Sedím u stolu a poklepávám do něj prsty. Čekám, až tátové vstanou, i když je ještě docela brzy, musel jsem vyprovodit Taeho alespoň ke dveřím, šel totiž znovu za mámou. Povzdechnu si a napiju se z hrnku čaje, hned ale vzhlédnu ke dveřím, když uslyším kroky vedoucí k jídelně.
„Dobré ráno, Kooku, co tak brzy?" usměje se na mě appa a sedne si naproti mně. Z konvice postavené uprostřed stolu si naleje svůj čaj a s výdechem se opře. Já trochu bez nálady pozvednu rameny a odložím svůj hrnek.
„Tae vstával, aby mohl jít za mámou, tak jsem vstával s ním." Pronesu bezvýrazně a appa chápavě přikývne, hned na to ale nakloní hlavu na stranu a projede si mě podezíravým pohledem.
„Mm, něco se děje, Kooku? Jsi nějaký skleslý, je to kvůli Taeho mámě?"
„Uh, to taky, ale spíš...nemám moc náladu, v noci jsem moc nespal, pořád jsem musel přemýšlet...nad něčím." Řeknu se zdůrazněním posledního slova a pohlédnu na appu s jedním okem přivřeným. On na mě zamyšleně pohlédne a opře si bradu o dlaň.
„Hmm? A nad čím?" nejistě se podívám někam mimo a poté s povzdechnutím ukážu palcem za sebe ke kuchyni.
„Včera jsem se šel napít a na parapetu v kuchyni jsem něco našel...byly to letenky do Los Angeles. Vy se vážně chcete stěhovat, i když jsem řekl, že Taeho neopustím?" optám se opatrně, ale i trochu naštvaně a appa na mě vytřeští oči, ale poté se zasměje a chytne mě za ruku, po jejímž hřbetě mě pohladí palcem.
„Oh, Jungkookie, myslíš, že bychom odletěli, bez tvého souhlasu? Navíc, říkal jsem přece, že bychom se stěhovali až třeba po maturitě, ne teď, neboj, nikam se nestěhujeme, ale jak jsme se o té Americe bavili, nedávno jsem si volal s jednou známou, která tam žije, jistě ji znáš, byla na svatbě, má podobně starého syna, jako jsi ty, Min Kyohan, nepamatuješ? Na svatbě jste tam spolu řádili." Zapátrám v paměti, ale poté nejistě zakroutím hlavou.
„Ummm, asi nevím? Ale...takže my se nestěhujeme?" appa se zasměje a zakroutí hlavou.
„Ne, jedeme tam jenom na týden, pak se vrátíme sem, bude to vlastně ten týden před prázdninami, to snad bez Taehyunga vydržíš, ne?" poškádlí mě a já s oddechnutím přikývnu.
„Ahh, to jo, já jsem se vážně lekl, že odlétáme napořád." Zasměju se taky a dopiju svůj čaj. Appa na mě ještě mávne, abych seděl a ze skříňky pod zrcadlem za stolem vytáhne nějakou krabici, kterou položí na stůl.
„Co to je?"
„Staré fotky, chtěl jsem ti ukázat toho Kyohana, snad ho najdu." Pronese s úsměvem a otevře krabici. Jsou v ní dvě fotoalba a zbytek fotky poházené v krabici. Pár si jich vytáhnu a zasměju se, když se na nich poznám. Byl jsem tam ještě hrozně malinký, appa tam taky vypadá jinak, to ještě nebyl obarvený na blond, jediný táta je pořád stejný.
„Ohh, to jsem fakt já?" zasměju se a poukážu na klučinu na fotce, jak se celý rozjančený čvachtá v bazénku s barevnými míčky a dalšími hračkami, kterých je tam pomalu víc než vody. Appa se zasměje a přikývne.
„No jo, už to ani není pravda, co? Hrozně jsi vyrostl, když se tak na ty fotky zpětně dívám, říkám si, jak je to sakra možné, že ses mi takhle změnil před očima." Pousměju se a vytáhnu další fotky, na kterých už jsem trochu větší, přibližně kolem deseti až dvanácti let, to už mi je trochu víc podobné.
„Ani nevím, že těch fotek máme tolik." Uchechtnu se a appa pokývne hlavou.
