In the Nook (Taekook/Vkook) CZ

19.

Taehyung P. O. V.

„Tae? Taehyungu." zaslechnu svoje jméno a ucítím, jak se mnou někdo začal houpat. Zmateně otevřu oči a pohlédnu na Jungkooka, který se nade mnou sklání. Stále jsme na záchodě, já jsem stále hlavou položený na jeho nohách a ospale ho pozoruju.

„Huh?" vydám ze sebe a vyškrábu se do sedu. Jungkook mi ukáže čas na displeji mobilu a já pochopím, že nám za chvíli zvoní. Ani mi nepřišlo, že bych spal už skoro hodinu, ale teď to na sobě i celkem poznávám, o něco málo víc vyspaný se přeci jen cítím.

„Je ti líp?" optá se mě a zvedne se se mnou ze země. S pousmáním přikývnu, ještě se napiju ze své láhve vody a přehodím si přes rameno batoh.

„Jo, díky, že jsi mi dělal polštář." Uchechtnu se a on jen pobaveně mávne rukou.

„Heh, to byla pro mě maličkost." Společně vyjdeme ven ze záchodů a rozejdeme se po schodech dolů, jsme totiž ve stejné učebně, takže si to míříme stejným směrem. Mineme pár učitelů, pár studentů a konečně se dostaneme k učebně, kde nám za pár minut začne matika. Jungkook jde první a už chce vlézt dovnitř, ale ze dveří vyjde Daemin a zamíří nejspíš k záchodům, ale jen co si mě všimne, jak se krčím za Jungkookovým batohem, usměje se od ucha k uchu.

„Ahh, tady jsi." Řekne zlověstně a docela sině mi drbne do ramene tak, až švihem otočí celé moje tělo směrem k němu a přirazí mě ke stěně za mnou. „Potřebuju prachy na oběd, takže mi je koukej dát, ty jíst nepotřebuješ, štěně." Zaburácí, ale než se stihnu, jakkoliv vzpamatovat, už mi začne prohledávat kapsy.

„Hele, hele, jdi od něj!" zasáhne hned Jungkook a strčí do Daemina tak, aby ho ode mě dostal. Překvapený pohled mu věnuju nejen já, ale i Daemin.

„Děláš si prdel? Ty jsi s ním za jedno? Tak to jsi u mě skončil úplně, Jeone." prskne a paží švihne směrem ke mně. Nejistě se přiblížím k Jungkookovi, i když vím, že jsem ho asi právě přivedl do větších problémů, než už je.

„To mi je fakt jedno, co si o mě myslíš, prostě ho nech na pokoji." Řekne rozhodně Jungkook, chytne mě za paži a odtáhne do učebny. Pořád jsem dost zmatený, proč by to pro mě vůbec dělal, už tak ho šikanují prváci, teď si ještě bude zadělávat na problémech ve vlastní třídě.

„Jungkooku...to jsi neměl..." snažím se ze sebe vydat, ale on mě umlčí a odtáhne dozadu, kde už se zvedne i ten blonďák, co se s Jungkookem baví, a projede si nás oba podezíravým pohledem. Až teď mě Jungkook pustí a poklepe na rameno jedné studentce z jeho třídy, co sedí o lavici vedle, než je ten blonďák.

„Yuni, mohla bys prosím na matiku sedávat tamhle vepředu? Vím, že jsi tam chtěla sedět už od začátku, ale nebylo místo, Taehyung se s tebou rád vymění." Pronese a ta brunetka kupodivu s úsměvem přikývne.

„Oh, vážně? To je bezva, děkuju." Mírně se pokloní a odcupitá k mojí lavici, kde se pozdraví s pár děvčaty z mojí třídy. Já jsem ale stále tak trochu mimo celé dění.

„Sedni si sem, chci mít jistotu, že tě nebude zase otravovat." Nejistě si promnu prsty a opatrně se posadím na prázdné místo.

