In the Nook (Taekook/Vkook) CZ

18.

Jungkook P. O. V.

„Vážně ti nevadí mě dneska odvést? Však v baru jsi za chvilku a máš dost času." Pronesu ještě s plnou pusou snídaně, za což ještě schytám letmý pohlavek a tátův výraz říkající: nemluv s plnou pusou. Uchechtnu se, spolknu sousto a omluvně na něj kouknu.

„Promiň, appa." On se usměje a sedne si naproti mně vedle táty.

„To nic, a nedělej si starosti, tátovi to jistě nevadí, že?" pohlédne na druhého muže a ten hned přikývne v souhlas.

„Jasně, že mi to nevadí, budu tam dřív jen o chvilku, alespoň to tam stihnu víc poklidit, než přijde i Namjoon a ostatní." Chápavě přikývnu a sním poslední kousek pečiva s máslem, natáhnu se pro batoh a hlavou kývnu směrem ke dveřím.

„tak já jdu už k autu."

„Jo, já už jsem ti v patách." Řekne táta a přitáhne si světlovlasého muže do polibku, poté mu odhrne pramínky vlasů z čela, na které ho taky letmo líbne. „Tak se měj, lásko." Uchechtnu se a protočím nad tím očima.

„Jo, jo, to vidím, jak jsi mi v patách." oba se zasmějí a táta už konečně vyrazí za mnou ke dveřím. Společně vyjdeme ven k autu a nesedneme dovnitř, skoro nikdy si nesedám dopředu, tak ani teď nejdu, moc se mi to místo nelíbí, abych pravdu řekl.

„Stejně si myslím, že budeš ve škole moc brzo." Pronese, když konečně vyjede směr město, ale já nad tím mávnu rukou.

„Nevadí, mě to tak vyhovuje."

„No, tak jak myslíš." Řekne nakonec a zatočí za roh jednoho paneláku, odkud už mám výhled na ulici, za kterou stojí školní budova. Zároveň ale uvidím tmavovlasého klučinu s batohem na zádech, jak si to pomalu míří stejným směrem, jen kousek od nás, hned poznám, kdo jde také dřív.

„tati, zastav mu. To je Taehyung, ten, co u nás přespával." Řeknu docela nahlas a ukážu směrem, kde jde hnědovlásek. Táta se pro sebe pousměje a s autem zastaví u kraje chodníku. Taehyung na naše auto jen pohlédne, ale dál se sklopenou hlavou míří k ulici, dokud nevylezu a nezvolám na něj.

„Tae! To jsem já, pojď, svezeme tě!" křiknu a Taehyung se na mě překvapeně otočí, poté si ale nejistě promne ruce.

„Uh...je to jen kousek..."

„To nevadí, nasedni." Mávnu rukou směrem ke mně a Taehyung tedy se skousnutým rtem dojde k autu. Nejistě se zadívá na dveře, které otevřu a pobídnu ho, aby si nasedl. To tedy udělá a přitiskne k sobě svůj batoh.

„Um, dobrý den, pane...uh..." všimnu si, že nejspíš zapomněl naše příjmení, nemám mu to za zlé, za tu krátkou dobu, co se známe, jsem svoje příjmení mockrát nepoužil. Pousměju se a poplácám ho po rameni.

„Jeon, přece." Uchechtnu se a on celý v rozpacích nervózně přikývne.

„No jo...pane Jeone. Omlouvám se, vypadlo mi to-..."

„To nic, známe se jen chvilku." Mrknu na něj a on trochu odvážněji přikývne, přijde mi ale, že má zase hrozné kruhy pod očima, jako by vůbec nespal, snad to zase neskočí kávou na místě, kde by být neměla.

„Tak můžete jít, pánové, jsme tedy." Pronese táta a já s poděkováním otevřu dveře, abychom s Taehyungem mohli vylézt. Ještě mu zamávám, než se mi ztratí naše auto z dohledu.

