In the Nook (Taekook/Vkook) CZ

60.

Jungkook P. O. V.

Ležím na studené zemi tmavého záchodu už dost dlouho, ani nevím, jestli jsem propásl všechny hodiny, nebo jen pár, jestli je ještě stále škola, nebo už všichni studenti odešli domů, co se týče času, jsem úplně mimo, ani na mobil se nemůžu podívat, protože mám batoh na druhé straně, než ležím já.

Je mi docela zima, bolí mě břicho a dole ve mně všechno nesnesitelně pulsuje a bodá, je to pocit, jako bych tam ten smeták stále měl, ale ten už naštěstí leží kousek ode mě na zemi, děsí mě ale, jak je jeho konec i trochu od krve, teď jen doufám, že mi nezpůsobili něco vážnějšího.

Ani ty kalhoty mi nenatáhli zpátky, asi i proto mi je taková zima, ležím v klubíčku a roztřeseně dýchám, sice už nebrečím, ale to jen proto, že už mám úplně vyždímané slzné kanálky, stále mám sevřené hrdlo, nejsem schopen ani nikoho zavolat, přeci jen, kapesník mi z pusy vytáhli, ale nemůžu se dobrovolně ozvat, možná i proto, že nechci, aby mě takhle někdo viděl, cítil bych se ještě víc ponížený, než před Daeminem a jeho kamarády.

Taehyung na mě musí být určitě naštvaný, nepřišel jsem o přestávce k automatu, jestli je už po škole, tak jsem ho nečekal ani na našim záchodě, bude si akorát myslet, že jsem na něj buď zapomněl nebo se na něj vykašlal, ale já bych přece neudělal ani jedno.

Nevím, co bych měl teď udělat, možná počkat, až mě to nebude tak bolet a prostě odejít, ale jak dlouho můžu čekat? Zoufale zavřu oči a víc k sobě přitisknu holá kolena, abych se víc zahřál, vyruší mě ale hlas ředitelky ze školního rozhlasu.

„Jeon Jungkook ze třetí B, ať se okamžitě dostaví do ředitelny. Opakuji, Jeon Jungkook ze třetí B, ať se okamžitě dostaví do ředitelny, děkuji, konec hlášení." Zamračeně zavřu oči a zůstávám ležet na zemi, ale měl bych tam jít.

Rozklepaně se vytáhnu do polosedu, ale zaskučím bolestí, když mým celým spodkem projede vlna ostré bolesti, jako by se mi tam ten smeták znovu surově zabodl. Neohrabaně se převalím na bok a pomocí kliky na kabince se dostanu až do stoje.

„Au...kurva..." hlesnu rozechvěle a opatrně si natáhnu kalhoty, s přidržováním zdi se dobelhám k batohu a pokusím se vylézt ze záchodů. S každým krokem to ve mně zapulsuje a já ucítím, jak se mi zase do očí tlačí slzy. Chytnu se zábradlí a pokusím se nějak vyjít schody až k ředitelně, přitom míjím velké hodiny na zdi, které ukazují teprve deset dopoledne, takže jsem zmeškal jen dvě hodiny.

Konečně se doploužím až k ředitelně. S nádechem zaklepu a po vyzvání ředitelky otevřu dveře.

„D-Dobrý den, volala jste m-mě?" vydám ze sebe rozechvěle, i když jsem se snažil působit co nejvíc přirozeně, hned se ale zarazím, když uvidím nejen ředitelku, ale i Chiumina sedícího zachmuřeně na jedné z židlí.

„Dobrý den, ano, volala, Jungkooku, mohl by ses prosím posadit?" pronese docela vážně, ale tohle se mi moc nelíbí, nejsem si jistý, jestli se teď dokážu posadit. Jen se na židli nejistě zadívám, ale poté s polknutím zakroutím hlavou.

„O-Omlouvám se, ale...m-mohl bych zůstat stát?" optám se a ředitelka si nad tím povzdechne a ukáže na menší kožený gauč u stěny.

„Ne, měl by sis spíš lehnout, jak se na tebe dívám, tak pojď sem." Rozkáže, oddělá menší polštáře, abych měl místo a já se tedy pokusím nějak lehnout, i když mě to opět stálo pár bolestivých vln v okolí mého zadku a břicha.

„Jungkooku, tady Chiumin za mnou přišel a říkal, že ses prý dostal do sporů se svými spolužáky a něco ti prý chtěli udělat, teď když se na tebe dívám, nejspíš na tom bude něco pravdy, že?" začne ředitelka a já se zaskočeně podívám na hocha na židli.

