In the Nook (Taekook/Vkook) CZ

10.

Do školy přijdu o dost dřív, jako vždycky, touhle dobou tady snad ani nejsou někteří učitelé, proto je tady takové pěkné ticho. Dnešek bude zase peklo, tělocvik s béčkem, takže s Daeminem, sice...bude tam i ten černovlásek, ale stejně se netěším, béčkaři jsou béčkaři, nikdy se to nezmění.

Možná bych se mohl omluvit z hodiny, těžko říct, jestli by mi to prošlo, ale můžu to risknout, za pokus nic nedám, leda tak dostanu jeden nenávistný pohled od tělocvikáře, ale to je tak všechno, co se mi může stát.

Nicméně jsem tady opravdu brzo, takže do převlékárny nepůjdu hned, zalezu si na záchod, tam se také převleču, nechám si tam věci a pak přijdu těsně na zvonění, jo, takhle je to nerozumnější.

Vyběhnu schody s batohem i tělocvikem na zádech, ujistím se, že okolo nikdo není, kdo by prokouknul moji skrýš, a zalezu dovnitř kumbálu až k záchodu. Zavřu se a posadím se na zem, hlavu si opřu o kachličkovanou zeď a do uší si dám sluchátka. Never Not už čeká. S pousmáním hudbu zapnu a nechám svoje unavená víčka sklouznout dolů.

Opravdu jsem toho moc nenaspal, usnul jsem až někdy v pět ráno a teď se to na mě projevuje, kdybych tady měl alespoň peníze, koupil bych si kávu v automatu, ale zapomněl jsem na peněženku, tak musím počkat až domů.

Jungkook P. O. V.

Normálně chodívám do školy o dost dřív, ale dneska jsem se nějak zpozdil, nemůžu za to ale já, nýbrž ten zatracený budík, který se ani nenamáhal mě vzbudit včas, přitom jsem si jistý, že jsem ho natáčel dobře. Nejdu úplně pozdě, zvoní až za deset minut, to pro mě ale znamená to, že už budou prváci ve škole, bylo by fajn, kdybych se s nimi minul.

To se ještě musím stihnout převléct, protože je úterý, takže zase tělocvik místo matematiky, a ještě k tomu spojený s áčkem, alespoň se zase uvidím s Taehyungem, včera jsem ho ve škole vůbec neviděl, ani na záchodě nebyl, asi se schovával ve třídě, využil toho, že nebyl s námi v ničem spojený, kdo ví.

Vletím do převlékárny, odkud už studenti vycházejí převléknutí a připravení na tělocvik, zatím, co já se ještě převléct musím. Střetnu se ale i s Yoongim, který měl také namířeno ven, ale jen co mě spatřil, zastavil se u věšáku.

„Ale, ale, už jsem myslel, že nedorazíš, co ti tak trvalo? Ty přece chodíš do školy hodinu před zvoněním." Uchechtne se a poplácá mě po rameni. Jen se nad tím pousměju a rychle ze sebe shodím košili a kalhoty, abych si mohl obléct cvičební úbor.

„každý občas zaspí, ne?" ceknu s úsměvem a společně s ním vyjdu z převlékárny. Až teď jsem si ale všiml, že on je taky převlečený, oh, že by konečně cvičil, bez žádné výmluvy? To chce někam zapsat.

„No ne, ty cvičíš?" dloubnu mu prstem do ramene a on bezvýrazně přikývne.

„No jo, zas nechci mít to N na konci roku, včera jsem si projížděl svoji absenci a asi bych měl trochu zpozornit, ale když se člověk fláká, tak se to ani nezná, že na těch omluvách tak nabírám." Přijdeme do tělocvičny, kde už se náš učitel rozcvičuje, studenti se vybavují opodál, všimnu si dokonce i nějakých dvou áčkařů, které jsem tady minule neviděl, ale drží se za ruce a ten menší se ještě hlavou lísá k tomu druhému.

