In the Nook (Taekook/Vkook) CZ

23.

Taehyung P. O. V.

Nevím přesně, před jakou dobou jsem se probudil, ale vím, že už se několik minut jen převaluju z jedné strany na druhou, odkopávám peřinu a zase se přikrývám, dělám všechno proto, abych ještě usnul, ale můj krk, který se teď k ránu dost rozbolel, mi to nedovoluje. Po mém pokoji se tak rozléhá jen tiché pokašlávání a nespokojeně mručivé zvuky.

Už to nevydržím a natáhnu se pro láhev s vodou u mého batohu, co jsem včera nestačil vypít. Pořádně si loknu, ale křečovitě zavřu oči, když při polknuté nápoje mým krkem projede nesnesitelná bolest a pocit, jako bych tam měl velký knedlík, který se mi tam zasekl a nechce sklouznout dolů.

„Ksakru..." zachraptím a rozsvítím displej mobilu. Je teprve pět hodin ráno, mám ještě čas, ale dost pochybuju o tom, že ještě usnu. Vstanu z postele úplně a plouživým krokem se dostanu až do koupelny. Při rozsvícení ostrého světla musím přivřít oči, ale po chvilce si zvyknu a pohlédnu na sebe do zrcadla.

„Uh...to ne." Zašeptám si pro sebe naštvaně, když okolo svého krku uvidím červené, až skoro fialové otlačeniny od Daeminových dlaní. Nejsou sice nijak extra velké, ale přeci jen docela viditelné, na dálku připomínají spíš cucfleky, jen ve víc čárovité podobě.

Povzdechnu si a raději se věnuju ranní hygieně. Potom odejdu zpět do pokoje pro nějaké oblečení a šátek, který namočím do studené vody a omotám si ho kolem krku, takhle si snad nikdo nevšimne těch malých ranek, hlas mám chraplavý dost, nejspíš kvůli tomu knedlíku v krku, takže jednoduchá výmluva na menší nachlazení mi může projít. Teda, ne, že by to někoho vůbec zajímalo, ale Jungkook by se mohl ptát.

Odejdu do kuchyně, ve které po ránu sice bývá máma s tetami a opět zakuřují celou místnost, ale je ještě dost brzy. Z ledničky vytáhnu jogurt a sednu si s ním ke stolu. Po jedné lžičce ho začnu jíst, ale s každým polknutím pokřivím svůj obličej v bolestnou grimasu. Připadám si, jako kdybych měl angínu, přitom moc dobře vím, kdo tohle zapříčinil.

Teď si vlastně i říkám, že po mě bude dneska chtít ty peníze. Rychle vběhnu zpátky do pokoje, rozdělaný jogurt nechám ležet na stole v kuchyni, a hmátnu po své peněžence.

„Deset, dvacet, třicet-čtyři tisíc wonů...aish." Povzdechnu si a zničeně se opřu o zeď za sebou. Tohle všechno mám našetřené ještě z prázdnin, kdy jsem chodil po všemožných brigádách, ale teď to mám prostě dát někomu, kdo si za to koupí třeba alkohol, co já vím, ale je to stejné, jako kdybych ty peníze prostě vzal a vyhodil z okna, nebo ještě lépe, spálil v krbu. [668,69 Kč]

Rozhodně mu je nedám dobrovolně, jen v naléhavé nouzi, kdyby mě náhodou našel a chtěl mě zase přizabít, prostě mu je dám, ale sám od sebe ani won. Ale asi jsem docela v háji, protože máme zase spojenou hodinu, potom je to asi jasné.

Aish, možná bude nejlepší zůstat doma, sice bude Jungkook asi zklamaný, ale nechci riskovat, pak bude víkend, v pondělí se mu můžu schovávat a v úterý jdeme na exkurzi, takže nebude mít šanci mi něco udělat, do dalšího pátku už něco vymyslím.

Lehnu si zpátky do postele a schoulím se na ní do klubíčka. Vím, že neusnu, ale můžu to alespoň zkusit, nebo můžu jen poslouchat hudbu... Vzpomenu si na to číslo, které mi Jungkook dal ten první nebo druhý den, co jsem ho poznal, prý kdyby něco, můžu mu zavolat nebo napsat. Možná bych ho mohl jen upozornit, že jsem doma, aby pak nebyl překvapený.

