In the Nook (Taekook/Vkook) CZ

91.

Sedím už v potemnělém obýváku a zírám do prázdna. Appa psal, že odejde trošku dřív, takže už je na cestě sem. Na chvíli zavřu oči, když uslyším v zámku klíče a poté otvírání dveří. Nejistě si promnu prsty a popotáhnu nosem, protože slz jsem se zbavit ještě nestačil. Do obýváku vejde světlovlasý muž a soucitně se na mě podívá, posadí se ke mně a s výdechem se nakloní, aby mi viděl lépe do obličeje.

„Tak, povídej, co se stalo? Proč jste se pohádali." Pronese jemně a pohladí mě po ruce. Sklopím hlavu a pozvednu rameny.

„Prostě...prostě se na mě naštval...protože jsem se dal hodně do řeči s Kyohanem, on mi napsal, že pro mě složil další písničku a zakončil to srdíčky, Taehyung si to přečetl a naštval se, protože si myslí, že s ním něco mám." Vydám ze sebe chvějivě a appa se na mě zadívá.

„Mm, a...máš s ním něco?" optá se opatrně, ale já zakroutím hlavou.

„Ne, nemám s ním nic, jen mi je prostě sympatický a já jemu, tak si prostě píšeme víc otevřeně a dáváme si najevo, jak nám na sobě záleží, co je na tom špatného..." vydechnu rozechvěle a appa mě s povzdechnutím pohladí po rameni.

„Není na tom nic špatného, ale musíš přece chápat, že to Taehyunga zaskočilo, ty by ses snad zachoval jinak? Jsi žárlivý, znám tě, vím, že bys z toho byl stejně vykolejený, jako on, ale teď mi prosím tě řekni, co blbneš s tou Amerikou?" optá se a já pevně semknu rty k sobě a opět jen pozvednu rameny.

„J-Já neblbnu, prostě...chci se tam odstěhovat, protože se mi tam zalíbilo, a když tu možnost na rozmyšlenou mám, tak toho chci využít." Šeptnu, ale appa mě chytne za ruku a zakroutí hlavou.

„Kookie, já vím, že se ti tam líbilo, ale...přece bys tady Taehyunga nenechal? No tak, opravdu to není jen tím, že jsi teď naštvaný skrz tu vaši hádku?" optá se jemně, až mi to skoro vžene další slzy do očí, ale ještě se naštěstí udržím a tenhle pocit zaženu.

„Ne, appa, já jsem tam chtěl už po příjezdu zpátky sem, ale...kvůli Taemu jsem právě nechtěl, jenže já si myslím, že nám to prospěje, když od sebe budeme daleko, když se budeme vídat míň, psát si, budeme se tak na sebe přece víc těšit a přestaneme se brát, jako samozřejmost..." appa chápavě přikývne, ale poté si ke mně přisedne blíž a položí mi dlaň na bedra.

„A ty máš snad pocit, že se s Taem berete jako samozřejmost?"

„Já...mám pocit, že mě tak on bere. Mrzí mě to, ale je to tak, navíc, začíná mě štvát, jak pořád musím vedle něj působit, jako ten ochranitel, jako ten, který ho má jen utěšovat, ale sám utěšovaný není...poprvé to tak nebylo, byli jsme si skoro rovni, ale teď...Taehyung se změnil, zvykl si na to, že jsem jeho štít...jak říkal kdysi Daemin." Do očí se mi zase nahrnou slzy, ale tentokrát je pustím ven, appa mě k sobě natiskne a pohladí po vlasech.

„No tak, ššš, občas se stane, že se ve vztahu něco nepovede, ale ty a Taehyung se k sobě hodně máte, tu lásku jste si k sobě budovali dlouho, strávili jste spolu tolik času, mohlo by se to spravit, nemyslíš? Nebo...je v tom ještě něco, co bys mi chtěl říct?" mám pocit, že mi appa vidí až do duše, vím, že něco tuší a já to nedokážu dál ututlávat v sobě, proto přikývnu a pustím ven další slzy.

„J-Jo...j-je v tom ještě něco..."

„Co, pověs, mm?" pobídne mě jemně a já s polknutím pootevřu pusu, abych mu mohl odpovědět.

„A-Asi něco cítím ke Kyovi..." appa si povzdechne a přikývne.

„Já jsem si to myslel. Kookie, to je v pořádku, to se tak občas stane, je ale důležitý, aby sis uvědomil, kdo pro tebe víc znamená. Taehyunga přece miluješ, jsi s ním ve vztahu už od Vánoc, do teď vám to skvěle fungovalo, byla by strašná škoda to najednou zahodit, myslíš, že kdybys začal vztah s někým jiným, byl bys šťastnější?" nad tím se zamyslím, ale nakonec si povzdechnu.

„Já vůbec nevím, appa, nevím, co s tím mám dělat...chtěl jsem se odstěhovat do té Ameriky, abych zkusil s Kyohanem trávit víc času, abych si uvědomil, kdo z nich pro mě víc znamená, zároveň ale to, jak jsem říkal, že by se mi třeba zlepšil vztah s Taem, protože bychom se nebrali jako samozřejmost."

„Mm, já ti nevím, Kookie, stěhování je vážná věc, jak už to jednou uděláme, už to nevrátíš zpátky, leda by ses pak odstěhoval sám zpět do Koreji, ale opravdu, měl by sis to nechat projít hlavou, nechci, abys pak něčeho litoval." Popotáhnu nosem a opřu si hlavu a jeho hrudník, přitom se nechám dál objímat.

„proč je to tak těžké..." appa se uchechtne, ale hned na to mě líbne do vlasů.

„To je život, není to procházka růžovým sadem, věř mi, v životě to bude ještě složitější, problémy s láskou je ten mírnější odvar, ale jsem si jistý, že se s tím popereš, teď, být tebou, půjdu si lehnout, vyspíš se z toho, necháš si projít myšlenky v hlavě, dobře?"

„Jo...díky, appa, mám tě moc rád." On se usměje a líbne mě do vlasů.

„Oh, vždyť já tebe taky, hlavně...netrap se tím, co cítíš, není tvoje vina, že jsi začal cítit něco víc k někomu jinému než k Taemu, to se tak prostě stává, nemůžeme to ovlivnit, jen bych chtěl, aby ses pořádně zamyslel a uvážil to, protože ať se rozhodneš jakkoliv...neměl bys toho potom litovat, jak už jsem ti říkal, záleží mi na tobě, víš? Chci, abys byl šťastný." Pohladí mě po tváři a já s poledními slzami přikývnu, naposledy ho obejmu, než vstanu z gauče.

„Půjdu...se teda umýt a spát, děkuju moc, ještě jednou."

„Kookie, neděkuj, jsem tvůj appa," pronese s úsměvem a kývne hlavou ke dveřím, „jen běž, uvidíš, že se ti to nakonec ujasní, dobrou noc."

„Dobrou, appa." 

Zdravím všechny <33

No, opět sem moc dlouhý popisek nenapíšu, protože opět teď spěchám (ne, že bych někam šla, jen mi za chvilku asi vyprší čas na počítači, protože jsem to po sobě dlouho kontrolovala, no, i tak ta beztak nějaká chybka bude...i když doufám, že ne, heh)

Tak si užijte zbytek večera :33