Taehyung P. O. V.
Se zadrženým dechem si připravuju toust do školy, ale nakonec to stejně nevydržím, nadechnu si, ale vmžiku se rozkašlu, když mi do plic vletí štiplavý cigaretový dým, kterým je naše kuchyně zamořená.
„Zlatíčko, ty už odcházíš?" optá se mě máma, aniž by se na mě podívala, protože teď se soustředí na displej mobilu mojí tetičky, která máme ukazuje nejspíš fotky nějakých mládenců z masáže, na které včera byla.
„Jo, eomma, začne mi škola, takže spěchám."
„Mm, myslela jsem, že začínáte v osm, máš dostatek času, Taehyungie." Ozve se tetička Siuny a tetička Biuma hned přitaká na souhlas, než si potáhne ze své, za dnešek už několikáté, cigarety.
„Um, chci tam být dřív, mámě tělocvik spojený s béčkem."
„No a? V čem je problém, štěňátko?" nesnáším, když mi říkají takovými přezdívkami, ale neodporuju, prostě dělám, že mi tak nikdo neřekl.
„V ničem, jenom...chci se převléct a...ono totiž, všichni tam chodí dřív, potom moc nestíháme." Zalžu, protože důvod je zcela jiný a zcela jasný, nehodlám se opět nechat zesměšňovat nebo mlátit třeťáky z béčka, předpokládám, že by mi třeba vzali oblečení, nebo něco podobného, pak bych třeba ještě schytal pár ran do mého chabého břicha a bylo by to kompletní.
„Oh, tak to jo, tak utíkej, broučku, po cestě zpátky ještě skoč do obchodu, prosím tě, dochází nám pečivo." Oh, divím se, že si toho všimla.
„Dobře, eomma, zatím ahoj, ahoj tetičko Siuny a tetičko Biumo." Zamávám jim, než konečně opustím tu zakouřenou komoru.
***
Ze skříňky si vezmu věci na tělocvik a dojdu k převlékárně. Tenhle tělocvik bude peklo, béčkaře tam moc nesnáším, stejně, jako oni mě, přitom jsem jim nic neudělal, i tak si mě hned zvolili, jako svůj cíl, nebo spíš terč.
Otevřu dveře od převlékárny a pousměju se, když nikoho neuvidím. Rychle se převléknu do cvičebního a posadím se na lavičku. Vytáhnu mobil a zjistím, že mi někdo napsal, no, a ten někdo je Hoseok – můj kamarád ze třídy.
Hoseok: Promiň, Tae, dneska nepřijdeme s Jiminem, je nemocný a já s ním chci zůstat doma a postarat se o něj, jsem přece jeho přítel, tak to musíš chápat :(
Povzdechnu si a posmutněle se hlavou opřu o stěnu za mnou. Jasně, že mě to mrzí, oni dva jsou jediní moji praví kamarádi ze třídy, občas mě i brání, když si mě béčkaři zase začnou dobírat, ale ani oni toho moc nezmůžou, už proto, že jsou slabší a jsou to gayové, co spolu už od prváku chodí, takže i na ně si často otvírají hubu.
Taehyung: To nevadí, chápu to, hlavně, ať je Jiminovi líp :)
Schovám si mobil do vaku, ve kterém mám i uniformu a všechno si to schovám do poličky u dveří převlékárny, abych měl jistotu, že mi to nikdo nevezme. Sotva se ale stačím posadit, už se otevřou dveře a já se střetnu s pohledem toho kluka, kterého nedávno otravovali v šatně.
Raději dělám, že ho nevidím, jen sklopím hlavu a začnu si hrát s prsty. Vím, že je taky z béčka, stejně tak vím, že si ho dobírají mladší kluci, ale proč, to nevím, ale neznám ho nijak víc než takhle, takže se nehodlám tvářit, jako někdo, kdo si chce pokecat.
Nic neřekne, jen si sedne na druhou lavičku, než sedím já a začne se převlékat. Nevěnuju mu pozornost, dál se snažím dělat, že neexistuje, ale je mi docela blbé jen sedět se sklopenu hlavou, to nemám ani mobil.
„Ty jsi z áčka, že?" zaslechnu něčí hlas, když zvednu hlavu, uvědomím si, že to mluví ten kluk. Letmo přikývnu, ale poté hlavu opět sklopím ke svým prstům.
„Jo, jsme spojení..." zamumlám a on jen bezvýrazně přikývne, sedne si a vytáhne svůj mobil. Tak alespoň on má co dělat, než přijdou všichni ostatní, což by mělo být do patnácti minut.
Konečně, nebo spíš bohužel, uslyším kroky a hlasy různých studentů jak z áčka, tak i z béčka. Otevřou se dveře a už se to tady začne hromadit. Rychle si stoupnu a zamířím k východu dřív, než si mě všimnou kluci, ale pozdě. Do cesty se mi postaví tři dlouháni a zadívají se na mě s menším úšklebkem.
„Ale, ale, štěstí nám přeje, že nás spojili s vámi, co? Včera jsi nám jaksi unikl, ale dneska si na tebe dáme pozor, neboj se, štěně." Uchechtne se a dloubne do mě prstem, druhý do mě vrazí ramenem a třetí mě jen se zamračením obejde. Povzdechnu si pro sebe a vyběhnu ven z převlékárny.
Jasně, tahle přezdívka mi zůstala od doby, co jednou jedinkrát moje máma přišla na třídní schůzky a oslovovala mě tam svými přezdívkami, a jednou z nich byla i tahle. Možná právě proto, že mám trochu zvláštní mámu, si mě začali dobírat, těžko říct, anebo jsem jim jen nepadl do oka.
No, jestli bude vybíjená, tak asi dneska nepřežiju už po první hodině, bezva. Chci zamířit do tělocvičny, která už je odemknutá, ale srazím se mezi dveřmi s nějakým blonďákem, který mi jen věnuje výraz typu: „absolutně mě nezajímáš", a obejde mě.
Jen se za ním letmo otočím a všimnu si, že k němu přišel ten černovlásek, uh, asi jsou kamarádi, tak alespoň vím, že je na tom podobně, jako já – není úplně sám.
Já teď vůbec nevím, co sem do popisku psát :D
Tak třebaaa, snad si užijete dnešek, je pátek, ti co chodí do školy už jsou jistě spokojení, že je víkend před námi, tak si užijte celý víkend (◕ᴗ◕✿)
Jo, teď mě tak napadlo, učitelé nám pomalu posílají poslední úkoly, za chvíli nám dají pokoj, tak potom bych mohla vydávat i dvě kapitoly denně- pokud byste samozřejmě chtěli
<3<3<3
ČTEŠ
In the Nook (Taekook/Vkook) CZ
Fanfiction[dokončeno] „Jsem třeťák a šikanují mě prváci, není to úplně příjemné, ale jsou to holt ještě malé děti, které nechápou, že není nic špatného na tom mít dva otce, nebo pracovat v gay-baru." „Hmm, a ty jsi gay?" „Nejsem gay. Ty jo? Šikanují tě kvůli...
