Den, na který jsem se tak moc netěšil – pondělí. Jo, zase zpátky do školy a tentokrát se na nic vymlouvat nemůžu, už tak mám docela dost zameškaných hodin ještě ze začátku roku, kdy jsem zůstával doma skoro pořád. Obléknu si tenkou bundu, protože venku už to na mikinu není a s batohem vyjdu ven na ulic.
Pohlédnu na konec ulice a překvapí mě, když u chodníku opravdu uvidím přešlapovat Jungkooka. Takže na mě opravdu čekal, myslel jsem, že na to zapomněl, ale on tam opravdu je a jen co mě spatří, s úsměvem mi vyjde naproti.
„Ahoj, jsi...vážně tady." Pronesu a Jungkook přikývne na souhlas.
„Jasně, vždyť jsem ti to slíbil." Řekne a rozejde se se mnou směrem ke škole. Opravdu mi právě zlepšil náladu, nevěřil jsem tomu, že by na mě někdo čekal jen proto, abych měl lepší pocit, že na mě nikde nevybafne Daemin.
„Zítra je ta exkurze, budeme tam všichni pohromadě, tak se nemusíš bát toho kreténa." Mrkne na mě Jungkook a já jen mlčky přitakám na souhlas.
„To je asi pravda, ale on si stejně najde den, kdy budu sám, nebo tak...dost možná ani ty pro něj nebudeš překážka, chtěl peníze, tak na ně nebude čekat dlouho." Povzdechnu si, ale Jungkook se z ničeho nic zastaví přede mnou a já do něj málem narazím, hned ale vzhlédnu k jeho očím, ve kterých se odráží jakési sebevědomí a jistota.
„Nedovolím, aby ti ublížil, jasný?" pronese rozhodně a moje tvář nabere další syté červeně.
„Jungkooku, já...já pořád jaksi nechápu, proč toho pro mě tolik děláš, neznáme se ani měsíc."
„No a? To je nějaká určitá hranice doby, kdy poznám, že jsi dobrá duše, co je vděčná za každou sebemenší pomoc? Jsi prostě sympaťák, dobře se mi s tebou povídá a za tu krátkou dobu, co se známe, prostě vím, že mi na tobě svým způsobem záleží." Řekne docela klidně a já se nad tím uculím, odvrátím hlavu na opačnou stranu a Jungkook se nad tím zasměje.
„Copak? Polichocený?"
„heh, tak trochu. Nikdy jsem od nikoho nic takového neslyšel." Jungkook s úsměvem pozvedne rameny a popotáhne si batoh na ramenou.
„No, tak jsem holt první." Zasměju se a přitakám na souhlas.
„Jo...v hodně věcech mezi námi jsi první." Jungkook na mě letmo koukne a podrbe se na zátylku.
„Huh, třeba se ještě ukáže, v čem všem jsem pro tebe první." Zamračeně se na něj otočím a on pozvedne obočí. „Co je? U tebe člověk nikdy neví, byl jsem i tvůj první spoluhráč v deskovce." Nervózně sklopím hlavu a nejistě se zasměju.
„Oh, jo takhle...heh, j-jo...u mě člověk nikdy neví, no...ale u tebe taky ne." Řeknu rozhodně, abych to převrátil i na něj a on se nad tím zasměje.
„Dobře, uznávám, nejsem na tom o moc lépe než ty."
***
Byl jsem rád, když se mnou Jungkook strávil celou dobu před tím, než zazvoní. Dnes s ním ale spojený nejsem, takže jsme se pak museli rozloučit, každý zalezl do své učebny a hleděl si svého. Už nám skoro končí korejština a já se kupodivu i celkem zvládám soustředit, možná je to i tím, že jsem tak nějak zapomněl na Daemina, teď už ho nepotkám, protože do posledního zvonění nevyjdu z lavice.
Učebnou se rozezní zvonek, a to vede k rozloučení s učitelkou a chystání se na další hodinu. Už si z batohu začnu vytahovat učebnici fyziky, ale před mojí lavici se někdo zastaví a odkašláním na sebe víc upozorní.
„Ehm, ehm, nerušíme?" zvednu hlavu a pohlédnu na Jimina s Hoseokem, jak se naklání nad mojí lavicí. S pousmáním zakroutím hlavou a učebnici si položím před sebe.
„Jasně, že ne, um, potřebujete něco?" Oba si věnují oční kontakt, no, poté se zrakem opět vrátí zpět ke mně.
„Jen jsme se chtěli zeptat na toho béčkaře." Pronese s úsměvem Hoseok a já trochu zamračeně zpozorním.
