In the Nook (Taekook/Vkook) CZ

16.

Taehyung P. O. V.

Otočím se na druhý bok, když mi do obličeje zasvítí slunce a nespokojeně zamručím. Hmm, chtěl bych ještě spát, cítím se dost unavený a celkem mě i bolí hlava. Zavrtám se víc do teplé peřiny a dál pokračuju ve svém snění, ale ve stejnou chvíli ve mně hrkne, když si uvědomím, že nejsem ve svém pokoji, protože já tak měkkou postel nemám, ani tu peřinu nepoznávám, takhle má totiž fialové povlečení.

Zaskočeně se posadím, ale hned na to zaskučím kvůli dalšímu přívalu bolesti v hlavě. Chvíli jen zmateně sedím a snažím se na něco vzpomenout, ale vyděsí mě, když si opravdu vzpomenu – ten gay-bar, Jungkook, alkohol...

„Kurva..." hlesnu a chytnu si třeštící hlavu do dlaní. Kdy jsem se naposledy ztrapnil? Ehm, nikdy, protože se vyhýbám lidem, ale teď jsem byl nucen jít na oslavu v gay-baru a rozhodně to nebyl dobrý nápad.

Vyškrábu se z postele a dojdu plouživým krokem ke dveřím, které pomalu otevřu. Jsem zvyklý na to, že mě vždy do nosu praští silný pach cigaret a zatuchliny, ale teď mě ovane jen příjemná vůně nějakého dobrého jídla a rozezní moje hladové břicho.

„No, páni..." vydechnu, když projdu pěkně poklizenou chodbou, kolem čisté koupelny a prohlédnu si všechny fotky na zdech, docela mě ale zarazí, když na nich uvidím jen Jungkooka s nějakými dvěma muži, ale nikde žádná žena, žádná...máma.

Konečně otevřu dokořán i ty poslední přivřené dveře a vůně se tak ještě zintenzivní. Všimnu si Jungkooka v kuchyni spojené s obývákem, jak smaží nějakou snídani, přitom si něco pobrukuje a celkově působí dost pozitivně.

„Jungkooku?" upozorním na sebe a Jungkook se na mě hned s úsměvem otočí.

„Oh, dobré ráno, konečně vstáváš, myslel jsem, že budeš spát ještě dlouho a nestihneš snídani, po tom včerejšku...heh, nebolí tě hlava? Byl jsi dost...no, mimo." Se svraštěným obočím přijdu až k němu a pohlédnu na nějaké vajíčko-šunkové placky na talíři.

„No...trochu mě bolí, ale...proč jsem vlastně tady? Sice si všechno pamatuju, ale nějak si nemůžu vybavit to, jak jsem se sem dostal..."

„No...byl jsi dost opilý, tak jsem tě chtěl odvézt domů, ale jaksi jsem z tebe nedostal adresu, tak jsem tě vzal k nám, tátům to nevadilo, takže-..."

„Cože?" zeptám se a Jungkook mi věnuje nechápavý pohled.

„Co cože?"

„No...co jsi řekl...tátové?" sice se mi to nějak začíná dávat dohromady, ty fotky, ale...zároveň jsem úplně mimo. Jungkook se nervózně podrbe na zátylku a podá mi talíř s dvěma plackami.

„Eh...ty to vlastně nevíš...no, tak aby bylo jasno, vychovávají mě dva muži, jo, homosexuálové, chtěli dítě, tak mají mě, i ten bar je jejich...proto tam občas pracuju, jak už jsem včera říkal, nevím, jestli si vzpomínáš." Chápavě přikývnu a trochu nejistě se zadívám všude kolem, vypadá to tady jako v obyčejné rodině, ale ve skutečnosti...

„ty jsi adoptovaný?" optám se opatrně, ale Jungkook rychle zakroutí hlavou.

„Ne, to nejsem, jeden z těch otců je můj pravý otec...totiž, jde to tak udělat, odnosila mě nějaká žena, kterou ani neznám, ale bylo v tom i to tátovo, no...hele, nebudeme se o tom bavit u snídaně, co? Asi to chápeš."

„Um, jo...chápu, promiň, že jsem se tak blbě zeptal." Jungkook se usměje a mávne rukou.

„To je v pohodě." Usměje se a sedne si se mnou ke stolu, aby se taky mohl nasnídat. On se do jídla hned pustí, ale já se na placku jen posmutněle dívám a mnu si nervózně ruce. Je mi divně, ještě nikdy jsem takhle u nikoho nebyl.

„Všechno dobrý? Proč nejíš? Jestli tohle nemáš rád, tak ti klidě dám vločky s mlékem." Zvednu k němu zrak a zakroutím hlavou.

