„Máma," hlesne zlomeně a podívá se na mě s tou největší bolestí v očích, „n-nedožila se rána."
Taehyung P. O. V.
Nikdy jsem se necítil tak hrozně moc špatně, jako dneska. Myslel jsem, že to nebude tak rychle, myslel jsem, že tady máma ještě nějakou dobu bude, i když krátkou, ale když jsem přišel do nemocnice, jediné, co mi řekli, že to máma už nezvládla.
„Taehyungie, no tak...neplakej, co mám pro tebe udělat." Vydechne soucitně Jungkook, jenž sedí vedle mě na posteli a hladí mě po vlasech. Já ho ale moc nevnímám, pevně objímám polštář a z očí si nechám stékat slzy. Je mi strašně mizerně, na tohle jsem ještě připravený nebyl, ne doopravdy, pořád jsem doufal v nějaký zázrak, ty se přece dějí...
„N-Nic ne-nechci..." vydám ze sebe sípavě a křečovitě zavřu oči. Jungkook mě s povzdechnutím pohladí po uslzené tváři a odhrne mi už nasáklé vlasy z čela. Hrozně moc ji chci zpátky. I když se nechovala tak, jak by měla, i když mě před pár dny uhodila hrnkem do hlavy...pořád je to moje máma, teda...byla.
„Opravdu ne? Udělám cokoliv, jen, aby ti bylo trošku líp, i když vím, že teď ti asi o moc líp nebude..." povzdechne si černovlásek a lehne si vedle mě. Oddělá polštář a přitáhne si mě k sobě, abych mohl objímat jeho. Zavrtám obličej do jeho hrudníku a pustím další várku slz.
„Už teď mi chybí..." špitnu a Jungkook chápavě přikývne.
„Já vím, Tae, mrzí mě to, opravdu, ale neříkal jsi sám, že jí teď bude líp?" optá se mě opatrně a já se skousnutým rtem přikývnu a víc se na Jungkooka natisknu.
„J-Jo..."
„Tak vidíš, jistě se teď má dobře, věř mi." Řekne mile, pohladí mě po zádech a já s menším pousmáním přikývnu, zavřu oči a posmutněle vydechnu přebytek vzduchu.
„Hrozně mě bolí hlava." Šeptnu a Jungkook mě líbne do vlasů.
„Jsi unavený, nezkusíš usnout? Bude ti tak líp." S polknutím přikývne, nechám se přirýt peřinou, ale Jungkooka nepouštím, chci, aby tady byl se mnou. Už to, že ho mám u sebe, mě trochu uklidňuje, necítím se tak opuštěný a okradený životem.
Jungkook P. O. V.
Taehyung usnul rychle, opravdu musel být unavený. Se soucitným pousmáním se vymotám z jeho objetí a líbnu ho na uslzenou líci. Víc ho přikryju a odejdu z pokoje, abych mu mohl nechat klid. Zatím odejdu do obýváku, kde už netrpělivě čekají tátové s plno otázkami.
„Tak co? Jak na tom je?" vyhrkne hned appa, jen co mě spatří a já posmutněle pozvednu rameny a posadím se k nim na sedačku.
„Blbě, ale...teď usnul. Třeba mu pak bude líp, i když...asi se s tím bude ještě smiřovat." Appa přikývne a s povzdechnutím se napije svojí kávy.
„To jo, chudák, nemá to moc jednoduché. Do školy jdete ve středu, že?" přikývnu a appa si oddechne. „No, to má ještě čas se z toho trochu dostat. Vůbec, má ještě někoho do rodiny? Stará se teď o něj někdo?"
„Um, jo, má dvě tety, se kterýma bydlí."
„Hmm, tak aspoň něco." Pronese soucitně táta a já pokývnu hlavou. Nevím, co bych měl teď dělat. Taehyung teď nebude moc ve své kůži, nevím, co mu mám pořád říkat, útěchy jsou přece zbytečné, jak chce člověk utěšit člověka, kterému zemřel člen rodiny? Chci mu být ale oporou, jen nevím jak.
„Ummm, asi bych ho měl nějak přivést na jiné myšlenky, co?" optám se tátů a appa pozvedne rameny a opět upije kávy.
„Já bych ho nechal do té středy se vyplakat, pak můžeš něco vymyslet." Mrkne na mě appa a já přitakám na souhlas. Jo, něco vymyslím.
Trochu kratší, omlouvám se <3
Jinak dobrý večer všem :)
No, snad se z toho Tae brzy dostane :c
A snad mu bude Kookie i nadále oporou :c
A snad se něco dalšího nepokazí...
No, užijte si večer, purple U <33
ČTEŠ
In the Nook (Taekook/Vkook) CZ
Fanfiction[dokončeno] „Jsem třeťák a šikanují mě prváci, není to úplně příjemné, ale jsou to holt ještě malé děti, které nechápou, že není nic špatného na tom mít dva otce, nebo pracovat v gay-baru." „Hmm, a ty jsi gay?" „Nejsem gay. Ty jo? Šikanují tě kvůli...
