Odnesu před barák svůj kufr a s povzdechnutím se zadívám, jak už táta všechno skládá dovnitř. Proč ten týden musel uběhnout tak rychle, no, ještě k tomu jsem poslední dny netrávil podle svých představ. Do čtvrtka jsem musel být v klidu, stejně je moje hlava úplně v pohodě, nepotřebuju už ani náplast, i když, stehy mi budou muset vytáhnout až u nás v Koreji, a to až za další týden.
Měl bych se těšit, konečně jedu za Taehyungem, vždyť ten už musí být hrozně natěšený, přišlo mi od něj hrozně moc zpráv, že mě počká na stadionu, abych potom na večer přišel, že mě chce hrozně vidět, a tak podobně, ale já bych tady klidně ještě zůstal.
Zamiloval jsem si to tady, hrozně moc se mi tady líbí, taky jsem si hodně oblíbil Kyohana, rozumíme si a on mi prostě neustále leží v hlavě, ten jeho krásný ksichtík, a smysl pro humor, bude to bez něj zvláštní a jsem si jistý, že se mi bude hodně stýskat.
„nachystaný?" optá se mě a já se za ním otočím. Je opřený o zídku a čeká, až nás jeho máma odveze na letiště. Povzdechnu si a promnu si nespokojeně prsty.
„bylo to tady s tebou dobrý...nemohl bys taky někdy přiletět?" optám se posmutněle, ale on zakroutí hlavou a pohladí mě po rameni.
„No, tyhle prázdniny už to asi nestihnu, možná příští bych mohl popřemýšlet, ale myslím, že vy nebudete mít problém, kdybyste se rozhodli sem přiletět třeba i v nějaké zimní prázdniny, nebo tak." Přikývnu a sklopím zrak.
„Jo, já vím, ale...prostě se mi bude stýskat." Přiznám a on se nad tím usměje a roztáhne paže.
„Ohh, pojď ke mně, taky se mi bude stýskat, jsi vážně super kluk, vtipný, milý, rozkošný, huh?" pronese klidně s úsměvem a já se nechám obejmout. Uculím se nad tím, co řekl, a zabořím obličej do jeho hrudníku, který je v úrovni právě mojí hlavy, neboť Kyohan je opravdu o dost vyšší, ale líbí se mi to, je takový ochranářský typ.
„Budeme si psát? Prosím?" optám se chvějivě a on mě od sebe hned odtáhne, chytne moje tváře do dlaní a přinutí mě zaklonit hlavu, aby do mého obličeje viděl. Zasměje se a rozcuchá mi vlasy.
„Oh, neříkej, že budeš brečet." Se zasmáním ho plácnu do ramene a zakroutím hlavou.
„ne, jenom...mám trochu na krajíčku." Pronesu a on mě k sobě znovu pevněji přitiskne.
„Ahh, slibuju, že si budeme psát, klidně i volat, někdy se zase uvidíme, vážně." Ujistí mě, pohladí mě po zádech a já tedy přikývnu na souhlas. Klidně bych v hřejivém objetí ještě zůstal, líbí se mi to a do toho se nemůžu nabažit jeho specifické vůně, nah, americké voňavky, heh, ale vyruší mě appa, který mi poklepe na rameno.
„Jungkookie, nasedni do auta, jedeme, ať nezmeškáme letadlo." Pobídne mě a já se tedy od Kyohana odtáhnu, naposledy se na něj usměju a sednu si do auta. On se ještě nakloní k otevřenému okýnku a dlaní mě pohladí po tváři.
„Hlavně dojeďte v pořádku, dobře?" s úsměvem přikývnu a jeho ruku chytnu do té své.
„Neboj, pak ti napíšu, jak dojedeme, a...Kyo, děkuju za krásný týden."
„heh, já děkuju, ahoj, Jungkookie." Usměje se, já se s ním taky rozloučím, ale to už Kyohanova máma nastartuje, dá auto do pohybu, a mě se ten vysoký klučina začne ztrácet z dohledu. Posmutněle se tedy opřu o sedadlo a zahledím se ven z okna.
***
Namjoon byl zase ochotný a našim autem přijel na letiště. Vyhodili jsme ho u jeho bytu a sami pak odjeli domů. Teď už mám skoro vybaleno, svalím se na postel a rychle napíšu zprávu Kyohanovi, že jsem dorazil v pořádku, aby neměl strach. Uh, to ještě musím na stadion, za patnáct minut tam mám sraz s Taehyungem.
„nechceš se navečeřet?" ozve se appa od dveří a já zakroutím hlavou, natáhnu na sebe tenkou mikinu, protože teď večer už je chladno a odejdu k hlavnímu vchodu.