„Uh...j-já...o ničem nevím..." vydám ze sebe nervózně, protože o tom vykládat nechci, znělo by to...hrozně trapně. Chiumin se ale zamračí a taky se ozve.

„Proč lžeš! Viděl jsem vás na tom záchodě, myslel jsem, že to vážně neudělali, že tě jen tak strašili, ale když tě vidím, tak se to asi vážně stalo, tak proč to neřekneš!" vydá ze sebe a já úplně ztratím slova. Nejen, že člověk, který mi vlastně taky dělal naschvály, se mě teď snaží bránit, ale i proto, že se na tohle nemám, jak vymluvit a moje slzy už přestanou čekat, prostě mi stečou po tvářích, aniž bych si to nějak uvědomoval.

„N-Nic neudělali..." zasípu přes stažený krk a Chiumin už na to chtěl něco říct, ale skočila do toho ředitelka, která si nás oba projela ostrým pohledem.

„Kdo a co udělal nebo neudělal?" optá se rázně a já Chiumina prosím pohledem, aby držel jazyk za zuby a neříkal to slovo, ale on se na mě lítostně podívá a s nádechem tišeji promluví.

„Daemin ho znásilnil smetákem." Celý zrudlý si zakryju obličej dlaněmi a rozbrečím se, protože teď stejně nic jiného ani dělat nemůžu, jsem teď ponížený kompletně. Ucítím docela studenou dlaň na své paži, která nejspíš patří ředitelce.

„Jungkooku, je to pravda?" chvíli váhám, jestli to ještě nějak nezachránit, ale to už by bylo zbytečný, proto mlčky přikývnu hlavou, aniž bych si ale obličej odkrýval. Uslyším ženské povzdechnutí a poté klapot podpatků, když ředitelka nejspíš zamířila ke svému stolu.

„Oba dva tady počkejte, zavolám Jungkookovým a Daeminovým rodičům, neplač, dobře? Na stole jsou kapesníky." S tímhle odejde z ředitelny, kterou náhle pohltí hrobové ticho, ve kterém se odráží jen moje popotahování.

„Nechceš...ten kapesník?" optá se nejistě Chiumin a já si zamračeně odkryju červený a flekatý obličej.

„P-Proč to děláš...t-taky mě nenávidíš." Vydám ze sebe přes vzlyky, ale Chiumin trochu zahanbeně sklopí hlavu a promne si prsty na rukách.

„promiň, není to tak, že bych tě nenáviděl, jenom...byl jsi prostě jednoduchý terč a já jsem se od nástupu na střední cítil...no, jako bych měl teď nade všemi moc. Byl jsem idiot, uznávám, uvědomil jsem si to, když jsem tě polil tou kávou...chtěl jsem se ti omluvit, ale nenašel jsem na to odvahu...ale teď, když jsem vlezl na ty záchody, protože jsem slyšel křik, a uviděl tě tam...nemohl jsem to nechat jen tak." Ironicky se zasměju, i když mi do smíchu vážně není.

„N-Nemohl jsi to tak nechat? Proto jsi...proto jsi to začal řešit a-až po dvou hodinách? M-Mohl jsi tomu zabránit..." vydám ze sebe trochu naštvaně a Chiumin omluvně pokývne hlavou.

„Já vím...nevěděl jsem, že to vážně udělá a...prostě jsem nevěděl, co dělat, vím, že jsem kretén, že jsem to celé dvě hodiny ignoroval a zašel sem až teď, prostě...nemusíš mi nic odpouštět, máš důvod mě nesnášet." Povzdechne si a já raději zavřu oči a polknu knedlík v krku.

„D-Díky..." vydám ze sebe roztřeseně a Chiumin se na mě nechápavě podívá.

„Huh? Za co? Nic jsem neudělal..."

„Řekl jsi to...s-sice pozdě, ale řekl. I když...teď bych tě za to nejradši poslal někam...n-nikdy jsem se necítil před ředitelkou hůř." Chiumin se lehce pousměje a hodí po mě balíček kapesníků.

„Klidně mě někam pošli, alespoň se to ale bude řešit, Daemin je hroznej kretén, taky mi dělal naschvály, ale tohle...to bylo trochu přes čáru. Ummm, teď asi nemáš náladu přemýšlet nad tím, jestli mi to promineš, nebo ne, co?" optá se nejistě a já s těžkým výdechem zakroutím hlavou.

„Teď...m-mě prosím nech, já...je mi hrozně špatně."

„Já vím...promiň, klidně ti donesu vodu, jestli chceš, huh? Než přijdou vaši." 

Tak alespoň ten Chiumin se trochu polepšil ://<33

Jinak všem přeju krásný zbytek dne! <33