In the Nook (Taekook/Vkook) CZ

80.

Z kufru si vytáhnu všechno oblečení a začnu si ho dávat do vyklizené části Kyohanovy skříně. Slyším, že hlasy na chodbě začínají utichat, zato ale uslyším, že se blíží něčí kroky. Rychle se otočím čelem ke dveřím, ve kterých se vmžiku ukáže Kyohan.

„Mm, vybaluješ? Pochopil jsi dobře, že tohle bude tvoje část skříně." Mrkne a sedne si na postel, natáhne se pro svoji kytaru a postaví ji na stojan, kam patří, aby se neválela v peřinách. Nejistě se na něj zadívám a na kytaru poukážu.

„Um, hraješ na ni?" optám se a hnědovlásek přikývne na souhlas.

„Jo, a nejen na ni, hraju i na klavír, housle, bicí a ukulele. No, je toho dost, do toho ještě chodím na japonské bojové umění, box a občas si zajdu do posilky, ale tělocvičnu máme i my." S otevřenou pusou promrkám oči a nervózně se zasměju.

„Heh, no...máš ty zájmy ale nabitý, co?" On se zasměje a přikývne.

„No jo, co ty, nějaké koníčky? Co si pamatuju ze svatby vašich, dost jsi to tam rozjížděl na parketu." Zasměje se a já s uchechtnutím zakroutím hlavou.

„Nah, to si naštěstí nepamatuju, ale hudbu rád poslouchám, to je...to je asi všechno, těch zájmů moc není, jednu dobu jsem taky posiloval, ale přestalo mě to bavit, takže...můj zájem je asi sledování filmů." Řeknu s podrbáním na zátylku, protože teď v jeho očích musím působit, jako povaleč, ale on se jen usměje a kývne hlavou.

„No, pokud budeš trávit čas se mnou, třeba si ještě nějaký ten koníček najdeš. Kousek od domu je takové hřiště, chodím tam s přáteli hrát basket, jezdíme na skateboardech a jednoduše se flákáme venku, to je klasický letní život v LA. Jinak, ve škole jsme skončili už minulý týden, takže nikam ani nevstávám." Chápavě přikývnu a z kufru vytáhnu všechny svoje poskládané ponožky, na to Kyohan hned zareaguje.

„na ponožky a spodní prádlo máš menší poličku nahoře." Poukáže nade mě a já si hned všimnu výklenku u stropu skříně. Natáhnu se tam, ale na mě je tohle dost vysoko, proto tam ponožky i spodní prádlo jednoduše hodím a spokojeně se usměju, ale Kyohan se zasměje.

„Teď jsi to vyřešil, ale jak to pak sundáš?" optá se mě a já poklesnu s úsměvem. Jsem idiot, vždyť to nesundám, natáhnu se k poličce, ale všechno, co jsem tam hodil, muselo zapadnout až dozadu a já nemám šanci na to dosáhnout.

„Počkej, asi ti to budu podávat, huh?" zasměje se hnědovlásek a vstane z postele, přijde ke skříni, trochu se natáhne a přisune všechny moje věci blíž ke kraji. Takhle vedle mě vypadá ještě víc vysoce než z dálky.

„Oh, jsi dost vysoký." Vydechnu a Kyohan přikývne.

„Jo, jo, to bude to americké slunce." Zasměju se a vzpomenu si na Jimina, vedle Kyohana by vypadal, jako malé děcko, však je ještě menší, než jsem já. S výdechem, že mám vybalování za sebou, se posadím na postel, a ještě jednou se rozhlédnu kolem sebe.

„Ale máš to tady pěkný." Pochválím ho a Kyohan s úsměvem poděkuje.

„Ujde to, no, je to pěkný, protože jsem uklízel, heh, hele, co takhle vypadnout ven? Ukázal bych ti okolí, když už jsi tady, měl bys vidět i zdejší pláž, je to jiné než v Koreji." Mrkne a já se nenechám víckrát přemlouvat.

„Jo, to zní fajn, je docela horko, takže...není tady někde poblíž třeba něco s limonádami, nebo zmrzlinou?" optám se a Kyohan hned přikývne na souhlas.

„Jungkooku, jsi v Americe, takových stánků je v létě na každém rohu aspoň pět, hmm, můžu ti říkat jen Kooku? Nebo nějak podobně?" hned pokývnu hlavou a usměju se.