„Až přijdu, už musím jít, za chvilku jsem zpátky." S tímhle odejdu a vydám se po ulici k určenému místu. Ještě není tma, ale přeci jen se začíná pomalu smrákat, takže už je trošku víc chladno. Zastrčím ruce do kapes a věnuju se cestě, teda, skoro se věnuju cestě, ještě totiž bloudím v myšlenkách o Kyohanovi, už teď mi chybí, do dalších prázdnin to nemám šanci přece vydržet.
Konečně dojdu k stadionu, z dálky už vidím toho jediného člověka přešlapovat kolem tribuny. Pousměju se a dojdu až k němu. Ani si mě nevšiml, až když jsem na něj promluvil.
„Ehm, ehm, Taehyungie?" upozorním na sebe a Taehyung se ke mně rychle otočí a se štěstím v očích mi padne kolem krku. Pevně mě k sobě přitiskne a radostně se zasměje.
„Ahh, Kookie! Už jsem se nemohl dočkat." Zamumlá, zatím, co mě umačkává, a já ho se smíchem do sebe odtáhnu. Chytnu jeho tváře a láskyplně ho políbím na rtech. Nebrání se, naopak, ještě víc polibek prohloubí, ale poté se odtáhne a leknutím zakrní na místě, když si všimne mého sešitého čela.
„Proboha...," hlesne a starostlivě se mě kousek od rány opatrně dotkne a pohladí mě palcem po okolí. Jen tiše syknu a jeho ruku oddělám, on ale ještě víc zvážní svůj výraz, „co se ti stalo?" začne se hned ptát a já s úsměvem chytnu jeho ruce do těch svých, abych ho trochu uklidnil.
„Ššš, to nic není, jen jsem se praštil, ale jsem v pořádku." Ujistím ho, ale on mě s povzdechnutím objeme a tiše zaskučí.
„Uhh, hlavně, že jsi zase tady, proč jsi mi o tom nenapsal?"
„Nechtěl jsem tě děsit...a promiň, že jsem nepsal skoro vůbec, ale...bylo toho hodně, pořád jsem někde byli, no..." zalžu trošku, aby mi nevyčítal moji neaktivitu, ale on se jen usměje a pohladí mě po tváři.
„To nic, myslel jsem si, že asi nemáš moc času, to vůbec nevadí, ale fotky máš, ne?" optá se nadšeně a já si hned uvědomím, že jsem byl tolik zabraný trávením času s Kyohanem, že jsem na nějaké fotky ani nemyslel. Nejistě se na něj zadívám a zakroutím hlavou.
„Ehm...ne, omlouvám se, dobře jsem se tam bavil a doufal, že ty fotky budou mít tátové, ale jaksi na ně taky nemysleli, tak...jich moc nemám...vlastně skoro žádné." Šeptnu trochu provinile, protože mě docela zamrzel ten Taeho zklamaný výraz, který se ovšem pokusil zamaskovat za falešným úsměvem.
„To nevadí, tak tu Ameriku vypustíme z hlavy a...půjdeme se projít? Pak tě doprovodím domů." Usměju se, líbnu ho na líčko a chytnu za ruku.
„Dobře, tak pojďme."
Dobrý podvečer všem <3
No, se školou mi to začalo pěkně zhurta, druhý den a už se učíme, nah -_-
No, ale jinak se mám fajn, mám růžový čip na obědy, tak jsem spokojená xdd
Jinak, jak jsem se nedávno zmiňovala, že jsem byla v kině na BTS, přišlo mi, že jste o tom mnozí ani nevěděli, tak jakožto hodná duše vám teď připomenu, že pokud by někdo chtěl jít na ten hlavní film (break the silence), tak 10. září, my už to máme v předprodeji, nevím, jak to mají jiná kina, tak kdo by chtěl jít, už se to dá předkoupit <33
Pokud patříte mezi ta nešťastná města, ve kterých to nehrají, nebo se do kina z nějakého důvodu nedostanete, tak se omlouvám, že tady tak o tom mluvím, ale věřím, že se to pak bude dát snadno dohledat ke stažení :((
Mějte se hezky! Všichni <33
ČTEŠ
In the Nook (Taekook/Vkook) CZ
Fanfikce[dokončeno] „Jsem třeťák a šikanují mě prváci, není to úplně příjemné, ale jsou to holt ještě malé děti, které nechápou, že není nic špatného na tom mít dva otce, nebo pracovat v gay-baru." „Hmm, a ty jsi gay?" „Nejsem gay. Ty jo? Šikanují tě kvůli...