„To víš, jsi naše jediné dítě, prvně jsme si chtěli nějaké adoptovat, ale když se nám naskytla možnost mít svoje vlastní, teda alespoň z části, hned jsem se proto rozhodli. Tady ta žena, co je na fotce, tě odnosila. Mysleli jsme, že tě bude chtít vídat, když už je to tvoje biologická matka, přeci jen, i když ví, že to odnosí pro někoho jiného, pořád je to její dítě, ale kupodivu pro ni nebylo tak těžké odjet do Gwangju, kde si nejspíš založila svoji rodinu." Pohlédnu na ženu na fotce, nejspíš jsem to já, koho drží v náruči. Vypadá mile. Usměju se a fotku vrátím do krabice a táta konečně najde to, co hledal.
„Ahh, už to mám, tady jsou fotky ze svatby." Podá mi album a já si začnu prohlížet jednotlivé fotografie, které mi jsou povědomé, protože na svatbu v Kalifornii bych vážně nezapomněl, a je to jen osm let zpátky.
„Tady, tady jsi ty a Kyohan, myslím, že je o rok nebo dva starší." Appa ukáže na dva chlapce, jak jsou zachyceni při dovádění na tanečním plácku s nafukovacími balónky. Jeden z nich jsem já, hned se poznám, a ten druhý je mi najednou taky povědomí, možná si ho přeci jen trochu pamatuju.
„Hmm, něco mi ta podoba říká." Přiznám a na fotku víc zaostřím svůj zrak. Appa přikývne a usměje se.
„Určitě ano, byli jste spolu v jednom kuse." Chápavě přikývnu a album odložím zpátky do krabice, stejně, jako ostatní vytažené fotky.
„heh, je fajn se takhle podívat na vzpomínky." Zasměju se a appa přikývne, nic mi na to ale už neřekne, protože se ve dveřích objeví táta a projede si nás svým tázavým pohledem.
„Dobré ráno, co se tady děje?" optá se a nahlédne do krabice.
„Fotečky, zlato, chceš se taky mrknout?" táta se usměje, sedne si vedle appy a krabici si přitáhne blíž k sobě.
„No, tak ukažte, heh, co to tady je za špuntíka." Zasměje se a vytáhne zrovna jednu z fotek, na kterých jsem ještě úplné miminko. Zasměju se a vstanu od stolu, abych mohl odnést hrnek.
„raději nechci být svědkem tvých komentářů k mým starým fotkám." Řeknu s uchechtnutím a táta se na mě se zasmáním podívá.
„Heh, proč? Však jsi tady roztomilý, dívej, třeba tady ani nemáš zuby." Zasměje se a už mi ukazuje další fotku, ale já raději pobaveně mávnu rukou a vyrazím ke dveřím. Heh, u tohohle být vážně raději nechci.
Už chci zamířit do svého pokoje, ale domem se rozezní zvonek a já tedy přijdu do chodby, abych mohl otevřít. To taky udělám, ale zarazím se, když před našim prahem uvidím stát Taehyunga s úplně uslzeným a bledým obličejem.
„Tae? Ty už jsi přišel z-..."
„J-Je pryč..." vydá ze sebe sípavě a z očí mu stečou další slzy. Nechápavě na něj pohlédnu.
„Cože? Kdo je-..."
„Máma," hlesne zlomeně a podívá se na mě s tou největší bolestí v očích, „n-nedožila se rána."
Dobrý podvečer všem :)
Vy, co taky píšete, znáte ten pocit, kdy máte prostě nějaký příběh rozepsaný, ale pak vymyslíte něco jiného, co vás nadchne a pak se nemůžete dokopat k psaní toho prvního příběhu? :DD No, dostala jsem se do fáze, kdy mám rozespané 3 příběhy- tenhle, příští yoonmin a další Vkook (který bude možná potom, možná ne, to je ještě daleko), ale prostě..já jsem teď pro ten Vkook hrozně nadchnutá a pak se mi nechce do tohohle xdd
Ale samozřejmě nebudu zbytečně vynechávat, pěkně In the Nook dopíšu, to u mě nemusíte mít strach, vy, co mě už znáte, víte, že nezačínám další příběh, dokud není dopsaný ten jeden ;)
Ale prostě, hrozně se na něj těším, ach joo xdd, vy, co máte rádi bottom Kookieho, tak se těšte, moje hlava se rozloučila s migrénou, tak teď je zase plná nápadů, aish :DD
ČTEŠ
In the Nook (Taekook/Vkook) CZ
Fanfiction[dokončeno] „Jsem třeťák a šikanují mě prváci, není to úplně příjemné, ale jsou to holt ještě malé děti, které nechápou, že není nic špatného na tom mít dva otce, nebo pracovat v gay-baru." „Hmm, a ty jsi gay?" „Nejsem gay. Ty jo? Šikanují tě kvůli...