„ne, to je v pohodě, chutná mi tohle, jenom...cítím se vůči tobě trochu blbě, mohl ses na mě vykašlat, přeci jen...moc se neznáme, ale ty jsi měl vzal sem..."

„Aish, nemusíš se vůbec cítit blbě, už jsem ti přece říkal, že už jsme se tak nějak poznat stihli, proč bych tě tam nechával? Copak...to není normální, když takhle někdo někomu pomůže?" nad tímhle opět poklesnu, pro mě to tak normální opravdu není, ale raději přikývnu, abychom odešli od tématu.

„Um, jasně, že je to normální, promiň." Raději si dám kousek té placky a překvapí mě, jak dobré to opravdu je. To Jungkook nejspíš rozezná i z mého výrazu.

„Heh, chutná? Jsem rád, moc často nevařím, ale teď budu muset udělat i oběd, ummm, budeš tady i na oběd, ne?" nad tím ve mně trochu hrkne a rychle zakroutím hlavou.

„Uh, ne...to ne, já...nechci otravovat a...měl bych se vrátit domů..." začnu ze sebe soukat a Jungkook posmutněle přikývne.

„Oh, škoda, ale nebudu tě nutit tady zůstávat, no, kdyby sis to rozmyslel, neotravuješ, dobře?" nejistě přikývnu, ale v hlavě mám jasno, půjdu dřív, než ještě stihnu něco rozbít, nebo provést, jsem v cizím a rozhodně se necítím nejlépe, nejen skrz tu návštěvu, ale i kvůli té bolesti hlavy a trochu bouřlivému žaludku.

„Ummm, můžu se jen zeptat...," vydám ze sebe nejistě a Jungkook zpozorní, „ti ve škole...šikanují tě kvůli tvojí rodině?" Jungkook na chvíli posmutní, ale poté se pousměje a jemně přikývne.

„Bohužel, jo. Aish, jsem třeťák a šikanují mě prváci, no, ale jsou to holt ještě malé děti, které nechápou, že není nic špatného na tom mít dva otce, nebo pracovat v gay-baru." Trochu nakrčím ramena a opatrně na něj pohlédnu.

„A...ty jsi gay?" Jungkook vytřeští oči a se zasmáním zakroutí hlavou.

„Já? Ne, nejsem. Ty jsi? Proto tě šikanují?" teď mi málem zaskočí a rychle zakroutím hlavou v nesouhlas.

„Ne, asi jsem jim jen nepadl do oka, no...já zase vyrůstám v ženské společnosti, jen s mámou, její sestrou a její sestřenicí, uh...čert to vem, jsou to prostě tety a pořádné kuřačky." Přiznám posmutněle a Jungkook chápavě přikývne.

„Hmm, tak něco máme přeci jen společného, nevšední rodinu."

„Heh, ještě to, že se schováváme před svými rivaly na stejném záchodě."

„Mm, to taky. Tae, jsem rád, že jsi mi o sobě něco řekl...nejspíš mi už začínáš věřit, mm?"

***

Od Jungkooka jsem odešel dřív, než jsem plánoval, ale opravdu jsem chtěl být už pryč, ne, že by se mi tam nelíbilo, právě naopak, měli to tam pěkně zařízené, oproti tomu, v čem žiju já, tak nádhera, ale teď, když jsem už u svých dveřích, cítím menší tíhu na svědomí.

Odemknu a pomalu vejdu dovnitř, je tady ticho, což je celkem nezvyk, ale puch pořád stejný. Zuju se a dojdu k obýváku, kde je ale taky prázdno, proto mě napadne poslední místnost, kde bych mohl svoje tetičky a matku objevit – kuchyně.

„Eomma?" zvolám, ale ani tady nikdo není, no, ale vzhledem k tomu, že tady nejsou ani tetičky, odhaduju to na další salón, nebo něco podobného, zajímalo by mě, kde máma na to všechno bere peníze, když nepracuje, tetičky ano, ty jsou v kadeřnictví, ale spíš tam občas přijdou na návštěvu, než aby tam přímo pracovali, většinou tam jsou, když dochází wony.

S povzdechnutím otevřu ledničku, ale je úplně prázdná, jen jedna poslední bageta se krčí v rohu. Mm, možná jsem měl zůstat u Jungkooka na oběd, určitě bych se dobře najedl, ale teď už je blbé se tam vracet s tím, že nemám co jíst, natáhnu se teda pro bagetu a zalezu do svého pokoje.

Najím se a prospím, můj plán na celý dnešek, co jiného taky dělat, ani nejsem ve škole.

좋은 하루 보내세요!