„Uh, co s ním?"
„Všimli jsme se, že s ním trávíš dost času, skoro nás opomínáš, tak nás zajímalo, jestli mezi vámi...heh, já nevím, není něco, co bychom s Hobim mohli vědět?" řekne trochu nervózně Jimin, ale poté nastaví svůj andělský úsměv. Já si jen povzdechnu a trochu frustrovaně zakroutím hlavou.
„Nevím, na co to myslíte, zaprvé, moc dobře znáte moji orientaci, zadruhé, i tak mezi námi není nic, co byste měli vědět, protože za třetí, i kdyby něco bylo, je to moje věc." Oba mi věnují celkem překvapené a zaražené výrazy, což ovšem poté přeruší Hoseokův úšklebek.
„K tomu prvnímu bych měl námitky, neznáme dobře tvoji orientaci, protože ty sám ji jistě neznáš dobře natolik, abys zamítnul cokoliv s klukem." Zamračeně zakroutím hlavou a vytáhnu si z kapsy mobil, abych mohl nějak zabít přestávku.
„S tímhle na mě nechoďte, znám svoji orientaci, jako znáte vy tu svoji, prosím, necpěte mi tu homosexualitu pořád do obličeje, mám vás oba rád, ale tohle mě fakt dokáže naštvat." Pronesu s povzdechnutím a Jimin mě poplácá po rameni.
„Dobře, promiň nám to, ale alespoň nám o něm něco řekni, protože je pěknej." Zazubí se světlovlásek a já nechápavě pohlédnu vedle na Hoseoka.
„Nežárlíš na něj, když o Jungkookovi řekl tohle?" Hoseok se uchechtne a zakroutí hlavou.
„Ne, mě se taky líbí, my takhle vychvalujeme kluky společně, ale nic v tom není, chodíme přece spolu." Pobaveně si pro sebe zakroutím hlavou a dál se raději věnuju svému mobilu. Ti dva mě nikdy nepřestanou překvapovat.
„Hmm, tak si běžte vychvalovat někoho jiného, anebo se jděte chystat na fyziku, bude zvonit." Řeknu s uchechtnutím a ti dva jen s pobaveným ceknutím vstanou a zamíří dopředu ke svým lavicím.
„Mm, no dobře, dobře, ale někdy zase musíme zajít na kávu, ať se nám úplně nevytratíš, už tak tě skoro nevidíme, když jsi pořád s ním."
„hele, nejsem s ním pořád! Ale...ta káva zní fajn, někdy se určitě domluvíme."
Aish, omlouvám se, chtěla jsem kapitolu vydat dřív, ale vypadl internet 💔
No, teď ale k tomu mému návrhu v minulé kapitole, jak jsem říkala, že bych si vytvořila účet zvlášť na jiné shipy...
Popravdě, znělo mi to jako dobrý nápad, i vy někteří jste řekli, že to zní fajn, ale objevilo se i pár komentářů, které byly docela pravdivé a nějak mě donutili se ještě zamyslet, že vlastně...je to v podstatě jen ship, možná by bylo zbytečně komplikované to oddělovat od svých příběhů na tomhle účtě, takže jsem si tak řekla, že to možná nebudu takhle rozdělovat, ale někdy (v budoucnu) ten nějaký jiný ship napíšu normálně sem, k sobě na účet, přeci jen, nemusíte to číst, když víte, že vás tenhle ship moc nebere, alespoň ode mě budete mít někteří trochu pauzu, heh :D
Takže, když se na mě nebudete zlobit, tak ty svoje příběhy budu mít asi raději pohromadě, ale nebojte, ještě je čas, už mám plány na yoonmin a ještě nějaký taekook, takže to nebude jen tak hned, ale jen, abyste věděli, že nakonec to asi zůstane u mě, aby se to nekomplikovalo >.<
Omlouvám se, že to sem tak rozepisuju, ale já jsem hrozně nerozhodný člověk a svoje nápady nebo dilema musím s někým (s kýmkoliv) prokonzultovat, abych pak měla jasno, co je pro mě nebo pro jiné lepší, takže se vám sem holt budu takhle vypisovat občas :DD
Purple U all <3
ČTEŠ
In the Nook (Taekook/Vkook) CZ
Fanfiction[dokončeno] „Jsem třeťák a šikanují mě prváci, není to úplně příjemné, ale jsou to holt ještě malé děti, které nechápou, že není nic špatného na tom mít dva otce, nebo pracovat v gay-baru." „Hmm, a ty jsi gay?" „Nejsem gay. Ty jo? Šikanují tě kvůli...