„Jungkooku...to nebylo nutné..."

„Ale bylo." Mrkne na mě a vytáhne si svoje učebnice. Trochu se nakrčím v ramenech, když se střetnu s tím flegmatickým pohledem blonďáka a raději si taky nachystám všechny věci.

Jungkook P. O. V.

„Ehm, Jungkooku? Nějaké novinky...?" optá se mě skoro šeptem Yoongi a hlavou kývne směrem k Taehyungovi vedle. Já jen pozvednu rameny a celý se na něj otočím.

„Ne, proč?" protočí očima a kývne hlavou k němu ještě jednou a trochu intenzivněji.

„Kdo je sakra tohle? Nestačil jsem zaregistrovat, že se bavíš ještě s někým, dokonce z áčka." Pousměju se a pohlédnu na hnědovlasého hocha, který dělá, že nás neposlouchá, ale je mi jasné, že náš rozhovor slyší.

„Yoongi, tohle je Taehyung. Taehyungu, tohle je Yoongi, můj nejlepší kamarád. Nemusíš se ho bát, vypadá sice, že by tě dokázal zatlouct do země, ale ve skutečnosti je to ten nejmilejší člověk, kterého znám." Yoongi do mě drbne a zakroutí si pro sebe hlavou.

„Jde vidět, že o mě nic nevíš." Zavrčí, ale já se zasměju a poplácám ho po rameni.

„naopak, znám tě líp než kdokoliv jiný." Neunikne mi, jak se Taehyung tiše zasměje, ale neunikne mi ani to, jak se nejistě zadíval někam dopředu a já hned poznám, že se díval na ty dva gaye, co měli oslavu v baru. Jsou otočení naším směrem, teda jen na chvíli, poté nám nevěnují pozornost, ale začnou si něco šeptat.

Ve stejnou dobu do třídy vejde i Daemin a věnuje Taehyungovi nenávistný pohled, když zjistí, že se přesunul sem. Nad tím Taehyung ještě víc posmutní a sklopí hlavu skoro až k lavici. S povzdechnutím ho pohladím po vlasech, a tak ho donutím ke mně vzhlédnout.

„V pohodě, s námi jsi v bezpečí."

„Tsh, říká ten, co je šikanovaný prváky." Procedí skrz zuby Yoongi a líně si hlavu opře o svůj batoh na lavici. Propálím ho pohledem a plácnu ho přes paži.

„Hleď si svého, Gi!" on zvedne ruce v obranném gestu a pohledem zavadí o Taehyunga.

„Zvykej si, takový je pořád." Nad tím se Taehyung zasměje a já se s protčením očí otočím směrem k lavici, protože se zavřou dveře a rozsvítí světla společně s příchodem pana Leeho.

„Tak jo, než začneme v pokračování v naší práci, mám vám sdělit, že příští týden v úterý jedete s paní Hyunovou na exkurzi do muzea, které je teď nově otevřené, bude se to týkat biologie, tak si máte vzít i sešity. Jede celý třetí ročník, takže áčko, béčko i céčko. Někam si to poznamenejte."

„Kurva, ne...ne, tak to je na hovno." zaúpí Yoongi a já se nad tím tiše zasměju.

„Yoongi? Slovník." Šeptnu, ale on mě propálí pohledem.

„na ten ti seru."

„hele, ale je to v úterý, takže žádný tělocvik." Nad tím se Yoongi pousměje.

„Hmm, to je pravda, tak to pak beru, ale jestli tam budeme celý den, tak chcípnu."

No, jaký máte vlastně zatím na příběh názor? Co se vám líbí, co ne, co byste třeba změnili? Můžete říct cokoliv, budu ráda za každé vaše vyjádření k příběhu, i když jsme zatím u 19. kapitoly, jistě už ale nějaký obrázek máte, tak sem s ním :D<3

좋은 하루 보내세요!