In the Nook (Taekook/Vkook) CZ

14.

Taehyung P. O. V.

Obléknu si tenčí bundu a nějaké teplejší kalhoty, protože je středa, takže musím jít na tu Jiminovu oslavu v jednom gay-baru, o kterém mi ani nemuseli nic víc říkat, protože tady široko daleko je jen tenhle. Venku už je větší zima než minulý týden, to je teprve říjen [október], ale v noci se ochlazuje ještě víc a já ani nevím, v kolik se dostanu zpátky domů.

Přemýšlel jsem, jestli dát mámě vědět, ale zaprvé, ona mě hledat stejně nebude, a zadruhé, stejně mě včera tak naštvala, že ani nemám chuť jí něco takového sdělovat. On ten gay-bar vlastně není špatný nápad, alespoň se někde odreaguju, sice kolem mě budou převážně gayové, ale to snad nějak přežiju, u Jimina s Hoseok to taky toleruju.

Vyjdu ven z bytu, přitom se snažím přeslechnout ten ženský smích ve vedlejší místnosti, bůh ví, co se tam zase děje, možná otevřely další flašku s alkoholem.

„Ne, teď je mi to jedno, jdu na oslavu kamarádovi, takže mi to je jedno." Řeknu si šeptem pro sebe a vyjdu na ulic, zastrčím ruce do kapes a rozejdu se směrem, kudy je onen bar. To ještě táhnu čokoládu, protože mě nenapadl lepší dárek, ale Jimin jistě to ocení.

Není to tak daleko, proto jsem tam hned, už z dálky si všimnu dvou známých tváří, které do baru míří. S pousmáním se rozeběhnu, abych je dohnal, a plácnu je do zad.

„jak to jde?" zeptám se s pousmáním a oni leknutím skoro nadskočí.

„Aish! Tae, vyděsils mě," zasměje se Jimin, ale vzápětí mě obejme na přivítanou, „jsem rád, že jsi opravdu přišel, jde to skvěle, tak pojďme už dovnitř, je tady celkem zima a kluci už tam taky nejspíš budou." Oznámí nám s úsměvem a oba nás chytne za ruku, dotáhne ke dveřím baru a otevře je.

Popravdě, nikdy jsem v baru nebyl, a už vůbec ne v gay-baru, ale vypadá to tady tak nějak podle mých představ. Neonová světýlka, přítmí, u určených stolů větší osvětlení ze zářivek, v pozadí hudba a kolem dost lidí, hlavně mužů, ale i mladých kluků i holek.

Raději se chytnu Hoseoka za rukáv, abych se tady ještě neztratil. Zamíříme ale k jednomu stolu u měkkých gaučů, kde je to osvětlení o něco jasnější, aby na sebe všichni lépe viděli, už tam sedí i pár lidí ze školy, které ale neznám natolik, abych je prostě normálně pozdravil, jako Jimin s Hoseokem.

„No čau, oslavenče." Zasměje se jeden kluk a poplácá Jimina po rameni.

„čau, čau, jste tady nějak brzy, ne?"

„Ahh, naopak, přesně na čas." Nejistě si zalezu do koutu toho prázdnějšího gauče a nervózně si promnu ruce. Chtěl jsem se odreagovat a uvolnit, ale jak tady nikoho pomalu neznám, svírá se mi z toho žaludek, hlavně teď, když nějaký mladý barman přinese tác s alkoholem.

„Tak tady to máte chlapci, a nepřehánějte to, oslavenec plnoletý tuším není." Řekne výstražně, ale s pobavením barman a Jimin máchne rukou.

„Ahh, v pohodě, pár mých kamarádů tady plnoletí už jsou." Barman pozvedne rameny a vyskládá skleničky s drinky z tácu na stůl a doprostřed ještě postaví šampaňské. Zajímalo by mě, kdo tohle všechno bude platit.

Jungkook P. O. V.

Už se to tady zase začíná docela rozjíždět, kluci z těch narozenin se trochu napili a už začínají řádit, tancují, zpívají, smějí se a vlastně všechno, co se tak na oslavách dělá, až na to, že tady jsou v baru a alkohol se jim dál a dál přilévá. Většinu poznávám ze školy, jak jsem, tak pochopil, narozeniny má nejspíš ten gay z áčka, se kterým se baví Taehyung. No, myslím ale, že za dnešek si slušně přivydělám.

„Kooku? Byl bys tak hodný a odnesl jim na stůl ty jednohubky?" poprosí mě Namjoon a já jen přikývnu na souhlas, stejně je většina z nich na parketu, ani si nevšimnou, že se jim dodalo jídlo.

