Už je tak devět večer, doma jsem se necítil moc dobře, raději jsem se sebral a vrátil se k Jungkookovi. Teď už stojím před jeho dveřmi a čekám, až po mém zazvoněním přijde otevřít. Naštěstí nečekám dlouho. Dveře se otevřou a ten černovlásek se na mě docela překvapeně podívá.
„Huh? Tae? Myslel jsem, že už nepřijdeš," vydá ze sebe, ale stejně mě vtáhne dovnitř a pevně mě objeme, „dobrý? Jak je na tom tvoje máma?" optá se mě starostlivě a já zabořím obličej do jeho ramene.
„Prosím...nebavme se o tomhle." Špitnu a Jungkook hned chápavě pokývne hlavou.
„Oh, jasně, promiň, mm, moji tátové odešli do baru, Namjoon potřeboval odejít dřív, takže ho museli zastoupit, přijdou nejspíš až pozdě v noci. Nemám ti napustit vanu s pěnou? Udělá ti to dobře." Nabídne mi hned a odtáhne se, aby mi viděl do obličeje, odhrne mi pramínky vlasů z čela a já s menším pousmáním přikývnu.
„Jo...to by bylo fajn."
„Heh, tak dobře, počkej v pokoji, nachystám to a pak tě zavolám." Usměju se a odejdu tedy do Jungkookova pokoje, tam se posadím na postel a rozhlédnu se kolem sebe, jako bych tady byl poprvé. Ve skutečnosti mám ale pocit, jako by byl tohle můj druhý domov – takový lepší domov. Lehnu si do peřin a zrak zabodnu na nástěnku nad Jungkookovým stolem, ani jsem si nevšiml, že si vytiskl naši fotku a pověsil si ji tam, heh, milé.
Nečekám moc dlouho, dveře se otevřou a Jungkook mě očima pobídne, abych ho následoval. Dojdu s ním tedy do koupelny a vydechnu nad plnou vanou vody s pěnou, s mýdlovými růžičkami plovoucími na hladině, a když přijdu blíž, zjistím, že je voda nějak moc modrá.
„Huh, co jsi tam ještě dal?" optám se nad tím zbarvením a on s menším zasmáním poukáže na rozdělaný balíček s jakýmsi modrým práškem.
„Sůl do koupele, nic zajímavého, ale voní to, tak jsem ti to tam nasypal." Řekne s podrbáním na zátylku a já se nad tím uculím.
„Ty dokážeš ozvláštnit i obyčejné koupání, viď?" uchechtnu se a Jungkook se ke mně přiblíží, políbí mě na rtech a opatrně mi pomůže svléknout tričko.
„Chci tě nějak potěšit, než jsi odešel, vypadal jsi vážně hrozně, asi ti i bylo ještě hůř, než to vypadalo a...já vím, že máš teď takové smutné období, ale já nechci, abys byl smutný, takže...snažím se tomu pomoct alespoň trošičku." Usměju se a políbím ho na tvář.
„Děkuju, Kookie, jsem hrozně rád, že tě mám."
„Oh, to já ještě víc." Zašeptá a já se s úsměvem rychle svléknu a vlezu si do nachystané vany, Jungkook si klekne k jejímu okraje a s úsměvem se na mě zadívá.
„Je to dobrý?" optá se pro jistotu a já se spokojeným zamručením přikývnu.
„je to skvělý."
***
Jungkook P. O. V.
Když Taehyung vylezl z vody a společně jsme si šli lehnout, usnul rychle. Já ale ještě tak unavený nejsem. Zvednu se opatrně z postele a dojdu si do kuchyně pro nějaké pití. Moc tady toho nemáme, poslední zbytek ledového čaje, tak si ho tedy vezmu, naleju do skleničky a posadím se ke stolu v jídelně.
Mm, je to hrozné ticho, taky je dost pozdě, takže tátové by se měli během dvou hodin jistě vrátit. Chtěl jsem si s Taem ještě povídat, nebo něco dělat, třeba hrát deskovku, nebo cokoliv jiného, co by nás zabavilo, když už jsme tady zase sami, ale nečekal jsem, že tak rychle usne.
Nejsem na něj ale nijak naštvaný, jen ať se pořádně prospí, dneska toho měl ažaž, chudáček, teď toho má nad hlavu, už jen čeká, kdy mu zavolají, že ho máma opustila, je to hrozné, takhle vědět, že ten telefonát jednoho dne přijde.
Povzdechnu si a dopiju zbytek ve skleničce. Tu poté odnesu do kuchyně, kde ji postavím na linku k dřezu, ale než z kuchyně odejdu, ještě se zadívám na obálku, ze které trčí tři nějaké papírky, ležící na parapetu.
Zvědavě papírky vytáhnu a pohlédnu na ně, v tu chvíli ve mně ale dost nepříjemně hrkne, když poznám, co jsou tyhle papírky zač. Letenky do Los Angeles na dvacátý červen [jún].
„Co to-...já ale přece nikam nechtěl!" syknu si pro sebe a zamračeně letenky vrátím na okno, přemýšlím, jestli tátům zavolat hned, nebo se jich na to zeptat až zítra, ale usoudím, že ta druhá varianta je lepší.
Naposledy se na letenky ohlédnu, než odejdu do pokoje. Taehyung stál spí, je v klubíčku, nejspíš je mu zima, protože jsem ho zapomněl zakrýt, když jsem vstával z postele. S pousmáním si k němu přilehnu, oba nás zakryju a přitisknu se na jeho horká záda, obličej zabořím mezi jeho lopatky a propletu si s ním nohy.
„Neboj se, rozhodně nikam nepoletím." Šeptnu si spíš pro sebe a se zavřením očí a větším uvelebením se pokusím usnout a dostat z hlavy otázky ohledně nalezených letenek.
Dobrý večer všem! <3
Moc, moc, moc se omlouvám, že jsem včera nic nevydala, ale v poslední dny mě hrozně bolí hlava, nevím, jestli z toho, že teď nejsem moc doma, teď ještě to horko, no, netuším, ale včera jsem byla vážně nepoužitelná, dneska už je to lepší, takže se ještě jednou moc omlouvám.
Ale abych tady nezačínala negativní atmosféru, tak jsem si i dneska vzpomněla, že už je vlastně na yt to "BTS in the Soop", takže se jdu na to podívat a mega se těším :33 nevím, kolik je tam už epizod..jedna? Dvě? Tak nějak :DDD
Užijte si zbytek večera~ :)<3
ČTEŠ
In the Nook (Taekook/Vkook) CZ
Fanfiction[dokončeno] „Jsem třeťák a šikanují mě prváci, není to úplně příjemné, ale jsou to holt ještě malé děti, které nechápou, že není nic špatného na tom mít dva otce, nebo pracovat v gay-baru." „Hmm, a ty jsi gay?" „Nejsem gay. Ty jo? Šikanují tě kvůli...