„Tak jdeme? Je opravdu brzo, takže si stihneme i v klidu koupit kávu, zase vypadáš...no, unaveně." Taehyung s pousmáním zakroutí hlavou a společně vejdeme do školní šatny.

„To je dobrý, dneska už jsem kávu měl, takže...asi půjdeme rovnou na záchod. A díky za odvoz, nemuseli jste mi zastavovat." Nad tím mávnu rukou a se zasmáním mu rozcuchám vlasy.

„Ále, nebuď tak skromný." Taehyunga tohle nejspíš dost překvapilo, ale hned se stydlivě usměje a sklopí svoji zrudlou tvář. Otevře svoji skříňku, ze které si vytáhne všechny potřebné učebnice a společně zamíříme k našemu úkrytu.

„Dneska zase spojená matika." Pronesu, když přijdeme ke kumbálu a projdeme k našemu záchodu. Taehyung už si automaticky sedne do svého rohu a já si sednu jen kousek od něj.

„Já vím, máš rád matiku?" optá se a já málem vyprsknu smíchy.

„Heh, já? Nesnáším ji." Taehyung se zasměje a přitáhne k sobě kolena.

„tak to jsme na tom stejně, ale pan Lee je celkem v pohodě, takže už nejsem vždycky tak vystresovaný, jako jsem býval minulé roky." Chápavě přikývnu a opřu si hlavu o kachličkovanou zeď. Taehyung si tiše zívne a já se nad tím pousměju, vypadalo to celkem roztomile.

„Vážně nejsi unavený? Máme dost času, mohl by ses tady na chvilku prospat, pak bych tě vzbudil." Taehyung s pousmáním zakroutí hlavou a už chce něco říct, ale znovu si zívne. Zasměju se a pohladím ho po rameni.

„Tae...myslím to vážně, jsi unavený, takhle budeš usínat v hodinách." Taehyung si povzdechne a nejistě si promne prsty.

„Hmm, tak jo, ale...vzbudíš mě určitě?"

„Jasně, že jo, přece bych tě tady nenechal, mm?" Chvíli mě podezíravě pozoruje, ale po dalším zívnutí přikývne a opře si hlavu o svoje kolena.

„Tak dobře." Šeptne a zavře oči, ale já ho jemně poplácám po zádech, aby hlavu zase zvedl. „Uh, co?"

„Nic, já jen...nechceš si spíš lehnout?" Taehyung zamračeně pozvedne rameny a rozhlédne se kolem sebe.

„jako...na zem? To se mi moc nechce na to tvrdé..."

„Však hlavu si můžeš opřít o moje stehna, nebude mi to vadit...teda, vím, že to vyznělo trochu divně, ale vážně, líp se tak vyspíš než skrčený v klubíčku." Taehyung chvíli váhá, ale nakonec si skousne ret a nejistě se na moje stehna podívá.

„V-Vážně? Nechci tě tak...využívat." Zasměju se a poplácám se po stehně, abych ho tak pobídl k ulehnutí.

„Ale prosím tě, lehni a neremcej, rozhodně mě nevyužíváš." Taehyung se tiše zasměje a opatrně si lehne tak, aby měl nohy natažené a hlavou se opře o moje stehna. Nějak zvláštně mě u toho zašimrá v břiše, ale moc tomu nevěnuju pozornost, jen ho pozoruju, jak se na mých nohách uvelebuje a poté zavírá oči.

„Děkuju, Jungkooku...tohle by pro mě nikdo jiný neudělal." Usměju se a jemně mu odhrnu spadené pramínky vlasů z čela.

„Já nejsem nikdo jiný." Zašeptám, uvidím, jak se lehce pousmál, ale dál nechává zavřené oči a začne pravidelně a tiše oddechovat. Já si zatím vezmu mobil a najedu na svoje stáhnuté hry, které jsem ještě ani nestačil vyzkoušet.

Opět všechno pro dnešek 🤗💜

A je přesně 19:19 😏