Taehyung P. O. V.
Hned po obědě jsem se rozhodl zajít zase za Jungkookem. Přeci jen, celý týden jsem ho neviděl, teď už máme konečně prázdniny, takže se s ním můžu poflakovat, jak se mi jen zlíbí. Ahh, na tohle jsem se nejvíc těšil, podnikneme jistě plno přespávaček a společných plánů, nad tou myšlenkou se spokojeně uculím.
Včera bylo vidět, že je Jungkook opravdu unavený. Skoro mě nevnímal, když jsem na něj mluvil byl jaksi mimo, taky neustále kontroloval mobil, nejspíš čas, a už chtěl odejít. Nemám mu to za zlé, po té cestě bych byl taky unavený, takže dneska si to teprve užijeme.
Zazvoním na jejich zvonek a netrpělivě čekám, až mi Jungkook otevře, ale místo něj mi otevře jeho táta s úsměvem na tváři.
„Oh, ahoj, Tae, pojď dál, Jungkook je u sebe v pokoji." Řekne už automaticky a vrátí se zpátky do obýváku. Já se letmo mírně pokloním a vyběhnu schody. Jungkook má dveře pootevřené, takže mu do pokoje opatrně nakouknu a trochu zčervenám, když ho uvidím sedět na posteli jen v ručníku kolem pasu a s mobilem v ruce.
„Ehm, ehm...ahoj." Upozorním na sebe a on ihned zvedne hlavu k mojí osobě.
„Ahh, ahoj, mm, myslel jsem, že přijdeš později." Zamrmlá a něco rychle naťuká do displeje. Nad tím trochu povadnu a nakrčím se v ramenech.
„Ummm, měl bych přijít později...?" špitnu, ale on se hned zasměje, položí mobil a přijde ke mně. Věnuje mi polibek a pohladí mě po tváři.
„heh, jasně, že ne, jen jsem se ještě nestihl obléct." Uchechtne se a zamíří ke skříni, ale já k němu stydlivě přispěchám a zezadu ho objemu, nalepím se na jeho holá záda, tvář si opřu mezi jeho lopatky a dlaně mu položím na jeho bříško, které se mi zdá o něco vypracovanější, než bylo před tím letem do Ameriky.
„Mm, a to mi má vadit?" zamumlám s úšklebkem a Jungkook se ke mně otočí čelem, políbí mě tak, až trochu zavrávorám a pevněji se ho chytnu, aby mě nepovalil na zem. Zasměju se a odtáhnu se od něj, aby se tedy konečně mohl obléct.
„Chtěl bych u tebe zase spát, mohl bych?" optám se ho a posadím se na jeho postel, zatím, co on ze sebe shodí ručník a já si skousnu ret nad pohledem na jeho celou nahotu, než se ovšem skryje za spodní prádlo, tričko a šortky.
„Proč by ne, klidně můžeš, říkal jsem, že prázdniny budou jen naše, no ne?" mrkne a já s uculením hned přitakám na souhlas, nic ale nestihnu říct, protože Jungkookovi cinkne mobil a on k němu hned nadšeně přiskočí. Nechápavě se na něj zadívám a uchechtnu se.
„Copak, vyhrál jsi něco, že se ti tak zajiskřilo v očích?" Jungkook si skousne ret a zakroutí hlavou, začne do mobilu něco ťukat a neodtrhává od displeje svůj zrak.
„Ale ne, to je Kyohan, syn od známé mých tátů, byl se mnou v té Americe, jeho rodina nás ubytovala u nich, slíbil, že mi dneska napíše a vypadá to, že slib dodržel." Nad tím se trochu zarazím. Kyohan?
„Ehm a...on je s tebou nějak do rodiny?" optám se nejistě, ale Jungkook opět zakroutí hlavou.
„Ne, říkal jsem, že jenom známý, já se s ním znám už od dětství, jen jsem se s ním neviděl celých osm let, teď se ukázalo, že je vážně super, skvěle si rozumíme." Vysvětlí mi, aniž by se od mobilu odtrhával. Protočím očima a na srdci ucítím menší nátlak, stejně tak v puse ucítím jakousi hořkou chuť menší žárlivosti.
„Mm, a to si s ním budeš psát teď?" ceknu a Jungkook pozvedne rameny.
„No, včera mi už napsat nestačil, tak..."
„Huh, takže...mám raději jít?" optám se, ale Jungkook vytřeští oči a rychle zakroutí hlavou.
„Co? Ne, ne, ne, nikam nechoď, neboj, budu se věnovat tobě, lásko, jen mu odepíšu a řeknu, že tě tady teď mám, dobře?" zachránil to, fajn, složím ruce na hrudi a čekám, až se ráčí mobil odložit, naštěstí nečekám dlouho.
„Tak, hotovo, prý napíše později, takže...nepůjdeme ven?" zeptá se a já opět zajiskřím.
