Taehyung P. O. V.
Ucítím, jak se mnou někdo houpe a šeptá moje jméno. Zmateně otevřu oči a pohlédnu na vysmátého Jungkooka, který se nade mnou sklání a projíždí si mě pobaveným pohledem. Zamračeně oči otevřu úplně a vyškrábu se do sedu.
„Huh? Co se děje?" optám se ospalým hlasem a Jungkook se tiše zasměje.
„Co že jsi to říkal? Počkej, cituji: Nejsem unavený, vážně, film zvládnu. Haha, vtipné, prospal jsi polovinu filmu, už jsi jako Yoongi." Zasměje se a já se zmateně rozhlédnu okolo sebe, poté můj zrak zakotví na televizi, která je ale už vypnutá.
„Oh...já vážně usnul? Kruci...moc se omlouvám, v tomhle jsem hrozný..." začnu se obhajovat, ale Jungkook si pro sebe zakroutí hlavou a pohladí mě po rameni.
„To nevadí, taky jsem málem usnul. Jen jsem se tě chtěl zeptat, v kolik chceš být doma? Já jen, že už je skoro šest, tak jak chceš, jestli už chceš jít, nebo počkat třeba ještě do osmi?" nejistě pozvednu rameny, jasně, že bych tady nejraději zůstal, je to taky fajn, Jungkook, jeho milí tátové, čistota, ale pak přijdu domů a přivítá mě jen pach cigaret a jakési prázdno, když mě ani máma nedokáže pořádně přivítat. Ale nechci se domů vracet za tmy.
„Um, asi už bych šel, než se začne smrákat, pořád tam prší?" Jungkook se podívá z okna a poté s povzdechnutím přikývne.
„Jo, pořád." Chápavě přikývnu a obléknu si svoji mikinu.
„Asi bych si nemohl půjčit deštník, že?" zeptám se nejistě, ale i když jsem tak nějak tušil, co mi na to Jungkook řekne, jeho odpověď mě dost překvapí.
„ne, nemohl." Polknu a sklopím zrak, teď se cítím dost trapně, jak jsem se ho na to mohl vůbec zeptat. Raději se rychle přemístím ke dveřím, nasadím si kapuci a zatlačím na kliku.
„D-Dobře, promiň...že jsem se ptal, já-..." Jungkook se hlasitě zasměje a sundá ze mě kapuci, nechápavě se na něj podívám, ale asi mi to všechno dojde, proto celý zrudnu.
„Taehyungu, dělám si srandu, vážně si myslíš, že bych tě nechal jít v tom dešti? Nebuď hloupý, vlastně...ani tě nenechám jít samotného, doprovodím tě až domů."
„Huh?! Ale to nemusíš..."
„Ale to já chci." Řekne rozhodně a s úsměvem vyjde ven z pokoje, zvolá na své táty, že mě jde doprovodit, poté už mě táhne k chodbě. „Tak pojď, a nebuď pořád tak skromný, to už jsem ti přece říkal." Pronese a já se nad tím stydlivě uculím.
„Jasně...tak jdeme?" Jungkook přikývne, roztáhne deštník a společně vyjdeme ven z domu.
„Uh, zdá se mi to, nebo prší snad ještě víc, než odpoledne?" řekne Jungkook a zachvěje se, když nás ofoukne studený větřík, a to máme oba dva mikiny. Jen letmo přikývnu a společně pod deštníkem vyrazíme k mojí ulici jen o něco dál, než bydlí on.
Jsem rád, že mě doprovází, je to od něj hezké, cítím se s ním líp, tak nějak v bezpečí, kdybych šel sám, asi by mě žral divný pocit, že je někde poblíž Daemin, který mi chce oplatit ten pátek, kdy jsem nešel do školy, takže on nedostal, co si žádal.
I teď se raději ohlédnu, ale nikde nikoho neuvidím, proto se tedy dál soustředím na cestu, nevědomky se ale přiblížím víc k Jungkookovi, až se paží dotknu té jeho.
„No, tady myslím, že?" řekne, když se zastavíme před mojí ulicí. Kývnu hlavou a přijdeme k hlavnímu vchodu menšího paneláku, ve kterém bydlím. Z kapsy vytáhnu klíče, a ještě se párkrát zhoupnu na patách, protože úplně nevím, jestli prostě zalézt, nebo se ještě s Jungkookem nějak loučit, naštěstí udělá první krok on a roztáhne svoje paže od sebe.
„Takže...objetí na rozloučenou?" zeptá se trochu nejistě, ale já mlčky přikývnu a s pousmáním se k němu přiblížím. Opatrně kolem něj omotám paže a natisknu se na něj celý. Přitom mým tělem projede jakýsi mráz, takové šimrání všude. Objímám ho jen chvilku, potom se odtáhnu a nervózně se zasměju.
