In the Nook (Taekook/Vkook) CZ

8.

Jungkook P. O. V.

Dojím svoji porci Kimchi a špinavý talíř odnesu do kuchyně, kde už appa umývá nádobí. Dneska nemám moc co dělat, měl jsem v plánu někam zajít s Yoongim, ale když jsem mu volal, tak je prý velice zaneprázdněný, no, těžko říct, jestli je to pravda, ale stejně už jsem u něj zvyklý.

„Nechceš pomoct?" zeptám se světlovlasého muže a ten s radostí přikývne, podá mi utěrku a poukáže na nádobí umyté vedle.

„Můžeš to poutírat, zase nejde myčka, takže na nějakou dobu můžeme přivítat ruční umývání."

„Heh, no bezva." Zasměju se a raději začnu utírat, abych uvolnil místo na poslední talíře ve dřezu. V utěrce začnu sušit skleničku a letmo pohlédnu na hodiny v čele kuchyně.

„Copak, jdeš dneska někam?" optá se mě appa, ale já posmutněle zakroutím hlavou. Bylo by fajn mít víc přátel, než je jen jeden, ale v mém okolí nikdo takový není, ostatními jsem buď ignorovaný, nebo šikanovaný.

„Ne, Yoongi už něco má, takže...asi příště."

„Oh, to je škoda, dneska je venku hezky, měl by sis toho počasí užívat, než přijde zima." Přikývnu a chytnu po další skleničce. Zítra toho Yoongiho ven prostě vytáhnu a ani mu nebudu dopředu volat.

„Hmm, asi jo, zkusím zítra Yoongiho přemluvit..."

„A nemůže někdo jiný ze třídy?"

„Uhh...oni bydlí daleko a dojíždí, takže...asi jenom Yoongi." Zalžu a rychle odvrátím zrak někam mimo, appa jen chápavě přikývne a podá mi další nádobí, ale omylem upustím skleničku z utěrky a s ostrým zařinčením se roztříští na malé střípky, které se rozletí po kuchyni.

„Aish! Do háje..."

„Nevadí, hlavně stůj na místě, zametu to." Řekne klidně appa a chytne po smetáku s lopatkou. Jen zaujatě sleduju střípky na zemi, ale myšlenkově se ocitnu úplně někde jinde. Možná bych se mohl lépe seznámit s tím klukem ze záchodu, nemůžu přece navždy zůstat jen s jedním kamarádem, to je blbost.

„Jungkooku? Posloucháš mě?" vytrhne mě hlas mého otce a já k němu zmateně vzhlédnu.

„Um, cože? Mluvíš na mě?" se zasmáním přikývne.

„Ano, říkám, že příště budeš raději umývat a já utírat, ale myslel jsem to ze srandy, samozřejmě."

„Aha, heh, jo, já vím." Usměju se na něj. Někdo zazvoní a appa kývne hlavou směrem k chodbě, abych šel otevřít, no, stejně jsem měl namířeno do svého pokoje, protože to dneska nevidím na nic zajímavějšího, než je hraní videoher.

„To bude táta." Řekne appa a já jen kývnu na souhlas, zatím, co vycházím z kuchyně, moji cestu ale přeruší ostrá bolest, která se mi z ničeho nic ozve z chodidla. S hlasitým syknutím nohu zvednu a opřu se o kuchyňskou linku.

„Kooku? Co se stalo?"

„Au, nevím, asi jsem šlápl na střep..." řeknu frustrovaně a sundám si ponožku, abych si bolavé místo mohl prohlédnout.

„Běž si sednout, hned jsem u tebe, jen otevřu Sunhanovi." Světlovlasý muž odejde do chodby ke dveřím, zatím, co já po jedné noze dohopsám na sedačku. Pohlédnu na svoje chodidlo, jo, mám tam trochu krve, co je ale nejhorší, že tam mám asi i ten střípek, no, nakonec si za to můžu sám, rozbil jsem tu skleničku já, teď se mi za to pomstila.

„Ahoj, Kooku, co se stalo?" vyhrkne hned táta, jen co vejde do obýváku ještě tenké bundě.

„Aish, nic, jen jsem šlápl na střep." Mávnu rukou a poukážu na svoje chodilo. Táta si s povzdechnutím sundá bundu a sedne si vedle mě.