„Dneska ale unaveně moc nevypadáš."

„taky, že unavený nejsem." Nakloním hlavu na stranu a pohlédnu na něj, jeho obličej rozpoznám jen zřídka, protože je tady vážně tma a z venku svítí jen fialová a zelená světla z okolních cedulí, značek a reklam, i tak si ale všimnu, jak se na mě podíval zpátky.

„Copak?"

„Heh, nic, jenom...miluju tě." Pronesu a Jungkook mi s úsměvem chytne tváře a láskyplně mě políbí.

„Já tebe přece taky." Už mě chce políbit znovu, ale oba dva zaslechneme, jak dívka, co za námi sedí stále s telefonem začala něco šeptat, i když dost nahlas, aby to člověk na druhé straně slyšel, no, ale my to slyšeli taky.

„O můj bože, Miyoung, přede mnou sedí nějací dva gayové a kdybys je viděla, pane bože, oni si dali pusu, přede mnou, bože, proč jsou tak sladcí, ahh!" s Jungkookem se na sebe podíváme a se zasmáním děláme, že jsme nic neslyšeli, aby pak nebyla slečna v rozpacích, prostě se opřeme o sebe navzájem a dál sledujeme, jak nám utíká cesta před očima.

***

„Hmm, neměli bychom jít už spát? Je jedna ráno." Zasměju se na Jungkooka, ale ten zakroutí hlavou. Oba sedíme na posteli, už vysprchovaní a nachystaní na spaní, ale ještě si s rozsvícenou lampičkou povídáme o všem možném, protože únava na nás zatím jaksi nepadla.

„Mě se ještě nechce, tobě jo?"

„Heh, ani ne." Uculím se a rozvalím se uprostřed postele se spokojeným výdechem. Jungkook se zasměje a přiskočí ke mně, abych se ještě nestihl zvednout, a rty se mi přisaje k pupíku. Vyjeknu, jak mě to zalechtá, ale rychle na to si zacpu pusu, protože bych mohl vzbudit Jungkookovy táty, proto kolem sebe začnu kopat nohama.