In the Nook (Taekook/Vkook) CZ

15.

Jungkook P. O. V.

Je už půlnoc a kluci to tady začínají balit. Nejspíš už jsou unavení, no, čekal jsem, že ta jejich oslava vydrží alespoň do třech ráno, ale nakonec ne. Už si začnou oblékat bundy a mířit ke dveřím, zatím, co přítel oslavence ještě platí Namjoonovi zbytek wonů za víno, které se ještě před hodinou otvíralo.

„Jungkooku, prosím, běž tam utřít ten stůl po nich." Řekne mi Namjoon, zatím, co přijde zpátky k baru a já s přikývnutím vezmu namočenou hadru a přijdu ke stolu, u kterého se slavilo, až teď si ale všimnu, že jeden kluk ještě sedí na gauči, hlavu má položenou na složených pažích na stole a vedle něj je už prázdná sklenice. Není to nikdo jiný než Taehyung.

„Tae? Spíš?" jemně do něj drbnu, ale on se ani nehne. Drbnu do něj tedy trochu víc a on konečně zvedne ztěžklou hlavu a s přivřenýma očima zamžourá po okolí, něco zamumlá, ale poté hlavu opět položí na stůl.

„Aish, Taehyungu, kolik jsi toho vypil?" povzdechnu si a nějakým způsobem ho podeberu pod pažemi, abych mu pomohl vstát, on se jen ale trochu zamotá a kdybych ho nedržel, asi se svalí k zemi, přijde mi, jako kdyby už napůl spal, což asi nejsem daleko od pravdy. Mm, myslel jsem, že se třeba jen trochu napije a užije si tento večer, ale on asi trochu přecenil svoje síly, ani se nedivím, když na alkohol není vůbec zvyklý.

„Kruci, Tae, vstávat, jsi docela těžký..." vydechnu, když se o mě celou váhou opře a nechá zavřené oči.

„Mmemm sme chce spát..." zamumlá trošku víc srozumitelně. Jde slyšet i vidět, že je úplně mimo. S povzdechnutím ho posadím zpátky na gauč. Neměl bych ho tady tak nechávat a už vůbec ne posílat samotného domů.

„Já vím, hele, počkej tady, řeknu Namjoonovi, hodí nás autem, kde bydlíš?"

„Mm, dmoma."

„Vím, že doma, ale kde je to tvoje doma? Znáš adresu?" zase něco zamumlá, ale to je všechno, co udělá, jinak se svalí na gauč do klubíčka a se opět zavře oči. No, takhle se toho asi moc nedozvím, ale možná bych ho mohl vzít k nám, tátové jsou s tímhle v pohodě, takže by jistě nebyl problém, v pokoji mám i přistýlku schovanou pod postelí, tak by nikdo z nás nemusel spát na zemi.

„Namjoone? Prosím tě, Tae toho dost vypil a je úplně na mol, ani se asi nedozvím, kde bydlí, tak mě napadlo, že bych ho vzal k nám, akorát...zavezl bys nás autem? Pěšky by to teď nebylo nejlepší..." poprosím Namjoona u baru a ten s pousmáním přikývne.

„Jasně, proč ne, počkej, domluvím se, kdo bude u baru, ale už můžete jít do auta, dám ti klíčky." Zahrabe ve své tašce položené na židli za barem a dá mi klíče od auta, děkovně pokývnu hlavou a rozejdu se zpátky za Taehyungem ležícím na gauči.

„Tak jo, přespíš u mě, jo? Namjoon nás odveze, tak pojď, musíme do auta." Jeho paži si přehodím přes svůj krk a druhou rukou ho podeberu pod druhou paží. Podaří se mi ho vyzvednout na nohy a opatrně se s ním začnu ploužit ven z baru k autu.

„Jungkooku~" zamrmlá a opře si hlavu o moje rameno.

„Co je?"

„Já mnechi domnů." Odemknu auta a posadím ho na zadní sedadlo, zatím, co já si sednu vedle něj a zavřu za námi. Namjoon by měl za chvilku přijít. Teď se ale zadívám na Taehyunga, jak se o mě omámený opírá a neustále dokola mumlá, že nechce domů.

„Tae, jedeme k nám, ke mně domů, proč nechceš k sobě?"

„Mnechci."

„Dobře, dobře, však nejdeš domů, aish, jsi dost unavený, že? Ten alkohol to ještě doráží...možná jsem ti neměl nalévat tu skleničku, myslel jsem...že toho víc nevypiješ." Taehyungova hlava úplně spadne na moje rameno a já ho s povzdechnutím pohladím po hnědých vlasech.

„Tak jdeme, panstvo, i já už prý můžu jet domů, přeci jen, byl jsem tam od dopoledne." Oznámí Namjoon, který sedne za volant a nastartuje vozidlo. „Takže k tobě, Kooku, jo?"

„Jo, díky, Joone."

***

„Jungkooku? Kdo to má být?" vyhrkne hned appa, když přijdu do svého pokoje a napůl spícího a opilého Taehyunga položím na svoji postel. Nejistě se uchechtnu a sundám mu boty, které pohodím na zem ke dveřím.

„Heh, no...kamarád. Já...nedostal jsem z něj, kde bydlí, tak jsem ho raději vzal sem."

„No, to je od tebe sice hezké, ale zítra je normálně škola, Kooku, víš, že mi to nevadí, když je třeba víkend, ale oba vstáváte, měl by spát u sebe..." pronese nejistě a táta, který sem taky přišel, líbne světlovlasého muže na krk.

„Jen ho tady nech, jestli Jungkook neví, kde bydlí, tak bylo rozumné, vzít ho raději sem, ještě by se tomu klukovi něco stalo, vidíš, v jakém je stavu." Děkovně na tátu kouknu a appa tedy přikývne na souhlas.

„Hmm, no, dobře, doufám ale, že nechceš na zítra omluvit ze školy..."

„Uhh...no...co kdybych za to zítra uvařil?" zasměju se nervózně a appa si mě projede nepřístupným pohledem, no, nakonec mávne rukou a rozejde se ke dveřím.

„Řekni tátovi, mě už je to jedno, zítra stejně přijdu až k večeru, tak to jídlo si budeš muset zařídit sám." S tímhle odejde z pokoje a táta na mě jen mrkne.

„Když si uvaříš, zítra můžeš vynechat." S úsměvem ho obejmu a oddechnu si.

„Ahh, děkuju, tati, slibuju, že už se to nebude opakovat, je to jen pro zítřek."

„Heh, dobře, dobře, tak dobrou noc."

„Dobrou." Rozloučím se s ním a přijdu zpátky k Taehyungovi, který ale vypadá, že úplně zatuhl, už ani nic nemumlá, jen pravidelně oddechuje. Opatrně z něj sundám tenkou bundu a kalhoty, aby se mu lépe leželo, a přikryju ho peřinou, zatím, co já si vytáhnu přistýlku.

„Mm, no, snad mě za to zítra nezabiješ." Zasměju se tiše pro sebe a otočím se na druhý bok, abych se taky mohl vydat do světa snů.

Tak, to je pro dnešek všechno 💜