In the Nook (Taekook/Vkook) CZ

26.

Jungkook P. O. V.

„Dobré ráno." Pozdravím se zívnutím svoje táty, kteří už sedí u stolu a snídají. I já si k nim přisednu ještě v tričku na spaní a rozcuchanými vlasy, které mi teď trčí do všech stran. Promnu si oči a natáhnu se pro topinku a salát uprostřed stolu na větších talířích.

„Dobré, vyspal ses dobře? Včera jsi přišel trochu později." Přikývnu na souhlas a hodím si na horkou topinku plátek sýra a salámu.

„Jo, jo, byl jsem u Taehyunga, nějak jsme se...zapovídali, takže jsem nedával pozor na čas." Oba chápavě přikývnou a já si až teď uvědomím, že vlastně vstal i appa a vypadá i celkem líp. „A ty už nemáš horečku?" S pousmáním zakroutí hlavou a napije se kávy.

„Už jsem v pořádku, neboj, ale do baru ještě nepůjdu, včera jsem byl u doktora a mám být týden v klidu doma, takže pro tento týden mě tady očekávej dvacet-čtyři hodin denně." Mrkne na mě a já se nad tím tiše zasměju. Jako by mi to snad mělo vadit, vůbec mi to nevadí, stará se o mě hezky a ani se skoro nehádáme, takže nemám problém s tím, když je některé dny pořád doma.

„To je v pohodě, navíc...stejně asi budu často s Taehyungem, takže-..."

„A ten Taehyungem, to je nějaký tvůj nový kamarád, nebo kdo? Protože až teď se o něm nějak zmiňuješ, předtím to byl pořád Yoongi, Yoongi, teď je to zase Taehyung, Taehyung." Trochu nervózně se uchechtnu a pozvednu rameny.

„heh, no jo, je to nový kamarád, rozumíme si, takže...teď s ním trávím i víc času než s Yoongim, snad se na mě za to nenaštve." Appa mávne rukou a zakousne se do svojí topinky.

„Ne, on tohle nijak neřeší, ne? Alespoň tak působí." Pozvednu rameny. Možná je pravda, že ho moc věcí nerozhodí, určitě by na mě nijak nežárlil, kdybych trávil čas s někým jiným, stejně se mnou nikam chodit nechce, má svůj pokoj, který je, jako jeho království, a odmítá z něj někam vylézat, natož tak někam na celý den. I tak mám ale blbý pocit, že ho moc opomíjím.

„A dneska máš, co v plánu?" zeptá se mě táta a já trochu nervózně odvrátím zrak.

„Ehm...budu s Taem venku."

„Vždyť prší." Pronese appa a já s vytřeštěnýma očima pohlédnu do okna, odkud už vidím zamračené počasí a déšť. Trochu posmutněle sklopím hlavu k topince, chtěl jsem Taehyunga někam vytáhnout, ale zase ho nechci tahat do deště, možná bych mu měl napsat, že se to teda dneska ruší.

„Oh, tak...pak toho moc v plánu nemám." Pronesu sklesle, ale táta se zasměje.

„Jejda, tak ho vezmi k nám, odpoledne se třeba ještě vyjasní, tak zatím můžete být vevnitř, to je dobrý nápad, ne?" rozzáří se mi oči a hned přikývnu na souhlas.

„Jo, to zní dobře, tak já mu napíšu, že se pro něj stavím a...asi bude moct zůstat i na oběd, že?" Appa se zasměje a přikývne.

„Samozřejmě, Jungkookie, klidně může zůstat až do večeře, je to jen na něm, hmm?"

„Ahh, dobře, děkuju." Usměju se na oba dva, odnesu svůj prázdný talíř a odejdu do pokoje, abych se mohl nejen obléct a umýt, ale také mu napsat, aby mě čekal, že pro něj přijdu a pozvu ho k nám domů.

***

Stojím už před vchodem s deštníkem nad hlavou a čekám, až Taehyung vyjde ven. Psal jsem mu, že už jsem tady, tak snad si to přečetl, když už mi típnul hovor. Naštěstí ale uslyším odemykání a poté otvírání vchodových dveří. Od nich vykoukne hnědovlásek s dlouhou černou mikinou s kapucí a s volnými šedými tepláky. Přijdu blíž, aby se mohl hned schovat pod deštník, protože svůj nemá. Nevím, jestli ho nemá vůbec, nebo si ho jen zapomněl, ale vyptávat se nechci.

„Ahoj, tak můžeme vyrazit?" zeptám se s úsměvem a on nesměle přikývne.

„Jo, ale...určitě ti nebude vadit, že budu u vás? Klidně jsme mohli někam pod střechu, ale...nechci nějak otravovat, navíc až do oběda...vzal jsem si raději peněženku, kdybyste to jídlo chtěli zaplatit, tak-..." umlčím ho výrazným: „Huh?!" a nevěřícně se na něj zadívám.

„Taehyungu, ty mě nepřestáváš překvapovat. Peníze ani nevytahuj, prostě se u nás naobědváš, zadarmo, jasný? Nehledej v tom háčky." Taehyung si stydlivě povzdechne a přikývne na souhlas.

„Jasně...promiň."

„To nic, a pojď už, je docela chladno a já si vzal jen tenkou mikinu, heh." Společně vyrazíme ven z ulice a poté opačným směrem, než když se jde do školy, bydlím jen kousek odtud, takže to nemáme moc dlouhou cestu, přesto jdeme celkem pomalu, abychom se oba udrželi pod deštníkem.

„Mám celkem rád, když prší, nějak mě to uklidňuje..." pronese Taehyung a zadívá se na svoje boty kráčející v menších kalužích na chodníku.

„Um, no, já raději slunce, ale zase mi přijde, že když venku prší, doma je to takové útulnější, teda...pokud nejsou bouřky." Taehyung se na mě překvapeně otočí.

„Nemáš rád bouřky?"

„děsí mě, popravdě, heh, odmalička nedokážu při silnější bouřce usnout, nebo se vůbec soustředit, nemám rád ty hromy...ani nevím proč, haha, jsem divný." Řeknu trochu sklesle, ale zároveň stydlivě, protože mi to vyznělo docela hloupě, jako bych byl nějaké malé děcko, Taehyung se ale pousměje a odvrátí zrak.

„Nejsi divný, hodně lidí to tak má. Mě bouřky nevadí, to já jsem tady ten divný." Uchechtnu se a zakroutím hlavou.

„nejsi, anebo víš co? Oba jsme divní." Nad tím se Taehyung zazubí a přikývne na souhlas.

„Už to tak nejspíš bude." Konečně se dostaneme do mojí ulice, kde už v řadách stojí menší baráčky a mezi nimi i ten můj. Společně se k němu rozejdeme a zalezeme pod stříšku nad dveřmi. Vytáhnu klíče a pustím nás tak dovnitř.

„Tak pojď dál, jen se zuj už tady na tom koberečku, abych pak nemusel vytírat podlahu." Taehyung tak udělá, já hodím deštník do kovového stojanu a rozejdu se s Taem do pokoje.

Jen otázečka:

Máte rádi Vminkook?