Taehyung P. O. V.
Uběhl další týden, z pondělka už se stal pátek a my míříme domů. Teď máme víkend plus tři dny volno, takže do školy půjdeme až ve čtvrtek. Zanedlouho bude konec února [február] a to znamená, že s Jungkookem jsme spolu skoro tři měsíce, popravdě, ani mi to tak nepřijde, mám pocit, jako bychom spolu byli už několik let a myslím, že Jungkook to vnímá stejně.
Chtěl jsem být u něj celé prázdniny, ale máma je na tom špatně a já bych měl být alespoň ten víkend doma, proto teď klíčkem otvírám hlavní dveře od našeho paneláku. Vlezu dovnitř a otevřu i dveře od našeho bytu. Je tady hrobové ticho, máma nejspíš spí a tetičky jsou v kuchyni s cigaretami a novými drby.
Raději si je jdu ale ještě zkontrolovat. No, jak jsem předpokládal, opravdu jsou všechny tam, kde jsem je čekal – tetičky v kuchyni, máma tam není, takže v ložnici. S povzdechnutím na sebe ani neupozorňuju a zalezu rovnou do svého pokoje, kde se svalím na postel a zapnu mobil, abych si to čekání na pondělí zkrátil všelijakými videi a písničkami.
***
Otevřu oči a ospale se rozhlédnu kolem sebe. Ohh, ani jsem si nevšiml, že jsem usnul. Zaspal jsem celý dnešek, to jsem zvědavý, co budu dělat v noci. Pohlédnu na čas v telefonu a zjistím, že už je skoro sedm večer, no, čekal jsem víc.
S povzdechnutím vstanu, když se ozve můj žaludek, a vyjdu ven ze svého pokoje. Slyším od kuchyně smích, no nazdar, snad zase nepijí alkohol. Otevřu dveře do obýváku, projdu jím a dostanu se do místnosti, odkud hlasy vychází. Nahlédnu dovnitř a skoro mě zaštípají oči, jak je tady zase zakouřeno.
„Uhh, sakra, nemůžete si aspoň otevřít okno?" utrousím a rychle okno otevřu sám, abych zahnal alespoň něco málo z nahromaděného dýmu po celé kuchyni.
„Ale, takhle to budou čuchat sousedi." Cekne teta Biuma a já nad tím protočím očima.
„Lepší než si udělat z vlastního bytu plynovou komoru." Pronesu mumlavě a dojdu k ledničce, vytáhnu z ní krabici s mlékem a trochu si naleju do sklenice, taky sáhnu po starém, už gumovém, rohlíku a plácnu si na něj zbytek sýra, který sice jde už trošku cítit, ale nemělo by to být nic hrozného. Sednu si ke stolu a nešťastně pohlédnu na mámu, jak úplně bledá a flekatá drží v ruce cigaretu stejně, jako zbylé dvě dámy.
„Mm, mami, nechceš to odložit? Před chvilkou jsi měla čtyřicítky, teď si do těch nemocných plic budeš pouštět ještě další jedy, jako bych už nebylo dost, ani prášky sis dneska nevzala." Máma se na mě podívá svým mrtvolným výrazem a něco zamručí.
„Už je to stejně jedno..." vypadne z ní trochu víc srozumitelně a já nad tím zakroutím hlavou.
„Není...nikdy to nesmíš hned vzdávat, ale TEĎ, teď už to jedno asi vážně je." Pronesu sklesle a trochu rozechvěle, raději kousnu do rohlíku, abych nějak zahnal pocit se zase vybrečet, i když je to stejně k ničemu.
„Hmm, podám ti ten prášek, vezmeš si ho, aspoň pro lepší pocit." Oznámím a vstanu od stolu, abych mohl léky najít. Když ale ze šuplíku vytáhnu krabičku, zjistím, že všechna plata jsou prázdná, to je ale zvláštní, ty prášky jí měly vydržet ještě další měsíc.
„Mami? Kde jsou?" optám se trochu vyděšeně, protože nechci, aby mi řekla, že je všechny snědla, aby měla trápení rychleji za sebou, ale ona naštěstí jen ukáže na dveře z kuchyně.
„Spláchla jsem je, jsou úplně k ničemu." Vyhrkne naštvaně a hodně chraplavě a já se na ni zamračím.