„Oh, bože, ti dva buzíci tady pořád jsou...ehm, bez urážky k tobě, samozřejmě." Řekne Yoongi s odkašláním, když se podívá stejným směrem. Je sice hezké, že vždycky řekne „bez urážky", ale stejně mě to vždycky trochu naštve, když takhle zareaguje na nějaké gaye, já jim spíš fandím, sice je úplně neznám, i když si vybavuju, že jsme se několikrát viděli na chodbách, nebo školních výletech v nižších ročnících, ale podle mě mají odvahu, když to před školou neskrývají, přitom se mohli ušetřit těch homofobních pohledů a narážek, no, nejspíš to všechno mají hluboko v zadnici.

Z myšlenek mě vyruší ostré zvonění, ale trochu povadnu s náladou, když nikde neuvidím Taehyunga. Myslel jsem, že i on sem chodí vždy dřív, ale už včera jsem ho neviděl, třeba tady vážně není, co já vím, skrz nemoc, nebo tak...musím si ale přiznat, že jsem ho vidět opravdu chtěl.

„Hej, bukvice, kde je to štěně?" vyjede Daemin na ty dva, kteří jen pozvednou rameny a víc se chytí za ruce, jako by tak měli pocit, že jsou víc v bezpečí. Zamračeně se vydám jejich směrem, ovšem tak, aby si mě hned nevšimli, jen chci slyšet víc.

„Nedělejte, že nevíte, však je s vámi pořád, tak mu můžete vyřídit, že se mi nelíbí jeho schovávání, takže až ho potkám, dostane, co si zaslouží." Sykne a odejde za svými přáteli. S povzdechnutím se podívám na ty dva, jak si jen něco zašeptali, ale dál Daeminovi nevěnují pozornost. Oh, takže Taehyung je jejich kamarád? Teď mě tak napadá, co když je taky gay...hodně věcí by to vysvětlovalo, i tu šikanu, ale o tomhle bych se musel první přesvědčit, ale i kdyby byl, nic to na něm nemění.

„Tak jo, děcka, vezměte míče, dneska to bude takové pohodové, jeden klučina mě poprosil o basketbal, tak se do toho můžete pustit, udělejte si týmy, to zvládnete sami." Křikne tělocvikář a já se podezíravě podívám na Yoongiho.

„Hmm, něco mi tady smrdí." Šeptnu směrem k němu a on se uchechtne.

„No, já to nejsem."

„Oh, vážně? Kdo jiný by žádal o basket, když už musí cvičit, že?"

Aish, zase pátek, taky vám ty týdny tak utíkají?

Jinak oficiálně prohlašuji, že máme konečně pokoj od školy, sbohem úkoly a testy, uvidíme se v druháku, takže teď budu ty dny zabíjet právě psaním a občas sem dám i ty dvě kapitoly za den, moc toho neztratím, protože tak nějak tuším, že se mi podaří udělat nový rekord a překročit 80. kapitolu (z mojí osnovy to tak zatím přibližně vypadá), nevím, jestli se to podaří, ale bylo by to fajn :D

Btw. co se týče těch posledních úkolů, byla jsem docela líná a neposlala jeden pracovní list s domněnkou, že se to ztratí, ale pak, když jsem psala test, dostala jsem N, prý právě proto, že jsem ten list neposlala. A já jenom ok? Kvůli pracovnímu listu nedostat známku z testu, HmmMmm, to je pěkné 👌

Ale nevadí, hlavně, že už mám pokoj a teď se můžu věnovat příběhům 🤤

Přeju krásný den! (ﾉ◕ヮ◕)ﾉ*:･ﾟ✧

Ochw, co kdybych vám přála v korejštině ♥♥

좋은 하루 되세요! (ﾉ◕ヮ◕)ﾉ*:･ﾟ✧

(idk, jestli je to dobře, prostě věřme překladači xd)