„Ahh, jo, to bych rád, mm, dal bych si zmrzlinu, nepůjdeme na ni? Stejně je tam horko a bez ochlazení to tam nevydržíme." Uchechtnu se a Jungkook s úsměvem přikývne, přisune se ke mně, skoro mě zalehne a začne mi slíbávat krk, zasměju se a vpletu mu prsty do vlasů.
„Mm, miluju vůni té tvojí voňavky." Zašeptá mi do ucha a já ho se zasmáním políbím na čelo dál od stehů.
„Já miluju tebe." Čekám, kdy mi Jungkook řekne to samé, ale on mi už neodpovídá, jen se dál věnuje mému krku, takže si odkašlu a odstrčím ho tak, aby mi viděl do obličeje. „Ehm, ehm, ty mě ne, Kookie?" poškádlím ho a on provinile sklopí zrak a pousměje se.
„Promiň, to víš, že tě taky miluju."
„Dobře, tak půjdeme hned teď? Nebo se chceš ještě mazlit?"
„Mm, popravdě...to mazlení mě začalo nějak víc bavit." Přizná s povysunutým rtem a já se nad tím usměju a přikývnu.
„Všiml jsem si, tak jo, budeme se mazlit." Zpevním naše objetí a oba se přetočíme tak, abychom leželi na boku a navzájem si hleděli do očí. Jungkook si mě chvíli mlčky prohlíží, ale poté mi odhrne vlasy z čela a přivře oči.
„Mm, nezajdeme někdy na koupaliště? Nebo si můžeme zahrát basketbal. S Kyohanem jsem se tak dobře bavili, je to vážně super." Usměje se, ale já nad tím trochu nakrčím nos.
„No...já na sporty moc nejsem a to koupaliště...taky si nejsem jistý, jestli chci chodit polonahý mezi lidmi..." Jungkook si povzdechne a protočí očima.
„Jéjda, však co je na tom, ty se nemáš za co stydět, máš pěknou postavu."
„Já si to nemyslím, Kookie...promiň." Špitnu a polknu nad jeho výrazem. Vypadá naštvaně, otráveně, nebo zklamaně? No, rozhodně jsem ho svou reakcí nepotěšil, nakonec se ale usměje, i když falešně, a vstane z postele.
„Mm, jasně, nevadí...respektuju to."
„Vážně...? Opravdu se omlouvám, Kookie..."
„To nic," pronese znovu až přehnaně mile a poplácá mě po zadku, „pojďme na tu zmrzlinu, hmm?" ani nečeká na moji odpověď, užuž zamíří ke dveřím, chytne po peněžence a já si nad tím povzdechnu. Vstanu taky a opatrně se ho dotknu na rameni.
„Vážně mě to mrzí...jsem hroznej..."
„Taehyungu," hlesne a letmo mě políbí na rtech, „kašli na to, mě to nevadí, jo? Můžeme podniknout něco jiného." Nakonec se usmál a chytl mě za ruku, ale já jsem to tam viděl, to, v tom jeho obličeji – faleš.
Krásný podvečer vám přeju :33
No, asi se do 100 kapitol nedostanu, prvně to tak vypadalo, ale teď, když si říkám, kolik toho chci ještě napsat, tak to až do stovky asi nenatáhnu, no, nevadí, i tak jsem překonala rekord, kolem těch devadesáti kapitol by to být mohlo <33
Taky jsem teď i naznačila, že už mám definitivně rozhodnutý konec :')<3
No, a taky se teď snažím dotlačit k tomu, abych si předepsala pár kapitol k tomu yoonmin příběhu, ale...heh, jaksi mi to nejde...no, prostě to není taekook, takže se i trochu bojím, až ho začnu vydávat, abych zvládla psát pravidelně, protože oproti taekook příběhům se mi do tohohle tak moc nechce, nah...přemýšlela jsem, že bych po tomhle dala ten svůj vymyšlený taekook příběh (s bottom Kookem) a mezi tím bych nějak dala dohromady ten yoonmin a ten bych vydala až potom, abych na to měla víc času a mohla si to pro jistotu předepsat, protože jak říkám...yoonmin mi nejde tak hezky od ruky jako taekook :')
Uvidíme, na konci tohohle příběhu vám dám vědět, jak to teda bude, vím, že se na ten yoonmin těšíte, nechci vás zklamat, proto by to předepisování pro mě bylo lepší, aby to bylo napsané pořádně s tím, že byste si teda ještě jeden příběh počkali, ale jak říkám, ještě uvidím <3
Purple U! <33
ČTEŠ
In the Nook (Taekook/Vkook) CZ
Fanfiction[dokončeno] „Jsem třeťák a šikanují mě prváci, není to úplně příjemné, ale jsou to holt ještě malé děti, které nechápou, že není nic špatného na tom mít dva otce, nebo pracovat v gay-baru." „Hmm, a ty jsi gay?" „Nejsem gay. Ty jo? Šikanují tě kvůli...
