In the Nook (Taekook/Vkook) CZ

21.

S Jungkookem dojdeme k prostornému travnatému plácku obehnanému tribunou. Není to nic extra velkého, ale k pár zápasům to jistě vystačí. Moc sem nechodívám, jen na základce si pamatuju, jak jeden kluk z mého ročníku hrál fotbal, měl zápas s týmem z Daegu, celá třída jsme se šli na něj podívat, seděli jsme na tribuně a tleskali, tehdy jsem se ještě dokázal bavit, to jsem ještě neznal Daemina.

„Koupíme si teda ten sprite?" zeptá se s úsměvem Jungkook a dojde rychlejším krokem k automatu. Naštěstí jsem si dneska vzal pár drobných, takže to za mě zase nemusí platit on. Oba hodíme do automatu osm set wonů a přebereme si plechovku se spritem, která nám každému vypadla.

„Půjdeme si to tady obejít, nebo si sedneme?" optá se a já nakrčím ramena.

„Um, je to na tobě, ty jsi vymyslel, že sem půjdeme, takže-..."

„Takže ty bys měl teď vybrat, co budeme dělat." Zasměje se a já okamžitě zmlknu, když moje tělo zase zalije horko a já ucítím, jak se mi do obličeje žene červeň. Pousměju se a poukážu na tribunu.

„Tak si spíš sedneme?"

„Dobře." Mrkne na mě a společně vyrazíme směrem k tribuně. Je fajn, že je to tady úplně prázdné, sice je teplo, ale začalo jaksi víc foukat, takže se nedivím, že tady nikdo nesedí. Sedneme si přesně doprostřed a otevřeme si svoje plechovky s nápojem.

„Jo, jo, staré dobré časy, tady vždycky sedávali moji tátové, když jsem měl zápasy." Zasměje se Jungkook a já na něj vytřeštím oči.

„Ty hraješ fotbal?"

„Už ne, hrával jsem, když jsem byl menší, ale od střední nehraju, ale jinak rád sportuju, přemýšlel jsem, jestli se někam zase nepřihlásit, třeba basket, ten hraje i Yoongi, takže bych s ním mohl trénovat, abych měl nějakou aktivitu." Odvrátím zrak a nejistě si promnu prsty.

„Heh, já na sport moc nejsem...spíš mám rád hudbu, když jsem byl malý, chodil jsem do zpěvu, hodně mě to bavilo, ale...už je to pryč." Jungkook se zamračí a nakloní se víc ke mně, aby mi lépe viděl do obličeje.

„Proč jsi přestal?" polknu a posmutněle sklopím hlavu.

„Kvůli mámě...víš, doma to začalo být složité, takže...nebylo by úplně nejlepší stále chodit do nějakých kurzů a...cpát do toho zbytečně peníze."

„Zbytečně? Když děláš, co tě baví a jde ti to, proč by to mělo být zbytečné?" zamračeně se zahryznu do rtu a zakroutím hlavou.

„Protože mi ty peníze teď postrádáme...já, nechci vypadat, že si stěžuju na to, že jsme nějak chudí, nechci tak vypadat, stydím se za to, ale moje máma je extrémně závislá na cigaretách a veškeré peníze vyhazuje za tohle, pak ale stěží nakoupíme všechno potřebné jídlo, byt platí tety, protože ty alespoň tak trochu pracují, ale vyhazovat peníze za zpěv...to si prostě nemůžu dovolit." Vyhrknu to všechno, ale když ucítím, jak se mi začne zadrhávat hlas, raději zmlknu, polknu knedlík v krku, abych se před Jungkookem ještě nerozbrečel, to už bych fakt vypadal, jako nějaký chudák.

„Tae...to jsem nevěděl, mrzí mě to." Pousměju se a zatřepu hlavou.

„To je jedno, odejděme od tohohle tématu." Jungkook přikývne, vytáhne svůj mobil, něco na něm vyhledá a moje tělo zaplaví mráz, když uslyším, co pustil za hudbu – Never Not. Tak on si ji taky stáhl?

„Máš ji hodně rád, co?" šeptne a já mlčky přikývnu na souhlas. „Tak to jistě znáš i slova." Opět přikývnu, ale tentokrát trochu víc nejistě, protože tuším, kam tím míří. „Tae, zazpívej kousek, chtěl bych tě slyšet."