Taehyung P. O. V.
Nervózně přešlapuju kolem okna a sleduju, jestli už nejde Jungkook. Touhle dobou naštěstí máma s tetičkami někde trajdá, takže by se s ní Jungkook nemusel ani potkat, což by bylo nejlepší. Nechci, aby ji viděl, ne tak, jak ji každý den vidím já – rozcuchanou s kruhy pod očima a cigaretou v ruce.
Jungkook ale neměl přijít, neměl jsem mu tu adresu psát, od nás ze třídy stejně nikdo neví, kde bydlím, jen Jimin s Hoseokem, ale těch bych se tak nebál. Nechtěl jsem, aby sem chodil skrz to, jak to tady vypadá. Už jsem u něj byl, on má krásný dům, jeho tátové působí mile už přes fotky na zdech, všechno mají hezky čisté a upravené, ale my máme jen hnusný byt s plísní v každém rohu místnosti, docela šero, na zdech ani jedna společná fotka, a všechno podtrhuje pach cigaretového kouře po celém bytě.
Se svraštěným obočím se zapřu o parapet a skoro se natisknu na okenní tabuli, když už z dálky někoho uvidím. Nejspíš to je Jungkook, proto se od okna zase rychle vzdálím, aby si mě náhodou nevšiml, protože jsem hned v přízemí malého čtyřpatrového paneláku.
Vezmu klíče a vyjdu na chodbu, poté až k hlavním dveřím, které opatrně pootevřu. Už si všimnu Jungkooka, který se nejspíš snažil dopátrat, který zvonek je náš, protože Kimů tady bydlí víc.
„Jé, ahoj, Tae, ty už jsi mě viděl přicházet?" s malým pousmáním přikývnu, ale nejspíš šlo poznat, že do smíchu mi přeci jen moc není.
„byl to blbý nápad, měl jsi jít rovnou domů, a ne se zdržovat u někoho, kdo ti za to ani nestojí..." řeknu chraplavým hlasem, ale nad tím Jungkook zakroutí hlavou.
„Nechápu, že si o mě tohle můžeš myslet, i v té zprávě, proč si myslíš, že mě nezajímáš, nebo mi nestojíš o trochu času s tebou? Pleteš se, jasný? Jsi fajn člověk, nevidím jediný důvod toho všeho, co si ty myslíš." Tohle mě trochu zahřeje u srdce a já se neubráním upřímnějšímu úsměvu. Otevřu dveře od bytu a pobídnu Jungkooka, aby šel dál.
„Uh, toho smradu si nevšímej, já...snažil jsem se to vyvětrat, vážně...omlouvám se za to." Jungkook se pousměje a zuje si boty, poté mě následuje do mého menšího pokoje, který jako jediný vypadá tak nějak přijatelně, už proto, že si ho snažím udržovat v čistotě.
„za nic se hlavně neomlouvej. Jak ti vlastně je?" zeptá se a sedne si na okraj postele. Posadím se vedle něj a pozvednu rameny.
„V pohodě...nic mi není, nemusel jsi sem opravdu chodit, jen jsem se asi trochu nachladil, nic vážného, zůstal jsem doma jen pro jistotu." Řeknu tiše a pohladím se po šátku na mém krku, který zakrývá červené fleky okolo míst průdušnice.
„A není to jedno? Přišel jsem, protože jsem chtěl, proč to pořád tak rozebíráš." Uchechtne se a přátelsky mě poplácá po rameni.
„Uh...n-nevím. Promiň."
„To nic, takže horečku nebo jiné příznaky nemáš?" já jen s úsměvem zakroutím hlavou a přitáhnu si nohy k sobě, abych si mohl opřít bradu o kolena. „takže se cítíš na povídání?" zasměju se a nesměle přikývnu na souhlas.
„Jo, cítím."
Jungkook P. O. V.
S Taehyungem mi ten čas utíká opravdu neskutečně rychle, obzvlášť, když se zapovídáme a nevíme, kdy přestat. Nakonec jsem ale zvolili odpočinkovou aktivitu, a to sledování různých videí na mobilu. Až teď si ale všímám, že u toho Taehyung usnul, proto svůj mobil vypnu a zastrčím si ho do kapsy.
„Spíš?" zašeptám tiše, ale odpovědi se mi nedostane, takže opravdu usnul. Musím se pro sebe pousmát, vypadá celkem roztomile, jistě toho v noci zase moc nenaspal, ale nedivím se, pokud ho bolí v krku, to se pak asi těžko usíná.
Opatrně vstanu z postele a zakryju ho peřinou, aby mu nebyla zima. Ještě si moji pozornost ale získá ten namočený šátek kolem jeho krku, nevím sice, jak ho má dlouho, ale nejspíš by se měl zase namočit, vypadá, že už je celkem suchý. Začnu mu tedy šátek odvazovat, abych ho mohl jít namočit znovu do studené vody. Teď jen doufám, že ho tím nevzbudím.
Konečně se mi podaří šátek odvázat a jednoduše mu ho z krku stáhnout pryč, ale zamračím se a zahledím se na nějaké červeno-fialové flíčky rýsující se na jeho kůži. Opatrně mu pozvednu bradu, abych na ně lépe viděl a prsty po nich přejedu. První mi to totiž přišlo, jako vyrážka, ale takhle na dotek mi to spíš připadá, jako modřiny, nebo otlačeniny.
Tohle se mi moc nelíbí a nepozdává. Nechci Taehyunga budit, ale až se vzbudí sám, asi se ho na to zeptám, protože tohle plus jeho bolavý krk a nakřáplý hlas...něco mi v tom nehraje.
Dneska nevím, co sem naspat, tak vám jen přeju pěkný den >.<
ČTEŠ
In the Nook (Taekook/Vkook) CZ
Fanfiction[dokončeno] „Jsem třeťák a šikanují mě prváci, není to úplně příjemné, ale jsou to holt ještě malé děti, které nechápou, že není nic špatného na tom mít dva otce, nebo pracovat v gay-baru." „Hmm, a ty jsi gay?" „Nejsem gay. Ty jo? Šikanují tě kvůli...
