Jungkook P. O. V.
Dny plynuly jako voda. Sníh se začal ztrácet, všechno opět rozkvetlo. Bylo jaro, které se nám ale krátilo stejně tak rychle a nám se pomalu blížily letní prázdniny. Taehyung se nějak dokázal smířit s tím, že teď žije jen s tetičkami, proto si myslím, že to tady beze mě zvládne – ano, beze mě, beze mě celý týden – letíme do Los Angeles za známými mých tátů.
„Už máš sbaleno? I kartáček na zuby a dost spodního prádla?" optá se mě appa, který mi vlezl do pokoje a já nad tím protočím očima.
„Aish, nejsem malej, umím si sbalit věci, ano, mám všechno." Appa s pousmáním přikývne a pohlédne na svoje hodinky, aby zkontroloval čas. Až v poledne odjíždíme na letiště. Namjoon pojede s námi, aby nám potom mohl odvézt auto domů, zatím, co my půjdeme na letadlo.
„Hlavně si vezmi plavky." Upozorní mě appa a já přikývnu na souhlas.
„Už je tam mám." Ujistím ho a zpozorním, když se našim domem rozezní zvonek. Rychle vstanu a vyběhnu do chodby, abych mohl otevřít tomu, koho čekám už od rána. Otevřu a pohlédnu na Taehyunga, jak se na mě nejistě usmívá a snaží se zamaskovat stesk, který nejspíš má už teď, to jsem ještě neodjel.
„Ahoj, lásko." Pozdravím ho a políbím na rtech. Pozvu ho dál a pohladím po jeho hnědých vlasech.
„Kdy odjíždíte?" optá se mě trochu posmutněle a já letmo pohlédnu na hodiny nad dveřmi do chodby.
„Uh, tak za dvacet minut." Taehyung si povzdechne a pevně mě obejme, já se nad tím jen usměju a pohladím ho po zádech. Oh, jistě, že se mu stýská už teď. „Ahh, Taehyungie, za týden mě máš zpátky."
„Já vím, ale i tak...budeš mi psát? A pošleš mi fotky? A dovezeš mi něco?" začne se ptát s roztomilým kukučem a já na všechno kývnu hlavou.
„Samozřejmě, všechno bude, pojď ještě do pokoje." Chytnu ho za ruku a odtáhnu do svého království. Taehyung se posadí na postel, já zapnu svůj narvaný kufr a poté si sednu vedle něj. Přiblížím se k jeho obličeji, ale než ho políbím, zhluboka se nadechnu a usměju se.
„Mm, používáš tu voňavku, co jsem ti dal?" optám se šeptem a Taehyung s uculením přikývne a spojí naše rty v jedny. Já se do polibku zapojím a prohloubím ho tak, až neudržíme rovnováhu a společně se svalíme na matraci, propleteme si spolu nohy a víc se na sebe nalepíme, dokud nás nevyruší něčí hlas.
„Ohh, omlouvám se, že ruším, ale...ehm, JEONE JUNGKOOKU? Když jsem se ptal, jestli máš sbalený kartáček a ty jsi řekl, že jo, myslel jsem tím, jestli ho máš v kufru, ne v sáčku na umyvadle, okamžitě vstaň a jdi si to sbalit, hned!" rozkáže mi appa a odejde z pokoje. Taehyung se nad tím zasměje a plácne mě do ramene.
„Šup, běž si sbalit ten kartáček." Mrkne na mě a já s odfrknutím vstanu a dojdu do koupelny, ještě ale zvolám na svého appu.
„Však já jsem si ho nachystal!"
„Nachystat neznamená sbalit, za deset minut jedeme!" ozve se mi zpátky a já nad tím protočím očima. Chytnu po nachystaném kartáčku na zuby a narvu si ho do kapsy kufru. S výdechem se svalím zpátky k Taehyungovi a políbím ho na krku, kde po sobě zanechám i menší flíček na památku.
„za chvilku pojedeme." Pronesu posmutněle a pohladím ho po vlasech. Taehyung se na mě natiskne, jako nějaké smutné koťátko, a nešťastně zamručí do mého ramene.
„Mm, co tady budu dělat ten týden." Zamručí a já ho pohladím po zádech.
„Budeš chodit do školy, lásko." Zašeptám pobaveně a on mě plácne do ramene a s odtáhnutím nafoukne tváře.
„Hmm, tak si to užij, když už sis ty prázdniny tak prodloužil." Cekne uraženě a já se zasmáním vstanu a pohladím ho po pažích, poté ho k sobě opět natisknu.
„Neurážej se, příště pojedeš s námi, hmm?" šeptnu a skousnu mu ušní lalůček. On se nad tím ošije a neubrání se úsměvu.
