„Ne, Tae, opovaž se na to sáhnout!" hnědovlásek se jen ušklíbne a natáhne ruku pro figurku ve tvaru malého městečka a položí ji na hrací desku přesně k poslednímu volnému místu mezi cestami. Hned poté si převezme kartu a nesměle se na mě usměje.
„A tohle byl můj dvacátý bod." pronese spokojeně a já si pro sebe poraženě zaskučím.
„Ale no tak! Jak je možné, že jsi mě už po páté porazil, přitom to hraješ poprvé v životě." Zanadávám a začnu pomalu figurky s kartičkami schovávat do krabice od deskové hry, se kterou jsme se doteď dobře bavili.
„Ani nevím...prostě jsem u toho přemýšlel." Obhájí se s tichým zasmáním a já nad tím protočím očima, hned na to se ale taky usměju a krabici s deskovou zase schovám do skříně.
„Co teď chceš dělat? Venku jaksi pořád prší, takže...ven se ani dneska vážně nedostaneme, leda...," pronesu a tón posledního slova natáhnu, abych Taehyunga víc napjal. Ten nakloní hlavu na stranu.
„Hmm? Leda?" pobídne mě a já kývnu hlavou směrem ke dveřím.
„Máme verandu. Můžeme si vzít nějaké jídlo a jít si sednou tam, když máš rád ten déšť, tak ať z něj něco máš, co?" uchechtnu se a Taehyung kupodivu hned přikývne na souhlas.
„Oh, jo, to by bylo fajn." Zvedneme se ze země a dojdeme ke dveřím. Vyjdeme ven z mého pokoje a projdeme přes obývák až k verandě, přitom nás praští do nosu příjemná vůně linoucí se z kuchyně. I Taehyung se zhluboka nadechl a usmál se nad tím, jak dobře to vonělo.
„Mm, tvůj táta umí vařit asi dobře, co?" pronese, když vyjdeme ven s dekou a chipsy, které jsem ještě stačil vzít ze spíže. Zavřu za námi a pobídnu Taehyunga, aby se posadil vedle mě na lavičku. Přehodím přes každého z nás kousek deky, aby nám nebylo chladno a rozbalím chipsy.
„Jo, jo, appa umí vařit dobře, občas mi vážně připadá, jako máma, heh." Zasměju se a Taehyung chápavě a s pousmáním přikývne.
„Mm, tak to je dobře, to moje máma by teď už asi neuvařila ani polévku, kdysi vařila pořád, ale...teď už to všechno jistí mražená pizza nebo drobnosti, které si sám koupím." Povzdechne si. Nejspíš ho trochu mrzí, když vidí, jak skvělou mám rodinu, i když je trochu nevšední. Přisednu si k němu blíž a přehodím mu přes ramena svoji paži, abych ho tak víc povzbudil.
„Nebuď smutný, prosím, i tvoje máma je jistě skvělá v jiných věcech." Taehyung s polknutím zakroutí hlavou a opře se o moje rameno.
„Teď už ne...nepoznávám ji, víš? Ale...to je jedno, teď nechci přemýšlet nad tímhle, promiň, že jsem tak skleslý, vím, že tě to asi štve..."
„Co? To rozhodně ne, Tae, klidně se mi svěř se vším, co tě trápí, já jen...nechci, abys byl smutný, nevím, jak ti pomoct, nikdy jsem nikoho neutěšoval, vždycky jsem z toho v koncích, ale mlčet taky nechci, protože by sis myslel, že mě to nezajímá." Taehyung se tiše zasměje a přitáhne si k sobě kolena, já tak pochopím, že je mu trochu zima a víc ho přikryju dekou.
„Náhodou, i to mlčení dokáže člověka utěšit. Ale já teď nejsem smutný, vážně, naopak...jsem rád, že jsem tady, to, že takhle s někým můžu trávit čas, je pro mě prostě...krásný." Vydechne a já přikývnu na souhlas.
„To máš pravdu. Ale...myslel jsem, že trávíš čas s těmi dvěma, ehm...jak měli tu oslavu."
„Jimin s Hoseokem? Jo, jsou to kamarádi, ale i když mi občas naznačují, abych s nimi někam zašel, moc se mi nechce, cítím se s nimi, jako páté kolo u vozu, víš? Pořád si vyznávají lásku, lichotí si, drží se za ruce...vždycky mám pocit, že jim to tam nějak narušuju a...proto s nimi moc ven nechodím."
„Heh, to já, když jsem někde s Yoongim, mám zase pocit, že ho moc obtěžuju, a proto s ním taky moc nikam nechodím, on je sice fajn, ale hrozný lenoch, nechci ho nějak zatěžovat, už tak toho má doma dost na práci, takže nějaký klid pro sebe jistě často vyhledává." Řeknu a natáhnu se pro chipsy, ale v tu stejnou chvíli se pro ně natáhl i Taehyung a já tak svojí dlaní narazím do té jeho.
„Ups...promiň, vezmi si první." Pronese nervózně, ale já zakroutím hlavou.
„Ne, ty první, ty jsi na návštěvě." Taehyung se uculí a pro jeden chips se tedy natáhne a ruku poté zase stáhne k sobě. „Zase mi přijdeš unavený, spal jsi doufám v noci." Taehyung ke mně letmo vzhlédne, ale poté zrak odvrátí.
„Um, jo...tak nějak, ale nejsem unavený, vážně."
„Vážně? Takže bys zvládl film? Stáhl jsem si nějaký nový, ale nerad se na filmy dívám sám, no, říkal jsem tátům, ale pořád jsme na to nenašli čas, takže...nechtěl by ses na to mrknout se mnou?" Taehyung zvedne hlavu a s širokým úsměvem přikývne.
„Že se ptáš, co je to za žánr?"
„Uh, ani nevím, něco jako komedie a drama zároveň." Uchechtnu se a Taehyung si oddechne.
„Tak hlavně, že to není horor, ty naprosto nesnáším. Nebudu lhát, ale pak se po nich vážně bojím vstát z postele a dojít si třeba jen na záchod." Zasměju se a přitakám na souhlas.
„Tak to jsme dva."
아름다운 날! 💜💜
Me: It's sad and dramatic story
Also me: *soft mode on*
ČTEŠ
In the Nook (Taekook/Vkook) CZ
Fanfiction[dokončeno] „Jsem třeťák a šikanují mě prváci, není to úplně příjemné, ale jsou to holt ještě malé děti, které nechápou, že není nic špatného na tom mít dva otce, nebo pracovat v gay-baru." „Hmm, a ty jsi gay?" „Nejsem gay. Ty jo? Šikanují tě kvůli...
