In the Nook (Taekook/Vkook) CZ

81.

Taehyung P. O. V.

„Automat nefunguje." Pronesu s povzdechnutím, když s Jiminem a Hoseokem dojdeme k automatu na kávu, ale místo kávy se na nás usměje lístek s nápisem ohledně nefunkčnosti. Jimin mě odstrčí stranou a lístek si sám přečte, jako by mi snad nevěřil, ale měl jsem pravdu. Jimin hlasitě zaskučí a svraští obočí.

„Ale, no tak, proč! Proč dneska!"

„Myslím, že je jedno, jestli dneska, nebo zítra, tvoje reakce by byla pořád stejná, Jiminie." Zasměje se Hoseok a poplácá svého přítele po zádech. V tomhle musím s Hoseokem souhlasit.

„Co teď budeme dělat? Bez kávy?!" zvýší hlas a naštvaně do automatu kopne, nad čím se s Hoseokem lekneme a ohlédneme se kolem sebe, aby tohle gesto neviděl nějaký učitel, to by nám ještě scházelo.

„Klid, po škole si zajdeme do kavárny, půjdeš taky, Tae?" optá se mě Hoseok a já po krátkém uvažování přikývnu.

„Mm, mohl bych, stejně nemám nic jiného na práci, Jungkook je v Americe..." řeknu to docela sklesle, protože to je bez něj takové prázdné, ty dny jsou prázdné, přitom je to zvláštní, ještě na začátku roku jsem se obešel beze všech.

„Ahh, no jo, vlastně, napsal ti už?" zeptá se mě trochu usměvavěji Jimin a já s přikývnutím najdu zprávu, kterou mi včera večer poslal a ukážu mu ji, no, teda poslal mi ji asi večer, podle něj, ale to tady už bylo ráno, takže jsem se nad tím musel zasmát a odepsat mu, že až mi zase bude říkat, abych neponocoval, tak aby tohle napsal už v poledne, holt je tady jiný čas.

„Oh, sladké, o kolik hodin je to tam vlastně posunuté?" optá se Hoseok a já pozvednu rameny.

„Netuším, ale asi o dost." Řeknu jednoduše a oba chápavě přikývnou. Teď si říkám, že Yoongi tady s nimi vlastně není, kde se asi fláká. „Mm, kde máte vlastně posledního do trojice?" ušklíbnu se a Jimin mávne rukou.

„Doma, týden před prázdninami, ještě k tomu v béčku bez Kooka, moc se mu nechtělo, no, tak se vymluvil, uvidíme se s ním až odpoledne." Zasměju se a přikývnu, jakože chápu.

„Oh, tak to jo, ale pro vysvědčení si přijde, ne?"

„Jo, to pak asi jo, hele, bude zvonit, nepůjdeme už? Bude matika." Upozorní nás s protočením očí Jimin a my přikývneme na souhlas. Já už bych si nedovolil přijít pozdě do hodiny pana Leeho, už ne, stačilo mi to minule, jak jsem se pěkně ztrapnil...no, Kookie vlastně kvůli mně taky.

„Mm, co kdybych Kookiemu napsal?" optám se s úšklebkem a Jimin se zasměje.

„Teď? Budou tam spát, ne?"

„Heh, však právě, stejně si to asi přečte až ráno." Řeknu s pozvednutím rameny a vytáhnu mobil, do kterého začnu vyťukávat zprávu.

Jungkook P. O. V.

Nespokojeně zamručím, když mě vyruší jakési zapípání. No, kdyby to bylo jen jednou, ale můj mobil se ozve ještě dvakrát za sebou. Nevnímám to, přetočím se na druhý bok a svoji paži přehodím přes něco, co leží vedle mě, tohle už mě ale opravdu donutí otevřít rozespalé oči a pohlédnout zmateně kolem sebe.

Je tady tma, bůh ví, kolik je hodin, ale rozpoznám siluetu, která se mi pod paži připletla. Oh, vždyť já jsem právě obal Kyohana!

Ucuknu a oddechnu si, když zjistím, že stále spí. Když už jsem ale vzhůru, sáhnu po svém mobilu a naštvaně zafuním, když mi do obličeje zasvítí to ostré světlo z displeje. Rychle snížím jas a podívám se na čas.