Vzbudím se a s protáhnutím rozmrkám svoje oči. Dneska ráno se cítím nějak lépe vyspaný než jindy, no, hned pochopím proč. Pohlédnu vedle sebe a usměju se na zachumlaného Taehyunga, jak k sobě tiskne peřinu, pravou tvář má rozpláclou na polštáři, tu druhou trochu nafouklou. Tiše se zasměju a lehnu si na bok tak, abych ho mohl chvíli pozorovat.
Něco na něm je, něco hodně zvláštního a pro mě dost magnetického, neustále nad tím musím přemýšlet. Kdyby byl Taehyung holka, už bych asi dávno řekl, že se mi prostě líbí a moje hlava je tím člověkem úplně poblouzněná, ale on holka není.
V tuhle chvíli svraštím obočí a trochu nejistě a s obavami skousnu svoji vnitřní stranu líce. Vstanu z postele, abych se na něj už dívat nemusel a potichu odejdu do kuchyně. Odtud už cítím nějakou dobrou snídani, nad tím se musím usmát a s lepší náladou vejdu dovnitř místnosti.
„Dobré ráno, mm, tady to voní." Tátové si mě hned všimnou a pozdraví mě nazpátek.
„Zkoušel jsem vafle, ale nevím, jestli se to bude dát jíst." Přizná appa a trochu sklesle pohlédne na talíř s vaflemi politými medem a se šlehačkou.
„Mm, náhodou to vypadá dobře." Pronesu upřímně a sednu si ke stolu, abych si mohl vzít dobře vypadající snídani. Dám si do pusy první sousto a musím si spokojeně zaskučet, když se mi ta úžasná chuť rozplyne na jazyku.
„Appa, tohle je úžasný, to musíš dělat častěji."
„Mm, to jsem rád, Taehyung ještě spí?" optá se mě a já jen mlčky přikývnu, spolknu sousto a trochu nejistě se zadívám směrem ke dveřím.
„Um, jo, spí, ale určitě se brzy vzbudí, šli jsme spát ještě před jedenáctou."
„Dobře, Jungkooku, s tátou pojdeme do města, nejspíš se vrátíme k večeru, chceš jet s námi, nebo tady zůstaneš?" pozvednu nad tím rameny, ale popravdě se mi nikam moc nechce, proto nakonec zakroutím hlavou.
„Asi nepojedu, spíš tady počkám."
„Dobře, tvoje volba."
***
Taehyunga jsem vyprovodil domů už tak před hodinou, i tátové dávno odjeli do toho města, takže jsem tady teď sám, sedím na posteli s laptopem a nejistě civím do obrazovky. Skousnu si ret a celý napjatý zvědavostí, ale i obavami, naťukám do klávesnice jednoduchou větu.
Jak zjistím svoji orientaci?
„Oh, bože, nemůžu uvěřit, že to vážně dělám." Šeptnu si pro sebe a projíždím všelijaké stránky, dokud nenarazím na nějaký test. Zahryznutý do rtu ho otevřu a začnu si pročítat jednotlivé otázky.
„Líbí se vám ženy nebo muži?" přečtu nahlas a zaraženě pozvednu obočí. „Však to se snažím zjistit, sakra, chci normální otázky!" křiknu a najedu na další, ale čeká mě další zklamání v podobě dvou obrázků, přitom na každém z nich je někdo jiný – žena a muž.
„Který obrázek se vám líbí více?" Povzdechnu si, a ač mi to přijde jako stejně stupidní otázka, jako u toho prvního, zadívám se na jednotlivé fotky a pokusím se jednu přeci jen vybrat, bez ohledu na to, jak mi to vyjde. Ta holka vypadá celkem obyčejně a ten kluk zase, jako Taehyung, mm, možná už vidím Taehyunga úplně všude, ale i tak kliknu na tuhle fotografii.
„Kdo vás při sexu více vzrušuje, žena nebo muž?" celý zrudnu a frustrovaně si prohrábnu vlasy. Jak to mám asi vědět, když jsem sex ještě nikdy neměl. Raději otázku přeskočím a přijdu na další.
„Líbí se vám ženská prsa nebo penis...UH!" rychle stránku zavřu a poté i laptop. Tohle je moc, myslím, že s tímhle končím. Naštvaně sebou plácnu na matraci a zahledím se do stropu. Musí přece existovat způsob, jak se o tomhle ujistit, sice je pro mě homosexualita úplně normální, přeci jen, vyrůstám mezi dvěma gayi, ale že bych byl já gay? Přijde mi to zvláštní, a tak nějak doufám, že se mi tohle tušení vyvrátí.
Na chvilku zavřu oči, ale otevřu je vzápětí, co si něco uvědomím. Rychle se vyšvihnu z postele a natáhnu se pro mobil na stole, vytočím Yoongiho číslo a čekám, až mi to zvedne. Kupodivu to netrvá dlouho.
„Ano, Kooku?" ozve se z druhé strany znuděný hlas a já si nervózně promnu prsty.
„Ahoj, Gi, hele...ty se teď bavíš s těmi dvěma gayi, že?"
„Um, no, jo, bavím, proč?" nadechnu se a začnu nejistě přešlapovat kolem okna.
„jenom...jestli bys mi na jednoho z nich nedal číslo? Jen bych...jen bych od nich něco potřeboval."
„Uh, jasně, pošlu ti do zpráv Jimina, je to všechno?" pousměju se a přikývnu si pro sebe hlavou.
„Jo, naprosto, děkuji, už tě nebudu otravovat, jistě jsi zalezlý v posteli s mobilem a sluchátky."
„Přesně tak, tak se měj, pošlu ti to číslo hned, jo?"
„Dobře, ještě jednou děkuji, a...taky se měj." S tímhle mobil típnu a čekám, až mi přijde zpráva s telefonem na Jimina. Pokud bych si měl s někým promluvit, tak právě s nimi.
Že by si konečně Kookie uvědomil, že k Taemu přeci jen něco cítí? <3
No, ještě doufat, aby to měl Tae stejně...
Už jsem vám říkala, že takhle kniha bude trošičku sad? :D
Ne, nechci vás děsit, bude to v pohodě. <333
Možná.
Mějte se pěkně! <33
ČTEŠ
In the Nook (Taekook/Vkook) CZ
Fanfiction[dokončeno] „Jsem třeťák a šikanují mě prváci, není to úplně příjemné, ale jsou to holt ještě malé děti, které nechápou, že není nic špatného na tom mít dva otce, nebo pracovat v gay-baru." „Hmm, a ty jsi gay?" „Nejsem gay. Ty jo? Šikanují tě kvůli...
