In the Nook (Taekook/Vkook) CZ

77.

Taehyung P. O. V.

Pár denní volno za námi a já jsem dneska po škole vyrazil s Jiminem k němu domů. Chtěl mi povyprávět jeho zážitky z chaty, chápu, že ve škole to úplně nejde, tohle je na delší povídání. Domluvil jsem se s Jungkookem, že pak za ním přijdu k večeru, naštěstí neměl problém.

„Tak povídej, co se stalo tak skvělého, že mi to nutně potřebuješ říct?" optám se s pousmáním, i když mi stále do smíchu moc není, je to teprve pár dní od máminy smrti, nedokážu na to přestat myslet, i když se vážně snažím.

„Opili jsme se, myslím, že to mluví za vše." Zakření se Jimin a já do něj plácnu, když si konečně sedne vedle mě na postel.

„Ále, už sis mě sem pozval, tak chci slyšet podrobnosti." Jimin se zasměje, přitáhne k sobě polštář a udělá zamyšleného.

„Popravdě, těch podrobností moc není, to asi proto, že já si toho moc nepamatuju, ale ráno jsem zjistil, že jediný Yoongi nebyl tak moc opilý a celou dobu si nás zaznamenával do mobilu. Takže má u sebe plno materiálu, kde s Hoseokem tancujeme na stole a postupně se dostáváme...ehm, ty víš k čemu." Mrkne a já se zakřením a plácnu ho do kolene.

„Oh, perverzák se ozval, jasně, že mi to došlo, neříkej, že Yoongi natáčel i tohle." Jimin pozvedne rameny a nervózně se podrbe na zátylku.

„No, on se k nám potom přidal, ale zjistili jsme, že to zapomněl vypnout, takže mobil sice ležel na stole, takže nic nenatáčel, ale šel tam slyšet zvuk, jenže on to nechtěl smazat, protože na tom jednom videu má prý i všechno ostatní, heh, takže teď by nebylo nejlepší se s ním dostat do hádky." Zasměje se Jimin a já se plácnu do čela.

„Bože, vy jste neuvěřitelní, ale že mě to překvapuje, huh?" uchechtnu se opět takovým spíš posmutnělým tónem, i když se opravdu snažím působit, že jsem v pořádku, není to tak jednoduché, když mám pořád na krajíčku.

„No a co ty a Jungkook? Užili jste si to?" zeptá se mě bezvýrazně a já si uvědomím, že ono se vlastně něco stalo. Hned celý zrudnu a trochu nervózně přikývnu.

„J-Jo...užili." Jimin se na mě podezíravě podívá a poté se zakření.

„Oh, ty se teda pořádně červenáš, copak se dělo, neříkej mi, že-..."

„Jo." Skočím mu do řeči a nervózně si začnu žmoulat ret mezi zuby. Jimin na mě vytřeští oči a přisedne si blíž s netrpělivým pohledem.

„Oh, vážně! Povídej, povídej, dělej!" uculím se a trochu klidněji ho odstrčím stranou, poté se nadechnu a s pousmáním si k sobě přitáhnu polštář, který držel před chvílí Jimin.

„No...byl jsem dole, ale-..."

„Já jsem to věděl." Usměje se Jimin a já ho plácnu do ramene.

„Hej, ale neskákej mi do řeči, fajn, věděl jsi to, ale teď mě poslouchej. Takže...bylo to něco úžasného. On byl prostě...prostě tak hodný, na všechno mě upozorňoval, na všechno se ptal a staral se, jestli se mi to líbí, nebo ne, prostě...věřil jsem mu, ale tohle bylo lepší, než jsem si dokázal představit."

„Ohh, Jungkook je skvělý, to jo, no a bolelo to nakonec?" optá se mě a šťouchne do mě. Protočím očima a pozvednu nad tím rameny. Jasně, že chce ode mě slyšet, že to nebylo tak hrozný.

„Uh, hele...bolelo. Ze začátku jo, ale potom...člověk na to tak zapomene." Vydechnu a pousměju se nad vzpomínkou. Jimin s úsměvem přikývne a hrdě se na mě podívá.