Time Skip – o rok později (konec léta)
Jungkook P. O. V.
Pomůžu tátovi se zavazadly, naskládám je do kufru auta a s nádechem se zadívám na náš dům, u jehož brány visí velká cedule s nápisem: na prodej. Bude mi to tady chybět, ale je čas začít novým začátkem a hodit za hlavu staré problémy. Odletíme za pár hodin, za chvíli vyrážíme na letiště, během týdne se nám pak do LA přepraví zbytek některých větších věcí týkajících se hlavně nábytku.
„Máme zatím všechno?" optá se táta a appa hned přikývne, hodí do kufru poslední zavazadlo a s pousmáním na mě pohlédne.
„Jsi si teda jistý tím, že chceš odletět?" optá se mě ještě, i když by teď náhlé rozmyšlení bylo k ničemu, nemůžeme to jen tak zrušit, ale já o tom už nechci přemýšlet, protože vím, že když nad tím začnu zase přemýšlet, bude mě moje rozhodní mrzet a to nechci, chci to prostě brát, tak jak to je – a to tak, že se prostě stěhujeme.
„Neptej se mě, myslím...že už není nad čím uvažovat." Appa s pousmáním přikývne a pohladí mě po vlasech.
„Já vím, sedni si do auta, nebo tady ještě na někoho čekáš?" optá se mě a hlavou kývne směrem, kam hned otočím hlavu. Všimnu si Taehyunga, jak posmutněle přešlapuje kousek dál a nejistě přemýšlí, jestli za mnou jít, nebo ne. Pousměju se a dojdu k němu.
„Tae," oslovím ho a on se na mě s menším škubnutím podívá, „pamatuješ, co jsem říkal? Bude to pro nás oba lepší." Taehyung semkne rty pevně k sobě a já si všimnu slz v jeho očích. S povzdechnutím ho obejmu a on hned zaryje obličej do mého ramene.
Za ten rok jsme se stihli pohádat a usmířit už několikrát, ale nic z toho nemělo vliv na moje rozhodnutí, že chci odletět do Ameriky. Od té doby, co jsem mu to řekl, jsme jaksi utichli, nebavili jsme se, jako předtím, šlo na něm vidět, že ho to dost mrzí, mě taky, ale opravdu je to takhle lepší...pro mě i pro něj.
„Napíšu ti...musíme se pak někdy vidět." Vydá ze sebe a políbí mě na rtech. Já se do polibku jen letmo zapojím, ale jinak ho od sebe odtáhnu a pohladím po tváři.
„Neboj, někdy se domluvíme, budu sem jezdit na prázdniny a uvidíme se, dobře?" ujistím ho a on jen mlčky přikývne, ještě jednou mě obejme a vydechne teplý dech do mého záhybu mezi krkem a ramenem.
„Miluju tě." Šeptne a já nad tím polknu, odpověděl bych mu, ale táta na mě zavolal, abych už šel do auta, tak jsem se na něj jen naposledy usmál a s rozloučením odešel do vozidla. Taehyung zůstane jen stát a zírat někam do prázdna.
„Tak jedeme?" optám se s nádechem a táta přikývne, nastartuje a pohlédne na mě dozadu, kde vedle mě sedí i Namjoon. Táta se rozhodl mu to auto nechat, prý si v Americe zařídíme nové, taky mu přenechal bar, aby se nemusel zavřít a Namjoon tak nepřišel o práci, dal mu nabídku, že může bar přepsat na něj, ten to samozřejmě hned přijal.
„Joone? Všechno ohledně baru jasné? Víš, že můžeš kdykoliv volat, budeme ve spojení stále." Pronese táta a Namjoon jen s pousmáním přikývne.
„Jo, všechno jasný, jenom...budete mi chybět, všichni." Pronese a pohlédne i na mě. Chápavě pokývám hlavou, ale poté se opřu, když dá táta vozidlo do pohybu. Už není cesty zpět. Naposledy se z okýnka podívám na Taehyunga, jenž se mi pomalu začne ztrácet z dohledu.
Promiň, Taehyungie.
Taehyung P. O. V.
Nešťastně se zadívám na ceduli na jejich plotě, jež upozorňuje na prodej Jungkookova domu, vlastně bývalého domu. Mrzí mě, že to nakonec takhle dopadlo, ale možná má Jungkook pravdu v tom, že až se uvidíme zase po delší době, budeme si sami sebe víc vážit. Já sám jsem si těch hádek všímal a vadilo mi to, teď by se to mohlo zase vrátit do normálu, i když nás bude dělit hrozná vzdálenost, budeme ve spojení...slíbil to.
Utřu si slzy a naposledy se na dům zadívám, než se rozhodnu raději jít. Odpoledne mám brigádu v jednom zmrzlinovém stánku, tak si něco přivydělám, když už mi skončila škola, na výšku se nechystám, proto teď musím řešit hlavně nějakou práci.
Ahh, už teď se mi stýská.
Omlouvám se za kratší, ale chtěla jsem to rozdělit, zbývají totiž poslední dvě kapitoly do konce a já dávám návrh, že bych vám předposlední kapitolu vydala dřív, končím totiž dřív ve škole, a tu poslední bych vám sem dala ten stejný den, akorát později večer, protože budu v kině, takže třeba kolem deváté bych sem hodila finální část společně s informacemi o nové knize, souhlasíte?
(kdo nepochopil, tak prostě ty dvě poslední kapitoly vám sem dám zítra obě dvě)
Jinak pěkný zbytek dne všem :)<3
ČTEŠ
In the Nook (Taekook/Vkook) CZ
Fanfiction[dokončeno] „Jsem třeťák a šikanují mě prváci, není to úplně příjemné, ale jsou to holt ještě malé děti, které nechápou, že není nic špatného na tom mít dva otce, nebo pracovat v gay-baru." „Hmm, a ty jsi gay?" „Nejsem gay. Ty jo? Šikanují tě kvůli...
