Jsem vzhůru už tak hodinu, přitom je ještě dost brzy, Jungkook vedle mě ještě klidně spí, zatím, co já nehnutě ležím a zírám do stropu. Chtěl jsem vstát a zajít si aspoň na záchod, ale když jsem se o to pokusil, ozval se můj zadek, který to včera pořádně schytal.
Myslím, že mám skvělou zkušenost do života, teď vím, že sliny jako lubrikace ani za nic nestačí a už nikdy se do toho nebudu pouštět. Bože, to ještě Jungkook trochu přitvrdil, o to to bylo horší, ne, že bych si to neužil, v ten moment to bylo úžasný, ale...teď ráno toho strašně lituju.
Přetočím se na bok a tiše zaskučím, když ve mně opět zapulsuje. Ahh, musím pořád přemýšlet nad tím Kyohanem, nelíbí se mi, jak o něm Jungkook pořád mluví, jako o panu dokonalém, jak s ním byla sranda, se mnou snad není?
Povzdechnu si a zadívám se na spícího Jungkooka, mm, možná bych se mohl obětovat a na to koupaliště s ním jít, přece to nemusí být tak hrozné, aspoň si tak dokáži sám sobě, a vlastně i Jungkookovi, že i já se dokážu bavit, užívat si léta a trávit čas se svým partnerem, můžu se tak vyhoupnout mnohem výš, než je nějaký korejský Američan. Pokud mě ten zadek přestane bolet, ještě dneska si zajdu do obchodu pro plavky, neboť já jsem ty svoje měl naposledy někdy ve třinácti letech, asi už bych se do nich nenacpal.
„Tae? Už jsi vzhůru?" zaslechnu vedle sebe chraplavý ospalý hlas a já tedy pohlédnu na už probuzeného Jungkooka, jak si mne oči a protahuje paže.
„Jsem, dobré ráno, lásko, nedonesl bys mi nějakou snídani?" optám se s roztomilým kukučem, abych na něj víc zapůsobil, ale on zamračeně zakroutí hlavou.
„Ani náhodou, vstaň a jdi si něco vzít." Nastavím kamenný výraz a silně do něj strčím, až málem spadne z postele, nechápavě se na mě zadívá, ale poté se zasměje.
„Co to mělo být, Taehyungie se nám zlobí?" odfrknu si a protočím očima.
„To víš, že jo, včera si na mě vůbec nebral ohled, dneska mě to pěkně bolí, takže koukej mazat do té kuchyně mi něco donést." Ceknu a on se s uchechtnutím natáhne k mému obličeji, měkce mě políbí na rtech a poté i na čele.
„Sice to nebylo mnou, já jsem ti říkal, že bez lubrikantu to nedáme, ale ty sis stál za svým, co jsem měl dělat, huh? Ale máš štěstí, že jsem tak hodný přítel a něco ti donesu, ač to není moje vina, že se nezvedneš." Pronese s úsměvem a vstane z postele dřív, než ho stihnu praštit.
***
„Pane bože, Tae, ty se mi snad zdáš, jak jako, že nemáš plavky?" optá se už asi po třetí Jimin, kterého jsem zatáhl s sebou do obchodu s oblečením, aby mi s těmi plavkami pomohl. Naštěstí se můj zadek zklidnil, takže to na mě Jimin ani nepoznal, to by zase bylo narážek.
„No, nemám prostě, proto jsme tady, a už se mě neptej." Jimin se uchechtne a zvedne ruce v obranném gestu.
„Dobře, dobře, hele, tam jsou plavky, ne?" poukáže na sekci s letním oblečením a věcmi k pláži. S pousmáním přikývnu a společně se vydáme k regálům. Je tady toho dost, samé ručníky, nafukovací lehátka, deky, slunečníky, šnorchly a ploutve, taky samozřejmě plavky pro každého. Začnu se přehrabovat v těch pánských a hledat nějaké, které by mi mohly sedět.
„hele, co tyhle? Zelená ti sluší." Pokývne Jimin hlavou k zeleným plavkám, ale já nad tím ohrnu nos a zakroutím hlavou.
„Vždyť je to křiklavý, uvidí mě lidi na míle daleko, chci něco nenápadného..." vysvětlím s povzdechnutím a dál se přehrabuju. Vytáhnu nakonec troje a každé z nich si k sobě přiložím, abych věděl, jestli mi jsou i velikostně.
„Běž si je zkusit." Pobídne mě Jimin a já přitakám na souhlas. Vyberu jedny šedé a zalezu s nimi do zkoušecí kabinky. Shodím ze sebe oblečení a natáhnu na sebe plavky, prohlédnu se v zrcadle a povzdechnu si nad tím, jak hrozně v nich vypadám.
„Tak co?" ozve se Jimin a já zakroutím hlavou, i když to on nemohl vidět.
„Jsou strašný." Vydechnu a rychle je ze sebe stáhnu, nakouknu ven z kabinky a kývnu hlavou na Jimina. „Nepodal bys mi prosím ty černé, jak jsem se na ně taky díval?" poprosím ho a on hned učiní, za chvilku už přiběhne s černými plavkami, a já si je zkusím.
„Já nevím, Jimine, ke mně pavky prostě nejsou..." zaskučím a mě se v tu chvíli prudce otevřou dveře od kabinky a v nich Jimin. Rychle zakryju svoje polonahé tělo a pokusím se ho odstrčit ven, ale on mě štípne do paže a složí ruce na hrudi.
„Přestaň, jen se chci podívat, a hele, nevypadáš v tom nějak zle, myslím, že tyhle jsou takové neutrální a sednou ti úplně normálně, to, že ty máš problém se svým tělem, už není problém plavek." Pokárá mě a já sklopím zrak k zemi.
„Možná bych se měl na to vykašlat." Šeptnu, ale Jimin zakroutí hlavou a povzbudí mě úsměvem.
„Ne, Tae, udělej Kookovi radost a jdi tam s ním, uvidíš, že tě to plavání taky začne bavit, plavky neřeš, ani to, jak vypadáš, i když vypadáš úplně normálně, jdeš se tam bavit, ne se tam všem ukazovat, věř mi, lámeš si hlavu zbytečně." Nejistě na něj kouknu, ale musím uznat, že mi tohle celkem pomohlo. Pousměju se taky a přikývnu na souhlas.
„Mm, asi máš pravdu...díky, Jimine."
„Heh, není zač, tak honem, vezmi je k pokladně a jdeme někam na jídlo, hmm?" usměju se a hned pokývám hlavou.
„Dobře."
Zdravím vás všechny <33
Snad se máte dobře, já celkem jo <33
Dneska se mi zase zlepšil den, když jsem si přečetla jedno přiznání na ig, konečně se tam objevilo taky něco pozitivního, než jen pořád nějaké stížnosti a hádky...zlepší mi den, když se tam objeví jakékoliv pozitivum, ale chvála na mě a EstrellNat mě obzvlášť potěšila :33
Takže vás všechny virtuálně objímám ʕっ•ᴥ•ʔっ
A přeju krásný zbytek dne (◕ᴗ◕✿)
ČTEŠ
In the Nook (Taekook/Vkook) CZ
Fanfiction[dokončeno] „Jsem třeťák a šikanují mě prváci, není to úplně příjemné, ale jsou to holt ještě malé děti, které nechápou, že není nic špatného na tom mít dva otce, nebo pracovat v gay-baru." „Hmm, a ty jsi gay?" „Nejsem gay. Ty jo? Šikanují tě kvůli...
