Taehyung P. O. V.
Sedím ve své lavici, hlavu mám sklopenou a dlaněmi si vjíždím do vlasů, abych zahnal slzy, protože se to teď ve škole moc nehodí. Nemůžu si pomoct, ale cítím hroznou vinu, když jsem viděl ubrečeného Jungkooka odcházet se svými táty, potom mi Chiumin řekl tu strašnou věc, co se mu stala, myslel jsem, že omdlím.
Daemin je z mojí strany, nebýt mě, tak s ním Jungkook nemá žádné spory, ale na to je už pozdě, kdyby ho jen zmlátil, ale znásilnit ho smetákem? To je prostě moc a nedokážu si představit, jak teď Jungkookovi musí být, no, nejspíš mizerně.
„No tak, Tae, to bude dobré..." pronese šeptem Jimin, zatím, co mě hladí ve vlasech a Hoseok zase pochmuřeně sedí vedle nás. Moc je ale nevnímám, tyhle útěchy jsou mi k ničemu.
„Ne, nebude, tohle už dobré nebude...neměl se mezi mě a Daemina vůbec motat..." vydám ze sebe přes stažený krk, ale Jimin zakroutí hlavou a obejme mě.
„To byste pak spolu přece nebyli, hele, nemůžeš za to, jasný? Daemin je kretén a teď za to vypadne ze školy, ty si to hlavně neber na svoje svědomí." Řekne a poplácá mě po zádech, když zlomeně přikývnu na souhlas.
„Asi jo, ale...i tak mám z toho špatný pocit, že na mě bude Jungkook naštvaný, třeba mi to bude dávat za vinu-..."
„Nebuď blbej! Tohle by Jungkooka ani nenapadlo, prostě za ním po škole běž a nefňukej tady, stejně tím nic nespravíš, jediné, co k něčemu bude, když za ním naklušeš a pořádně se s ním pomazlíš, aby mu bylo líp." Řekne rozhodně Jimin a Hoseok přikývne na souhlas.
„Jimin má pravdu, nejlépe uděláš, když budeš s ním, a ne tady teď truchlit."
***
Jungkook P. O. V.
Probudím se a se zamručením pořádně rozmrkám oči. Nejspíš jsem vážně usnul a vypadá to ale, že celý dnešek jsem nezaspal, ale musel jsem se probudit večer. Teď už bude skoro devět, takže venku už je tma a v mém pokoji je rozsvícená jen malá lampička na mém stole, která je ještě přikrytá mým tričkem, aby bylo světlo spíše tlumené a neotravovalo mě.
Taky jsou pootevřené dveře a tlumeně i slyším televizi, takže jsou tátové ještě vzhůru, to oni ale bývají vlastně do půlnoci, takže mi to mohlo být jasné. S nádechem se pokusím posadit, protože se mi zdá, že břicho mě už tolik nebolí, když se dostanu do polosedu, kupodivu neucítím nic strašného než jen menší nepříjemný tlak na mém podbřišku, ale jinak nic.
„Ahh...aspoň, že tak." Oddechnu si a vyškrábu se z postele. Peřinu přes sebe nechám přehozenou a dobelhám se až na chodbu, odkud se mi zintenzivňuje zvuk televize, když se přibližuju k obýváku.
„Uh, appa?" upozorním na sebe, když otevřu dveře a oba dva muži sedící na gauči se hned zvednout a dojdou starostlivě ke mně.
„Jungkookie, už jsi vzhůru? Doufali jsme, že budeš spát až do rána." Pronese sklesle appa a táta mě pohladí po rameni.
„je ti alespoň líp?" mírně se pousměju a pokývnu hlavou na souhlas.
„Ummm, jo...už to tak nebolí...ale mám docela hlad..." pronesu a zvednu k nim svůj zrak, na to naštěstí appa hned zareaguje a rychlostí blesku zamíří do kuchyně.
„S tátou jsme si před chvílí dělali ramen, donesu ti to, dobře?" s úsměvem a děkovně přikývnu a zamířím k jídelnímu stolu. Jen, co se dostanu k jedné z židlí, z kuchyně už vyjde světlovlasý muž s jídlem v misce a s úsměvem mi ho položí na stůl. Hned mi zakručí v břichu, když mě do nosu praští ta krásná vůně. Už si chci sednout a pustit se do jídla, ale jen co se můj zadek střetne s židlí, celým spodkem i břichem mi projede ostré bodnutí a já rychle a se zaskučením zase stoupnu.