Ten papírek jsem si naštěstí minule zastrčil za obal na mobil, takže ho jednoduše najdu a opíšu číslo do nových kontaktů. Uložím si ho a s nádechem mu napíšu kratší textovku.

Taehyung: Ahoj, tady Taehyung...jen jsem ti chtěl napsat, že nepřijdu do školy, abys mě nikde nečekal, bolí mě v krku, takže...jen abys věděl, kde jsem, i když tě to nebude zajímat, já jen pro jistotu...

S výdechem mobil pustím a nechám ho dopadnout do peřiny kousek ode mě. Zavřu oči a pokusím se nějak usnout, ale s každým polknutím se mi ozve krk a já jen nad tím svraštím obočí. Tohle bude ještě na dlouho.

Jungkook P. O. V.

Jen co dojdu do školy, proběhnu schody, abych se co nejdřív dostal do naší skrýše. Mám i docela zpoždění, takže touhle dobou už tam Taehyung nejspíš bude. Chtěl jsem mu ještě navrhnout podobný program, jako včera. Že bychom někam zašli, dneska mám totiž celý den čas, takže jsme se mohli někde flákat až do smrákání, nebudu lhát, ale s ním mi čas utíká opravdu rychle, je to jiné než s Yoongim.

Konečně otevřu dveře od záchodu a už jsem se chystal Taeho pozdravit, věděl jsem, kam se i dívat, pořád do toho stejného koutu, ale on tady není. Je to tady docela prázdné, stejně, jako jsem sem přišel poprvé.

„Tae?" optám se spíš sám pro sebe jako idiot, protože když ho tady nevidím, tak tady stoprocentně není, protože záchod i umyvadlo jsou v téhle jedné místnosti, takže další dveře tady už opravdu nejsou a já jsem teď v podstatě v jedné prostorné kachličkované kostce.

S povzdechnutím se tedy posadím na zem. Celkem mě to mrzí, že tady není, snad má jen zpoždění, nebo je už ve třídě, ale doufám, že si ho někde neodchytil Daemin. Mám z toho docela špatný pocit, už jsem chtěl vstát a jít se po něm podívat, ale všiml jsem si, že mi bliká mobil hlásící zprávu. Oh, jak dlouho mi to už bliká, zapomněl jsem si zapnout zvonění.

Zpráva mi přišla od neznámého čísla, ale podle toho, co obsahuje, zjistím, že je od Taehyunga. Na chvíli se mi uleví, když si ji přečtu, takže je v pořádku, ale poté si uvědomím, že asi tak úplně v pořádku není, když má něco s krkem, takže mu okamžitě začnu odepisovat.

Jungkook: Řekni mi adresu, po škole se za tebou zastavím :)

Už jsem chtěl mobil schovat do kapsy, ale odpověď od Taehyunga mi přišla opravdu rychle.

Taehyung: ne, nechoď...není to nutné

Jungkook: Tae, řekni mi adresu. Prosím, jinak začnu vyzvídat od lidí z áčka ;)

Taehyung: To nedělej...První ulice Duteopbawi, 27

Usměju se pro sebe, když adresu přeci jen napíše. Tohle dokonce nebudu muset hledat na mapě, je to jen kousek od ulice, kde bydlím já, takže s tímhle bych neměl mít problém. Překvapuju ale sám sebe, takhle bych se nehrnul ani k Yoongimu, kdyby mi naspal, že nejde skrz něco bolavého, mohl bych se na něj vykašlat, ale s Taehyungem je to jinak, on mi za ten čas navíc opravdu stojí.

Nasadím si sluchátka a zaberu Taehyungovo místo v rohu téhle kostky. Mám ještě dost času, takže se musím nějak zabavit sám.

Konečně pátek, že? Ale ono je to asi jedno, už jsou prázdniny :D Tak snad si je užíváte, nebo teprve užijete :)

Pojedete na nějakou dovolenou, nebo tak něco? Nebo je tady někdo, kdo celé prázdniny stráví na brigádě nebo jen doma? :D

Já si třeba budu dělat řidičák na motorku, tak snad se u toho nezabiju, to byste si tento příběh museli pak domyslet sami xdd