Vytáhnu svůj mobil a celý uslzený začnu vyťukávat svoji poslední zprávu věnovanou člověku, jenž mi změnil život, okouzlil mě, naučil milovat, dal mi ty nejkrásnější vzpomínky, ale...taky mě seznámil s temnou stránkou lásky – vymazal mě ze svého života – je čas to udělat stejně.
Ležím na studeném trávníku fotbalového stadionu pokrytým sněhem. Kolem mě už svítí lampy, všechno utichlo, nevím, kolik je hodin a ani to asi vědět nechci. Nechávám po svých tvářích stékat slzy a zůstávám nehnutě ležet, čekám, kdy mě to přestane bolet, ale přijde mi, že ta bolest jen zesiluje, těžko říct, zda je to stále moje zlomené srdíčko nebo nesnesitelná zima, která se mi rozlézá po těle.
Zaslechnu za sebou tiché kroky, pokud se mi to teda nezdá, nedivil bych se, kdybych už začal blouznit, jsem úplně promrzlý, ale nedokážu se zvednout, hrozně to bolí.
„Taehyungu?" zaslechnu známý hlas, ale neotáčím se na něj, jen vzlyknu a křečovitě zavřu oči. „Hele, co tady děláš? Zbláznil ses ležet ve sněhu?" optá se mě a poté ucítím horkou dlaň na svém rameni. Celý uslzený se otočím na dotyčného, jak se na mě trochu starostlivě dívá, tmavé vlasy má poseté vločkami, kolem krku chundelatá šála – Yoongi.
„Ch-Chci umrznout...n-nechej mě t-tady..." vydám ze sebe rozklepaně nejen kvůli vzlykům, ale i té hrozné zimě. On si ale povzdechne a vytáhne mě na nohy.
„Ahh, proboha, proč bys to dělal, pokud tě něco trápí, je lepší o tom mluvit, ne mrznout venku, nic tím nevyřešíš." Pokárá mě a setřepe ze mě sníh, který se na mě nalepil. Celý se zachvěju a znovu vzlyknu.
„Y-Yoongi, já...j-já jsem to ukončil s Jungkookem...v-vykašlal se na mě, Jimin měl pravdu, a...já jsem mu napsal, že je konec a potom...potom jsem si vymazal jeho číslo a zablokoval ho, aby mi odpověď už nepřišla, protože...protože ji vědět nechci, a...m-možná jsem to dělat neměl..." zavzlykám a celý vyřízený se o Yoongiho opřu, protože jsou moje nohy hrozně slabé a promrzlé. On si povzdechne a dovede mě k lavičce.
„Pojď si sednout." Udělám, co mi řekl, a společně se posadíme, on vytáhne kapesník a podá mi ho.
„No tak, klid, nebreč, udělal jsi dobře, víš...i já si myslím, že Jungkook začal po svém, nejspíš si tam někoho našel, je dobře, že jsi to s ním ukončil ty, je to méně bolestivé, než kdyby se s tebou rozešel on, víš? Takhle jsi to mohl být ty, kdo to utnul, a to je vždycky lepší." Pronese klidně a já se trochu uklidním, zahledím se před sebe a jen popotahuju nosem.
„M-Myslíš?"
„Jo, vím to. Hlavně...nebuď z toho nešťastný, občas to tak prostě je, to, co k někomu cítíš, se časem změní, vždycky to hezké musí jednou skončit, všechno krásné jednou končí, to si pamatuj, ale není na tom nic špatného, takhle získáváš sílu a zkušenosti, nakonec najdeš někoho, kdo bude třeba přeci jen ten pravý, i když...já na tohle nevěřím, víš? Láska je něco hodně záhadného pro každého, je to něco krásného, ale zároveň dokáže zabolet, musíš si projít nějakým peklem, aby sis pak konečně zasloužil nebe. První láska většinou končí, druhá už je zase o něco silnější, takhle to v životě chodí." Pronese a já nad tím zůstanu bezdušně zírat, než se ale odvážím na něj podívat.
„Ummm, vážně? Ale...co třeba tvůj vztah?" on se jemně pousměje, i když spíš posmutněle, ale zároveň odhodlaně a smířeně.
„Žádný nemám. Jimin s Hoseokem mě z trojky vykopli." Vytřeštím oči a lítostně ho pohladím po rameni.
„Oh, Yoongi...to mi je líto."
