Uteklo to, jako voda. Zbytek týdne strávený s Taehyungem byl pryč opravdu rychle a teď už je zase pondělí, já jdu opět do školy, i když mi to tátové ještě vymlouvali, já sám se cítím dobře, už mě nic nebolí a nechci zameškat moc učiva.
„Opravdu ti už nic není?" optá se mě táta, který byl ochotný mě do školy odvézt a já s úsměvem přikývnu a otevřu dveře od auta.
„Opravdu, už musím jít, měj se, tati." Rozloučím se s ním a přeběhnu cestu až ke vchodu do školní budovy. Podívám se na ni a po klice sáhnu s větším nádechem, opravdu doufám, že se to o mě nikdo nedozvěděl, to by byla moje smrt.
Vejdu do šatny a po přezutí a odložení nepotřebných učebnic do skříňky zamířím i do svojí třídy. Nejdu úplně brzo, jako jsem chodíval kdysi, naopak, za chvíli bude zvonit, druhou hodinu máme dokonce spojenou s áčkem, takže jako štěstím budu zase s Taehyungem. Vlezu do naší učebny a pousměju se, když uvidím Yoongiho, jak otráveně leží na lavici a ťuká do mobilu.
„Ahoj, lenochu." Zasměju se a posadím se do lavice před ním. Yoongi kupodivu hned zvedne hlavu a přísahal bych, že mu u toho zajiskřilo v očích, jako malému dítěti, které uvidí hračku ve výloze hračkářství. Hned stoupne z lavice a udělá něco, co jsem popravdě nečekal – obejme mě.
„Sakra, Kooku, víš, jak jsem se o tebe bál? Taehyung byl dost v prdeli, tak-..."
„Ehm, ehm." Vyruší ho moje odkašlání a on si hned uvědomí svoji chybu.
„Teda, chtěl jsem říct, že mu bylo dost na houby, tak jsem se ptal a Jimin s Hobim mi řekli, co se stalo, chtěl jsem za tebou přijít, ale prý bude lepší, když nebudu otravovat. Jak ti je?" usměju se na něj a oddělám jeho dlaně z mých ramen.
„Ohh, Yoongi, líbí se mi, jak jsi starostlivý, no...ten den mi bylo příšerně, ale teď už je to dobrý, i když...asi už nikdy nevstoupím na ty záchody u tělocvičny a smetáky už taky nechci ani vidět." Řeknu s povzdechnutím a Yoongi mě pohladí po vlasech.
„Přísahám, že bych tomu hajzlovi udělal to samé, kdyby ho nevyhodili ze školy." Uculím se a oba se posadíme do svých lavic, když se školou rozezní ostré zvonění. Ještě se na něj ale otočím a věnuju mu děkovný pohled.
„Já vím, že bys to pro mě udělal, Gi, ale...nemluvme o tom, prosím, chci se na to pokusit zapomenout." Yoongi s úsměvem přikývne na souhlas.
„Dobře, nebudeme o tom mluvit, i když si myslím, že na tohle jen tak nezapomeneš."
Taehyung P. O. V.
Konečně zazvoní na přestávku a my se s celou třídou přemístíme do učebny, kde budeme spojení s béčkem, takže i s Jungkookem a Yoongim. Jaké štěstí, že nám onemocněla učitelka na korejštinu, takže budeme spojení nejspíš celý týden, a to máme ještě v pátek společnou matiku a v úterý společný tělocvik, páni, myslím, že osud nám přeje.
„Ahh, a za týden prázdniny, konečně." Vydechne spokojeně Jimin a já na něj nechápavě pohlédnu.
„Bude to jen na tři dny..."
„No, s víkendem na pět, to ujde, máš nějaké plány?" optá se mě a já pozvednu rameny. Nikdy nemám žádné plány, nechávám dny plynout tak, jak jsou, stejně jsou plány zbytečné, někomu, jako jsem já, by se stejně nezdařily.
„Já nevím, nechávám tomu volný průběh, vy jdete někam s Hobim a Yoongim, že?" Jimin přikývne na souhlas a šibalsky na mě mrkne.
„Jedeme na celých těch pět dní na chatu, tady kousek za městem, víš, ne? Taky jsi tam s námi jezdíval, to mi připomíná, promiň, že tě nebereme s sebou, ale je to...zcela partnerská záležitost." Zasměju se a přikývnu na souhlas.
„Ahh, to chápu, mm, proč mám pocit, že se spíš těšíte na to, že tam nebudete nikým rušeni, než na tu přírodu kolem? I když...pořád je zima, stejně budete zalezlí vevnitř, pěkně u krbu, co?" Jimin do mě přátelsky praští a uculí se.