„Bože, eomma! Proč jsi to udělala? Ještě měsíc jsi je mohla brát! Aspoň ten blbej měsíc jsi tady s jistotou moha být, teď co, teď budeš čekat na poslední den?! Půjdu do lékárny a koupím ti je znovu." Už chci odejít z kuchyně, ale máma mě zastaví a zoufale se na mě podívá.
„Nechoď pro ně! Štěňátko, já je nechci, nechci je, nechci prostě...netrap mě."
„Já tě netrápím, snažím se ti pomoct." Ceknu a pohlédnu, jak si znovu potáhla z cigarety, tohle je už na mě ale moc. Naštvaně k ní přijdu a tu cigaretu jí vytrhnu z ruky, hned ožije a vstane ze židle, aby si ji mohla vzít zpátky, ale já ji típnu o popelník a vyhodím z otevřeného okna. Zbytek balíčku vezmu a taky se s nimi natáhnu k oknu.
„Ne! Zbláznil ses?! Okamžitě mi to vrať! Dělej, poslouchej svou matku!" zakřičí tak sípavě, až mi to drásá uši, já se na ni ale podívám se slzami v očích a zakroutím hlavou.
„Vždyť se zabíjíš! Umíráš, kurva! Proč jdeš tomu ještě naproti! To ti na mě vůbec nezáleží?!" křiknu a už chci krabičku s cigaretami vyhodit, ale máma rychle moji ruku chytne a balíček získá mimo dosah okna, to, když ho omylem upustím na zem. Než je ale máma stihne vzít, šlápnu na ně a trochu je tak rozmáčknu.
„A nech to na pokoji! S tímhle už si nezapálíš!" zařvu a chci krabičku vzít a vyhodit do koše, ale máma se mě pokusí surově odstrčit, to já ale nechci, proto dělám všechno proto, aby se k cigaretám nedostala.
„Sakra, vzpamatuj se!" zařvu na ni, ale ona v sobě probudí ještě většího démona. Se zatnutými zuby sáhne po hrnku se studeným čajem a vší silou mě s ním praští do hlavy. Hrnek se rozbije a já se s bolestným zaskučením opřu o linku, pevně si chytnu zasažené místo, kterým se stalo čelo kousek nad obočím.
„Au...ahh, bože..." vyjde ze mě rozklepaně, když si od místa oddělám dlaň, která je teď celá od krve. Vyděšeně sáhnu po utěrce a přiložím si ji k ráně, zatím, co se se slzami v očích podívám na mámu, která si vyděšeně zakrývá pusu rukou.
„Taehyungie...broučínku, maminka nechtěla...jsi v pořádku?" už se mě chtěla dotknout, ale já pustím ven slzy a odstrčím ji, aby na mě nesahala. Věnuju jí ten nejvíc zklamaný, raněný a bolestný pohled, jaký kdy mohla vidět.
„ty jsi mě...t-ty jsi mě praštila hrnkem, kvůli...k-kvůli blbým cigaretám?" vzlyknu a máma pustí ven slzy taky, zatahá se za svoje rozcuchané vlasy a zakroutí hlavou.
„Omlouvám se...zlatíčko...omlouvám se..." zavzlyká, ale já zakroutím hlavou, zakrvácenou utěrku odhodím do dřezu a naštvaně rychle odejdu z kuchyně. V pokoji si do batohu hodím pár věcí a rychle zamířím do chodby, kde se navléknu do bundy a vypadnu ven z bytu.
Tady já už nebudu ani minutu.
Dobrý večer všem! <3
Taky vám blbne wattpad a upozornění na další části v knížkách vám přichází opožděně, nebo vůbec? Já teď něco málo čtu a upozornění mi vždycky přijde až třeba o hodinu později ://
Jinak doufám, že se máte dobře :33
A omggg, my už se blížíme k 70. kapitole, já vůbec nemám představu, jak to bude ještě dlouhý, mám pocit, že toho mám ještě celkem dost v plánech...že by se mi podařilo dosáhnout stovky? ʕ◉ᴥ◉ʔ
Uwu, uvidíme (◡‿◡✿)
ČTEŠ
In the Nook (Taekook/Vkook) CZ
Fanfiction[dokončeno] „Jsem třeťák a šikanují mě prváci, není to úplně příjemné, ale jsou to holt ještě malé děti, které nechápou, že není nic špatného na tom mít dva otce, nebo pracovat v gay-baru." „Hmm, a ty jsi gay?" „Nejsem gay. Ty jo? Šikanují tě kvůli...