„Tak ahoj a...díky za...no, celý dnešek."
„Nemáš zač, no nic, já už půjdu, aby mě rodiče nehledali, měj se a...dobře se vyspi." Usměju se a otevřu dveře od paneláku.
„neboj, ty taky, ahoj." Naposledy mu zamávám, než se mi on i s deštníkem ztratí z dohledu. Zhluboka se nadechnu a usměju se pro sebe nad tím dobrý pocitem z celého dneška. Opět se ale zachvěju chladem, proto raději už zalezu do svého bytu.
Opět ten pach – cigarety, zatuchlina...prázdno. Povzdechnu si a v ponožkách dojdu ke dveřím do obýváku. I tady je ticho, opět se ženské hlasy ozývají z kuchyně. Hmm, má vůbec cenu tam chodit? Stejně mě nikdo nepostrádá, ale potřebuju se přesvědčit, že jsou alespoň všechny tři v pořádku a nemají u sebe zase nějakého nezvaného hosta.
Přijdu ke dveřím od kuchyně a opatrně nakouknu dovnitř. Všechny tři ženy sedí u stolu, kouří cigarety a povídají si, u toho se smějí a popíjí víno ze skleniček. S nádechem vejdu dovnitř a otevřu alespoň okno, aby se tady ještě nezadusily.
„Taehyungie, štěňátko, dneska jsem tě vůbec neviděla." Pronese máma, ale to je všechno, ani se na mě nepodívá, dál se soustředí na dvě tetičky.
„Byl jsem u kamaráda. Dobře jsem se bavil." Pronesu a máma jen kývne hlavou.
„To je dobře, broučku, no, Siuny, tak jak jsi teda vyřešila tu tvoji zákaznici?" povzdechnu si a zakroutím si pro sebe hlavou, žádná další otázka, jak jinak.
„jeho rodiče jsou gayové." Řeknu znovu a ona jen s úsměvem přikývne.
„To je pěkné, zlatíčko, že mamince doneseš zapalovač? V té druhé skříňce by měl být nový." Zakroutím si pro sebe hlavou a raději ji ten zapalovač podám, aby zase neremcala, i když bych ho nejraději vyhodil z okna.
„Díky, že se o mě a moje zážitky zajímáš, eomma." Pronesu nakonec sklesle a odejdu z kuchyně, odpověď se mi na to samozřejmě nedostane. Raději si zalezu do pokoje a svalím se na postel ještě v oblečení, nemám ani chuť se sprchovat. Už si chci pustit Never Not, ale všimnu si nové zprávy od Jungkooka.
Jungkook: jen ti chci popřát dobrou noc, doufám, že nebudeš ponocovat, ať zas nejsi unavený, dneska to bylo fajn, snad to nebylo naposledy :)
Musím se pro sebe usmát, zase se mi vrací dobrá nálada. Přitisknu k sobě polštář a culící se začnu ťukat do klávesnice na displeji.
Taehyung: Díky, taky dobrou noc a...naposledy to jistě nebylo :)
Něco mě napadlo...zatím jen návrh
Jak si tak všímám (na instagramu atd.), je hodně stížností, že na wattpadu skoro nejsou příběhy na jiné shipy, než je jen taekook a podobně, no nebudu lhát, taky bych si občas nejraději přečetla třeba takový Vhope nebo Vmon nebo Namkook, ale najde se toho hrozně malinko.
Nebo bych chtěla i napsat něco jiného, než je taekook, yoonminseok a namjin, tohle je sice klasika na mém účtě, proto vyzvídám, které shipy byste si i přečetli, ale vypadá to, že byste byli raději, kdyby můj účet zůstal takhle u těchto shipů.
No, nevadí, napadlo mě totiž, že bych si udělala ještě jeden účet- náhradní účet, kam bych psala právě všechno, co by mě jenom napadlo, jakékoliv shipy (jen ale bts) kdokoliv s kýmkoliv, prostě na co bych měla zrovna náladu, nebo co by si někdo žádal.
Přečetl by si to samozřejmě jen ten, kdo by chtěl, můj účet by zůstal takový, jaký je, takže taekook, namjin a shipy mezi Jiminem, Yoongim a Hobim, a na tom druhém účtě by bylo všechno ostatní.
Váš názor na tohle? 😶💜
ČTEŠ
In the Nook (Taekook/Vkook) CZ
Fanfiction[dokončeno] „Jsem třeťák a šikanují mě prváci, není to úplně příjemné, ale jsou to holt ještě malé děti, které nechápou, že není nic špatného na tom mít dva otce, nebo pracovat v gay-baru." „Hmm, a ty jsi gay?" „Nejsem gay. Ty jo? Šikanují tě kvůli...