„Je mnoho způsobů, jak se zahřát, huh?" nad tím pozvednu obočí a dloubnu do něj prstem.
„Perverzáku. Doufám, že jsi myslel třeba na alkohol, a ne na to, na co teď myslím já." Jimin se zasměje a přehodí mi svoji paži přes moje ramena.
„heh, myslel jsem na alkohol, ale překvapuje mě, na co myslíš ty." Teď na chvilku zrudnu, ale poté ho plácnu do hrudníku a protočím očima.
„Nekecej, že jsi na to nemyslel."
„Ne, fakt ne, až teď, i když je to taky pravda, ale že to napadlo zrovna tebe." Zavrčím si pro sebe a vyvléknu se z jeho úchopu. Určitě na to myslel, tím jsem si jistý, to on je tady úchylák, já ne, alespoň doufám.
„Heh, neurážej se, Tae, i na tohle se dá myslet, je to v pohodě, ale...teď mi to připomíná otázečku, ehm...ty a Jungkook, už něco, jak to říct, bylo?" optá se opatrně a já na něj vytřeštím oči a rychle zakroutím hlavou.
„Ne, co by jako bylo, jako...že bychom to...to? Ne, Jimine, na to teď ještě myslet ani nehodlám, Jungkook má teď za sebou jednu nepěknou věc a já mu nechci ublížit..." Jimin pozvedne obočí a drbne do mě ramenem.
„Hmm, TY mu nechceš ublížit? Vymlouvat se na to, co se stalo, jen proto, že ty se toho bojíš, není moc hezké, a ještě předstírat, že ty budeš všechno vést." Zamračeně ho probodnu pohledem a nahnu se k němu, abychom o tomhle tématu nemuseli vyřvávat na celou školu.
„Nevím, o čem mluvíš. Já budu...nahoře. Ale...to je ještě daleká budoucnost."
„Jo, to, že budeš nahoře, je budoucnost v nedohlednu." Cekne Jimin a já do něj drbnu trochu silněji, až světlovlásek sykne bolestí a probodne mě pohledem.
„O co ti jde, Jimine, tohle je snad rozhodnutí mezi mnou a Kookem, a stejně, co vlastně ode mě čekáš, když jsi mi toho už tolik navykládal, nebo ty si nepamatuješ, jak jsme byli v devítce a ty ses hned musel pochlubit se svým dospěláckým zážitkem?" Jimin nad tím protočí očima.
„Bože, nedělej, že máš z toho trauma, jen jsem řekl, jak to bylo, ale tohle se snad tebe netýká, mě bylo blbých patnáct, byl jsem ještě menší, než jsem teď, a do toho to bylo poprvé, jasně, že ti neřeknu, jak to bylo bezbolestné, když jsem u toho ve skutečnosti skoro brečel, ale dá se to překousnout. Dobře, nebudu tvrdit, že budeš dole, ale ty zase netvrď, že budeš nahoře, ani jeden to nejspíš nevíme, tak to nechme plavat."
„Jo, to bude nejlepší," vydechnu a přátelsky do něj strčím, „a promiň, nechtěl jsem být nepříjemnej." Utrousím a Jimin s pousmáním přikývne.
„To je v pohodě, nenech si kecat do vztahu."
„Mm, na to by měl být u tebe člověk už zvyklý, ale...co se týče intimností, po tom znásilnění to moc brzo nevidím, takže na tohle se ani nevymlouvám, moc na tom nesejde, kde, kdo bude, Jungkook si prostě prožil něco, co by se mu mohlo snadno vybavit, takže...nechci to uspěchat, kvůli sobě i kvůli Jungkookovi."
„Jo, to chápu, zapomeň na to, co jsem řekl." Usměje se Jimin a já po poplácám po rameni.
„V pohodě."
No..oba by chtěli být nahoře ¯\_(ツ)_/¯
Mimochodem, dobrý skoro-večer všem (^∇^)
Za dva týdny škola~~ (teda pro některé :D)
Kdo se těší? (ಥᴗಥ)
ČTEŠ
In the Nook (Taekook/Vkook) CZ
Fanfiction[dokončeno] „Jsem třeťák a šikanují mě prváci, není to úplně příjemné, ale jsou to holt ještě malé děti, které nechápou, že není nic špatného na tom mít dva otce, nebo pracovat v gay-baru." „Hmm, a ty jsi gay?" „Nejsem gay. Ty jo? Šikanují tě kvůli...