Rozejdu se tedy s táckem k jejich místu, ale hrkne ve mně a málem to všechno vysypu, když v rohu gauče uvidím sedět toho hnědovlasého klučinu, jak bez zájmu ťuká do mobilu a téhle oslavy se tak úplně nezúčastňuje. Hlavně se mi ale zase do hlavy dostane za myšlenka – jestli třeba taky není na kluky. Ale třeba ne, jen je tady na té oslavě...

„Ehm, ehm, tady jsou ty jednohubky." Pronesu a čekám, že ke mně zvedne zrak, když mě pozná po hlase, ale on nijak nereaguje, dál zírá do mobilu se zaujatým výrazem.

„Mm, Tae?" řeknu trochu klidněji a on ke mně konečně vzhlédne. Překvapeně odloží mobil a zírá na mě tak dlouho, dokud to ticho neprolomím já. „Já jen...tady je to jídlo."

„Huh? Jungkooku...c-co tady děláš?"

„Já?" zasměju se, „já tady pracuju, vlastní to tady moji rodiče, takže si sem chodívám přivydělávat, no, ty jsi tady asi na oslavě, že?" Taehyung zmateně sklopí zrak a nervózně se podrbe na zátylku.

„Eh...jo, já...nejsem tady dobrovolně, já musel, Jimin je kamarád a-..."

„Jde to vidět, moc se nebavíš." Zasměju se a opřu se pažemi o stůl. Taehyung stydlivě pozvedne rameny a pousměje se.

„No jo, já na takové akce nejsem..." řekne opatrně a já chápavě přikývnu hlavou. Už od začátku mi je jasné, že on je ten typ, který se drží spíš dál od ostatních, ve svém koutě, ať už je to kdekoliv, vždycky je v nějakém koutě.

„To chápu, ani já nejsem takový typ, ale když už se mám bavit, tak se snažím bavit, přeci jen, od toho jsi tady, aby ses trochu odvázal, napil se a třeba si i zatancoval, co já vím, ale ty tady popíjíš jen...colu?" řeknu pobaveně a poukážu na jeho sklenici. Stydlivě skleničku od sebe odtáhne a nejistě se zadívá na alkohol vedle.

„Uh...já si nejsem jistý, jestli bych měl...není mi ani osmnáct, natož tak, abych byl plnoletý."

„Um, to přece nevadí, rodiče tady snad nemáš, ne?" zasměju se, ale on na chvíli ztuhne a s polknutím zakroutí hlavou. Tak teď nevím, jestli jsem řekl něco špatně, protože tak z ničeho nic poklesl s úsměvem. „Em, děje se něco?"

„U-um...ne, já jen...nic. To nic. Možná se potom zkusím napít, ale teď...jsou tady někde záchody?" zeptá se rozechvěle a já s přikývnutím ukážu na dveře v zadní čísti baru.

„Jo, tamhle." S pousmáním se jemně pokloní a vstane.

„Díky." S tímhle odejde tam, kam jsem předtím ukazoval, a mě nechá zmateně stát na místě. Je zvláštní, přijde mi, jako by něco skrýval, ale nejspíš to není nic radostného. Povzdechnu si a do prázdné sklenice naleju trochu vína, poté sklenici položím na jeho místo a odejdu zpátky k baru.

Taehyung P. O. V.

Po vykonání potřebu přijdu k umyvadlu a pohlédnu na sebe do zrcadla. Trochu mě vzalo to, co Jungkook řekl...rodiče tady snad nemáš. Nevím, co mám za problém, však už je to stejně dlouho, co je tak nějak opravdu nemám, táta někde pryč, máma, která se nechová jako máma, jen se ohrožuje na životě a psychice.

„Mm, co čumíš, ty pako," řeknu sám sobě směrem ke svému odrazu v zrcadle, „nikdy jsi nepil, teď si na oslavě, Jungkook má pravdu, měl by ses taky trochu odvázat." Naštvaně si opláchnu obličej a odejdu ze záchodů.

Dojdu na svoje místo a zaraženě pohlédnu na plnou sklenici vína u mojí skleničky s colou. Hmm, jedno nebo druhé? Povzdechnu si a natáhnu se pro colu, ale hned s rukou ucuknu a nejistě sáhnu po víně. Chvíli si nápoj prohlížím, ale když letmo pohlédnu na Jungkooka u baru a poté na kluky tančící na parketu...

„Jestli mě to zbaví trápení alespoň na chvilku...tak až do dna." Šeptnu si pro sebe a se zavřenýma očima se pořádně napiju. Je to hnusný, pálí mě to v krku, přitom je to jen víno, ale i tak se napiju ještě jednou a pak znovu a znovu, dokud nevypiju první skleničku a nenaleju si další várku.

💜 Dneska večer bude ještě jedna kapitola! ❤️

좋은 하루 보내세요!