„Aish, no jo." Vydechne a našpulí rty, aby si získal další polibek, ale zvolá na mě táta, ať už odnesu svůj kufr do auta, že jedeme. S povzdechnutím mu věnuju alespoň rychlou pusinku, než vstanu a s kufrem zamířím ven.
„Však je ještě čas, ne?" optám se, když vytáhnu kufr ven k autu, kde už stojí nejen on, ale i appa a Namjoon. Taehyung se opře o náš plot a sleduje, jak skládáme do auta všechny tašky a věci.
„není, než tam dojedeme, raději už vyrazíme." Pronese táta, zavře kufr, nasedne za volant, appa si sedne na místo spolujezdce a my s Namjoonem tedy zasedneme dozadu. Než ale zavřu dveře, pohladím Taehyunga po ruce a naposledy se na něj usměju.
„Prázdniny pak budou jen naše." Ujistím ho a zavřu dveře, stáhnu okýnko a se zamáváním na něj mrknu. „Měj se, Tae, ahoj." On mi zamává nazpátek a pošle mi pusu vzduchem.
„Ahoj, jeďte opatrně!" zvolá, když už se auto rozjede a já se nahnu z okýnka.
„Neboj! Ahoj, Taehyungie!" to už se ale ztratíme za zatáčkou a já si tedy sednu zpátky.
„Hmm, takové romantiky, klídek, chlapci, nejedeš pryč na deset let." Zasměje se appa a já mu věnuju kamenný výraz. Myslím, že zrovna on má co říkat, kdyby měl táta někam pracovně odjet, třeba jen na tři dny, appa by se z toho už hroutil.
„Však je nech, vždyť je to krásný, bude se jim stýskat." Zastane se mě táta a letmo na appu mrkne. S úsměvem přikývnu a ohlédnu se za sebe, jak se nám naše ulice ztrácí z dohledu. „Joone? Můžeme se tedy na tebe se vším spolehnout?" optá se ještě mého spolusedícího a ten s úsměvem přikývnu.
„Nebojte, na mě je spoleh, postarám se o auto i o bar."
„Ahh, co bychom bez tebe dělali." Usměje se appa a Namjoon se nad tím uculí. Já se opřu o sedačku a začnu rozmotávat svoje sluchátka. Na letiště musíme do Busanu, takže nějakou tu chvilku pojedeme, musím tu cestu nějak zabít.
„Ty už jsi vlastně letěl, že?" optá se mě Namjoon, než si stihnu sluchátka nasadit a já hned přikývnu na souhlas.
„Jo, v deseti, když byla ta svatba, ale stejně si to moc nepamatuju."
„jak to? Není to tak dávno." Zasměje se Namjoon, ale appa se na nás hned otočí a ušklíbne se na mě.
„To proto, že tady Jungkookie celou cestu prospal, doslova, z autobusu jsme ho nesli až na letiště v náruči, letadlo taky prospal, probral se až na místě, cesta zpátky byla podobná, to akorát usnul až po vzlétnutí." Uchechtnu se a pozvednu rameny.
„No co, mohl jsem si dovolit spát." Obhájím se pobaveně, ale appa se na mě zamračí.
„Ne, že budeš spát i teď, teď už tě neuneseme, jasný? Takže pokud usneš, necháváme tě tam." Pohrozí a já se nad tím zasměju. Ten určitě, by mě nenechal ani doma samotného přes noc, natož tak někde na letišti.
„Tsh, neboj, stejně jsem se dneska nějak dobře vyspal, takže ani unavený nejsem." Ujistím ho a konečně si nasadím ty sluchátka. Hlavu si opřu o okno a zahledím se na utíkající cestu.
Dobrý podvečer (ノ^∇^)
No, Kookie nám odjíždí do Ameriky (říkala jsem, že ten skok nebude moc velký, uběhlo jen pár měsíců, kdo by nepochopil, tak pro objasnění, mají tam teď poslední týden června [jún]) <3
Heh, už ty měsíce po slovenky zvládám i bez taháku xdd (ano, používala jsem pro jistotu kalendář, protože jsem taky nevěděla, jak to píšete, ALE už je umím! :DD)
No, jinak...cítím zápletku :DD
Užijte si večer! ≧ω≦
ČTEŠ
In the Nook (Taekook/Vkook) CZ
Fanfiction[dokončeno] „Jsem třeťák a šikanují mě prváci, není to úplně příjemné, ale jsou to holt ještě malé děti, které nechápou, že není nic špatného na tom mít dva otce, nebo pracovat v gay-baru." „Hmm, a ty jsi gay?" „Nejsem gay. Ty jo? Šikanují tě kvůli...
