Jungkook P. O. V.
Dojím poslední zbytek své večeře a odnesu talíř do kuchyně. Tátové už sedí u televize, tak si k nim hned přisednu taky. Sednu si mezi ně, jako jsem to dělával vždycky, a pohlédnu na televizi. Naštěstí žádný horor, ale obyčejné televizní zprávy.
„Mm, zítra musíme uklidit, je tady hrozného prachu." Promluví po chvilce appa a já nad tím protočím očima.
„Ahh, teď nemluv o uklízení." Poprosím a on se nad tím usměje. Už chtěl nejspíš něco dalšího říct, ale našim domem se rozezněl zvonek a my jsme se na sebe udiveně podívali.
„Kdo by chodil v tuhle hodinu?" optá se táta a appa s pozvednutím rameny vstane z gauče a dojde do chodby otevřít. Já ho hned následuju, protože by mě zajímalo, kdo by to mohl být a možná mám podvědomě pocit, že je to někdo z mojí strany.
Appa otevře dveře a mě málem spadne brada, když uvidím před našim prahem stát Taehyunga – úplně flekatého z mrazu a slz, které už na něm pomalu zasýchají, ale hlavně s krvavou ránou na čele.
„Taehyungie?! Proboha, co se ti stalo?" vyjeknu hned a zatáhnu ho dovnitř, abych ho mohl obejmout, což taky udělám, ale on jen popotáhne nosem a nešťastně se na mě podívá.
„Omlouvám se, že tady otravuju, ale...m-mohl bych tady zůstat? S mámou jsme se pohádali a...ona mě praštila hrnkem do čela." Vyjde z něj zlomeně a já ho soucitně pohladí po zádech a znovu ho k sobě přitisknu.
„Lásko, můžeš tady být, kdykoliv a jakkoliv dlouho, ale sakra, proč to udělala?" Taehyung nešťastně pozvedne rameny a utře si nos do rukávu.
„Co já vím, kvůli cigaretám, má je raději než vlastního syna, co nadělám." Vzlykne a já už ho chci znovu obejmout, ale appa mě opatrně odstrčí stranou a prohlédne si ránu na Taeho čele. Zamračeně ukáže na dveře do obýváku.
„Pojď, ošetříme to, nevypadá to moc pěkně." Já ho chytnu za ruku a pomůžu mu se dostat do obýváku, kde ho posadím na gauč, táta už se taky díval, kdo zvonil a teď už se ani nemusí na nic vyptávat. Appa donese dezinfekci, vatu a náplasti, všechno si to položí vedle sebe a první Taemu odhrne vlasy z okolí rány.
„Co se stalo?" optá se nakonec táta a zamračeně pohlédne na Taeho, jak ubrečeně a poraněný sedí na našem gauči.
„Jeho eomma ho uhodila hrnkem..." povzdechnu si a pohladím Taehyunga po zádech, zatím, co ho můj appa ošetřuje.
„Hrnkem? Ježiš, to by mohlo být i na nějaký otřes. Nebolí tě hlava?" optá se ho, ale on zakroutí hlavou a sykne, když mu appa na ránu přiloží vatové polštářky.
„N-ne, jenom...bolí mě jen to zranění, ale hlava ne."
„No, dobře, ale raději to sleduj, kdyby náhodou něco, že by ses třeba nějak motal, kdyžtak hned řekni, jasný?" Taehyung s menším pousmáním přikývne na souhlas.
„Jo...děkuju moc."
„Ohh, za nic neděkuj," usměje se na něj appa a zalepí poslední náplast, „tak, hotovo, nemáš hlad? Máme ještě trochu Japchae, můžeš si dát, jestli máš chuť." Taehyungovi zajiskří v očích a přikývne na souhlas.
„Ummm, to bych rád...mám docela velký hlad." Špitne a appa hned vyskočí na nohy a zamíří do kuchyně.
„Dobře, jen seď, donesu ti to, jo? Jsem si jistý, že Japchae po mém stylu jsi ještě nejedl." Nad tím se všichni zasmějeme a já Taehyunga přitáhnu k sobě do objetí. Líbnu ho do vlasů a chytnu ho za ruku.
„Neboj, tady o tebe bude dobře postaráno vždycky." Zašeptám mu do ucha a setřu mu slzy z tváří, které mu ještě nestihly uschnout.
„Děkuju moc." Zašeptá zpátky a já s úsměvem zakroutím hlavou.
„Nech toho s tím děkováním, mm? Moje rodina je i tvoje rodina, nemáš důvod pořád děkovat, raději se těš na to Japchae, věř mi, appa opravdu má svůj vylepšený styl, ale prozradím ti, odkoukal to od Jina, toho z baru, heh." Taehyung se nad tím zasměje a uvelebí si hlavu v mém klíně.
„Dobře, tak to se těším."
***
S Taehyungem už ležíme v posteli, je docela teplo, tak jsme si ani nedávali trička, o to hřejivější je ale naše mazlení. S úsměvem mu odhrnu vlasy ze zalepeného čela a opatrně mu prsty přejedu po náplasti.
„Ještě to bolí?" optám se polohlasem a Taehyung s menším pousmáním zakroutí hlavou.
„Už ani ne."
„Ahh, to je dobře, trhá mi to srdce, jak tě vidím s tou náplastí přes polovinu čela." Taehyung se tiše zasměje a proplete si se mnou prsty na rukách, ještě si s nimi začne pohrávat.
„mě to taky trhalo srdce, když jsem tě viděl po tom, co ti udělal Daemin." Nahnu se k němu a políbím ho na jeho sladké rtíky a pohladím ho dlaní po holých zádech.
„Už je ale všechno zase dobrý, ano?" zašeptám mu do rtů, které ale hned zase spojím, Taehyung tak neodpoví jinak než mumlavým souhlasením. Poté se pevněji přitiskne ke mně a vydechne teplý dech mezi moje rameno a krk.
„Tvoji tátové jsou hrozně hodní, opravdu mě berou jako součást rodiny." Usměju se a přikývnu na souhlas.
„Vždyť jsem ti to říkal, mm, nejsi už unavený?"
„Jsem. Pojďme spát, zítra ten den bude ještě hezčí. Budeme jen spolu, až do středy." Usměju se a s posledním polibkem přes nás přehodím peřinu, propletu naše nohy a zavřu oči.
„To ano, dobrou noc, lásko."
„Dobrou, Kookie."
Dobrý skoro-večer všem (já nevím, je podle vás 5 hodin večerní doba? Já třeba často říkám podvečer..existuje to slovo? :DD)
Každopádně..TESTÍK 2! Ano, teď (^∇^)
1. Raději bys:
a) aby ses naučila korejsky
b) aby se BTS naučili česky
2. Raději bys:
a) vanu s Jiminem
b) sprchu s Yoongim
3. Raději bys:
a) dala Namjoonovi pohlídat tvůj mobil
b) dala Jinovi pohlídat tvůj oběd
4. Raději bys:
a) dala pusu Kookiemu
b) dostala pusu od Taeho
5. Raději bys:
a) ignorovala Hobiho
b) Hobi by ignoroval tebe
6. Raději bys:
a) smut v 71. kapitole
b) smut v 72. kapitole
ČTEŠ
In the Nook (Taekook/Vkook) CZ
Fanfiction[dokončeno] „Jsem třeťák a šikanují mě prváci, není to úplně příjemné, ale jsou to holt ještě malé děti, které nechápou, že není nic špatného na tom mít dva otce, nebo pracovat v gay-baru." „Hmm, a ty jsi gay?" „Nejsem gay. Ty jo? Šikanují tě kvůli...