„heh, nemusí, říkal jsem, taková láska holt je, přijdeš o něco starého, ale něco nového získáš, tohle je...láska a život." Nad tím se pousměju a sklopím hlavu ke sněhu na zemi, musím říct, že mi tohle opravdu hodně pomohlo.
„Já...děkuju moc, Yoongi, nikdy jsem nad tím takhle nepřemýšlel."
„Mm, to je v pořádku, na to člověk musí přijít sám, a už utři slzy a neplač, nesluší ti to." Pousměje se na mě a já si s uculením tváře utřu do rukavic.
„Ahh, jsi úplně promrzlý, nechceš jít ke mně? Můžeš se trochu odreagovat, uděláme si kávu, nebo kakao, popovídáme si, můžeš o mě i přespat, s rodiči už nebydlím, takže tam bude i klid, ale...je to na tobě." Nadšeně se mi rozzáří oči a já se děkovně mírně pokloním.
„Oh, to by bylo od tebe hezké...děkuju moc, ale...nemohli bychom tady ještě chvíli sedět? Myslím...jsou pěkně vidět hvězdy." Špitnu a Yoongi se nad tím pousměje a zakloní hlavu, aby si oblohu taky mohl prohlédnout.
„Máš rád hvězdy?" optá se a já nejistě přikývnu.
„Mm, díval jsem se na ně s Jungkookem." Opět poklesnu s úsměvem, ale když ucítím, jak mi Yoongi omotal paži kolem ramen a natiskl mě na sebe, poddal jsem se tomu, hlavu si opřel o jeho rameno a vydechl dobře viditelnou páru.
„Děkuju, že tady se mnou jsi."
„To nic, za tohle neděkuj, mm, ale slib mi, že už se tím nebudeš trápit, opravdu ti to za to nestojí, v životě tě čeká ještě spousta věcí, byla by škoda je přehlížet jen kvůli starým ztrátám, nemyslíš?" pousměju se a přikývnu.
„Jo, to by byla škoda...slibuju, už se trápit nebudu."
„No...mě to vlastně neslibuj, slib to sobě." Usměju se a na chvíli zavřu oči, abych vnímal to příjemné teplo, které z Yoongi sálá, je to jakási uklidňující aura, pocit, že nejsem tak sám, jak se mi ještě před hodinou zdálo. Odvážím se ho chytit za ruku a pousmát se.
„Děkuju."
END.
No, tak jsme na konci další knihy, délkově tahle překonala můj rekord :D Teď ale, abych se k tomu vyjádřila:
Už od začátku jsem měla v plánu, že takhle knížka neskončí, jako moje ostatní, typem „žili spolu šťastně až do smrti", měla jsem v plánu poukázat na krutou realitu, na problémy mezi mladými se šikanou, školou, vztahy, ty hlavně, a už do začátku jsem měla představu o tom, že ač si Taekook spolu prožijí mnoho krásného, nakonec to nedopadne všechno růžově, nechtěla jsem ale nic tragického, proto jsem taky naznačila, že v závěru oba najdou někoho, s kým budou a jestli jim to vydrží, nebo ne, to už si musíme každý domyslet sám.
No, budu ráda za váš poslední celkový názor na celou knihu, ráda si je pročtu :33 No, co se týče vašich názorů na samotného Kooka, tak byly různé, ale jsem ráda, že jsem zase poznala víc těch pohledů, což je velmi dobře <33
Naposledy vám tedy děkuju, no, a já jdu na další příběh, jak jsem slíbila, bude to Yoonmin, příběh jste si odhlasovali, a já se vás pokusím nezklamat a psát pravidelně a chytlavě, protože Yoonmin prostě není Taekook, jak jsem říkala, nejde mi to tak hezky od ruky, takže snad se mi to podaří vydávat pravidelně bez nějakého záseku.
Kdo tedy bude chtít, uvidíme se u další knížky, a já vám přeju krásný zbytek dne :33
Purple U all!! <33
Love U all!!<33
(teď tady nechci všechny označovat, ale prostě všichni, kteří kdy napsali nějaký komentář, jakýkoliv, tak vás miluju nejvíc, protože komunikace je pro mě velice zásadní, love u moc moc moc moc)
ČTEŠ
In the Nook (Taekook/Vkook) CZ
Fanfiction[dokončeno] „Jsem třeťák a šikanují mě prváci, není to úplně příjemné, ale jsou to holt ještě malé děti, které nechápou, že není nic špatného na tom mít dva otce, nebo pracovat v gay-baru." „Hmm, a ty jsi gay?" „Nejsem gay. Ty jo? Šikanují tě kvůli...
