Jungkook P. O. V.
„Už je tady autobus, takže se v tichosti seberte a nastupte si. Hlavně, ať tam pak po vás nezůstane žádný bordel!" křikne paní Hyunová, naše učitelka v biologii, a máchne paží směrem ke školnímu autobusu, který už jen čeká, až si všichni nastoupíme.
Jedeme do toho muzea, nebo co to má být, bylo nám i řečeno, že se zpátky vrátíme na oběd a pak už máme volno, takže nám vlastně odpadnou i poslední dvě hodiny, což zní fajn, ale Yoongi s tím stejně není spokojený, chápu, nejraději by zůstal doma.
„Co tam jako budeme dělat celej ten den?" cekne blonďák vedle mě, když konečně nastoupíme do autobusu. Šli jsme popořadě, první áčko, pak béčko, nakonec céčko. Už ale konečně vidím toho hnědovlasého klučinu schovaného u okna jednoho dvousedadla, naštěstí tam sedí sám, takže se k němu hned vydám a s usmáním se vedle něj posadím.
„Ahoj, co ty tady tak sám?" zeptám se, ale on mi věnuje flegmatický výraz.
„Vážně? Jiná otázka by nebyla?" pronese frustrovaně a já se omluvně uchechtnu a poplácám ho po rameni.
„Ne, promiň, chtěl jsem se tě zeptat, jak se máš." Taehyung se konečně trochu pousměje, ale neodvrací zrak od okna.
„Zatím to ujde."
„Hele? A mě jsi jako odkopnul?" ozve se vedle mě hlas stojícího Yoongiho. No jo, úplně jsem zapomněl, že vlastně pokaždé sedávám s ním, ale to jsem přece ještě nevěděl o Taehyungovi, pro jednou to sám snad zvládne.
„Uh, promiň...nechceš si sednou někam vedle?" optám se opatrně, abych ho nijak neranil, ale myslím, že mu je to nakonec i jedno. Někdo mu ale poklepe na rameno a Yoongi se za dotyčným otočí.
„Před námi je volné místo, pokud hledáš." Pronese ten Taehyungův kamarád sedící vedle svého přítele za prázdným sedadlem. Yoongi si povzdechne a s tichým poděkováním si na místo sedne, vytáhne sluchátka a dál nikomu nevěnuje pozornost.
„Uh, měl sis za ním sednout..." řekne trochu provinile Taehyung, ale já zakroutím hlavou.
„On to zvládne, chci mít jistotu, že si vedle tebe nesedne někdo nevítaný." Řeknu trochu tišeji a hlavou kývnu směrem k Daeminovi, který konečně taky nastoupil do autobusu. Taehyung k němu vzhlédne, ale hned na to zrakem uhne a s polknutím svraští obočí, když Daemin po nás obou hodí ostrým pohledem, jako nějaká šelma po své kořisti.
„Klid, kašli na něj, teď ti neublíží, když jsme vlastně všichni v jednom chuchvalci." Zašeptám mu těsně u ucha a on s chvějivým nádechem přikývne.
„Jo...j-já vím."
„Hmm, nepustíme si hudbu? Všiml jsem si, že máš staženo hrozně moc písniček, oproti mně, tak můžeš začít pouštět od prvního alba." Usměju se na něj a on se zasmáním přikývne.
„heh, tak dobře, ale asi se ti nebudou líbit...většinou tam mám spíš starší písničky, tak ze sedmdesátých let..." začne se vykrucovat, ale já nad tím protočím očima, z rukou mu vytrhnu sluchátka a sám je do mobilu zapojím.
„Přestaň to pořád okecávat, i taková hudba je dobrá, a pouštěj."
***
Všichni v tichosti procházíme muzeem a prohlížíme si veškeré vystavené věci, objekty, modely a jiné blbosti týkající se lidského těla, přesněji buněk a DNA. Všechno nám samozřejmě nezapomíná popisovat jedna mladá slečna, která nás celou exkurzí provádí. Pochybuju, že někdo poslouchá, možná tak jen pár lidí z áčka nebo céčka, ale od nás určitě nikdo.
Celou dobu se snažím zůstat na blízku Taehyunga, ale vypadá to, že i Daemin nám přestal věnovat pozornost a soustředí se na své věci, to mě ale nepřesvědčuje o tom, že by nebyl schopný Taemu třeba podkopnout nohy.
„Tak jo, děcka, doufám, že jste dávali pozor, i když, ono je to i opakování z druhého ročníku, že? Tak teď vám rozdám pracovní listy, ve dvojicích se je pokusíte vyplnit, vlastně ne, že se pokusíte, vy to vyplníte, máte to na známky. Samozřejmě můžete procházet muzeum a hledat odpovědi kolem sebe, u každého modelu je tady něco napsané, tak se snažte, dobře?" pronese paní Hyunová, nad tím samozřejmě všichni povadneme a otráveně si přebereme pracovní listy s otázkami.
„Mm, tak alespoň je to práce na dvojice." Řeknu s pousmáním a přiblížím se k Taehyungovi ještě víc, až se naše paže dotknou, ale Yoongi si povzdechne a máchne rukou směrem k nám dvěma.
„Tak díky, já teď budu jako sám?" už jsem chtěl něco říct, ale opět se ozval ten malý světlovlásek držící se za ruku s vyšším tmavovláskem.
„Jestli chceš, můžeš být s námi ve trojici, pokud teda nechceš být sám, protože, jak se dívám, lidi kolem už jsou rozdělení." Uchechtne se a Yoongi trochu nakrčí nos, když si oba dva gaye projede pohledem od hlavy až k patě.
„Eh, umíte biologii?"
„Pff, zvládáme ji, tak co?" Yoongi moc nadšeně nevypadá, ale nakonec s povzdechnutím přikývne a přijde blíž k nim, ale jde na něm vidět, že se v jejich blízkosti moc dobře necítí. Yoongi není homofob, vím, že ve skutečnosti proti nim nic nemá, ale co jsme se tenkrát bavili, spíš na to není moc zvyklý, na rozdíl ode mě, proto mu to spíš přijde zvláštní.
„Tak pojď, Tae, měli bychom začít vyplňovat, protože myslím, že ani jeden z nás nemá buňky na biologii." Uchechtnu se a Taehyung pobaveně přikývne.
„Heh, myslíš správně."
„Dobře, tak jdeme, užij si to, Yoongi!" zvolám ještě na blonďáka, ale ten nad tím jen protočí očima a ten malý světlovlásek se na mě ušklíbne.
„Neboj, fešáku, tvůj kamarád bude v pohodě, hlavně ty dávej bacha na toho našeho."
HmmMmm, že by byl Yoongi konečně ve správných rukách? 😏😏
좋은 하루 보내세요!
Btw. Mám celkem 3 vymyšlené příběhy na Yoonmin, ještě se budu rozhodovat, který vám sem potom napsat, ale mám ke všem třem hotové obálky, tak vám je klidně dneska dám na instagram, abyste viděli, co vás čeká 😏💜
ČTEŠ
In the Nook (Taekook/Vkook) CZ
Fanfiction[dokončeno] „Jsem třeťák a šikanují mě prváci, není to úplně příjemné, ale jsou to holt ještě malé děti, které nechápou, že není nic špatného na tom mít dva otce, nebo pracovat v gay-baru." „Hmm, a ty jsi gay?" „Nejsem gay. Ty jo? Šikanují tě kvůli...