„Au! Aish...n-ne, proč to nemůže přejít." Zaskuhrám a oči se mi zase naplní slzami, nejen kvůli náhlé bolesti, ale i kvůli zklamání, myslel jsem, že už to ustalo, alespoň trochu, ale moc to teď teda nevypadá. Appa mě pohotově chytne pod pažemi a táta k nám taky přiběhne, aby mě přidržel.
„Ale ne, pořád to tak bolí?" optá se lítostně appa a kývne hlavou směrem k pohovce. „ty teď prostě budeš jen ležet, Kookie, jiné východisko nevidím, sníš si ten ramen, já ještě teď sjedu do lékárny, zjistím, co by ti mohlo pomoct, dobře?" řekne rázně, ale zároveň soucitně, zatím, co mě s tátou dovedou ke gauči a opatrně mě na něj položí, abych zase nezavadil o bolavé místo.
„Hned jsem zpátky, počkejte tady." Řekne tišeji a odejde do chodby se obléct, aby mohl vyjet. S povzdechnutím si zakryju obličej dlaněmi a chvějivě vydechnu. Zase jsou kvůli mně akorát problémy.
„Jen klid, jistě to zítra bude lepší, uvidíš." Usměje se na mě táta a sedne si na okraj gauče. S povzdechnutím si dlaně oddělám, a tak odhalím svoje opět zaslzené tváře.
„Chtěl bych se vidět s Taehyungem..." šeptnu zlomeně a táta mi chytne ruku do té své, aby mě trochu povzbudil.
„Zítra se sem staví, byl tady už dneska, ale spal jsi, tak jsme ho poslali domů a řekli, ať přijde raději druhý den, takže se neboj." Usměje se a já si oddechnu. Znamená to tedy, že na mě není naštvaný skrz to, jak jsem ho nuceně ignoroval, jistě má o mě strach. Nad tou myšlenkou se pousměju a skousnu si ret.
„Aspoň jde vidět, že se o mě vážně zajímá." Šeptnu a táta se zasměje.
„kdyby jen to, museli jsme ho na pět minut pustit dovnitř, protože se chtěl přesvědčit, že vážně spíš a jsi v pořádku...svým způsobem. Po tom, co tě viděl, tak se asi trochu uklidnil a odešel." Opět se usměju a opatrně pokrčím kolena, aby se mi lépe leželo.
„Hrozně ho miluju, tati." Pronesu a táta kývne hlavou.
„Já vím, však on tebe taky, to mi věř. No, nechceš si sníst ten ramen? Neměl bys hladovět, akorát tě to břicho bude bolet víc."
„Uh, zkusím to nějak sníst." Táta mi tedy podá misku s ramenem a hůlky, pod hlavu mi dá dva polštářky, aby se mi lépe jedlo a já se s poděkováním pustím do jídla, abych to měl snědené ještě dřív, než se vrátí appa.
Krásný zbytek dne všem <3
Dneska mám pro vás něco jiného, než testík :)
👇
1. Raději bys:
a) Vařila s Jinem 😋
b) Tancovala s Jiminem 😘
2. Raději bys:
a) Naštvala Yoongiho 😤
b) Rozesmutnila Hobiho 😭
3. Raději bys:
a) Šla na bazén s Jungkookem 😏
b) Šla do cukrárny s Namjoonem 😊
4. Raději bys:
a) Cute Taehyunga 😇
b) Hot Taehyunga 😈
5. Raději bys:
a) Jela za BTS 💜
b) BTS jeli za tebou 💜
ČTEŠ
In the Nook (Taekook/Vkook) CZ
Fanfiction[dokončeno] „Jsem třeťák a šikanují mě prváci, není to úplně příjemné, ale jsou to holt ještě malé děti, které nechápou, že není nic špatného na tom mít dva otce, nebo pracovat v gay-baru." „Hmm, a ty jsi gay?" „Nejsem gay. Ty jo? Šikanují tě kvůli...
