3. osoba P. O. V.
Světlovlasý muž se vymotal z objetí svého manžela a vstal z postele, aby se mohl jít umýt a obléct do práce, ještě odkryl Sunhana, aby se taky pomalu probouzel, a spokojeně odešel do koupelny. Dneska se vyspal celkem dobře, proto měl i dobrou náladu, akorát takovou náladu udělat svému synovi ještě před odchodem lívance, na které měl on sám chuť.
Po krátké sprše a obléknutí vyšel z koupelny, to už z ložnice vyšel i tmavovlasý muž.
„Dobré ráno, lásko." Pozdraví ho Yiunsan a věnuje mu letmý polibek, než se odebere do kuchyně. Sunhan se pousměje a opře se o kuchyňskou linku.
„Zase jdeš dělat lívance? Tsh, Jungkook už toho musí být přejedený." Uchechtne se, ale světlovlásek ho propálí pohledem a do rukou mu vrazí ručník.
„Jdi se raději osprchovat, pak běž ještě Kookovi vytáhnout závěsy, aby nespal až do oběda, já jdu dělat snídani sobě a Kookiemu."
„Mm, a mě ne?" optá se se zasmáním a Yiunsan zakroutí hlavou.
„Bohužel, lívance asi nechceš, tak je mít nebudeš." Nad tím se starší zasměje a omotá kolem svého muže svoje paže a políbí ho na zadní stranu krku. Poté se bradou opře o jeho rameno a vydechne přebytek vzduchu.
„Mm, víš, že tvoje lívance bych nikdy neodmítl, i kdybych toho byl přejedený."
„No, tak to máš jediné štěstí." Zasměje se a otočí hlavu tak, aby si mohl získat další jeho polibek, tentokrát na rty. Sunhan mu vyhoví a s dlaní mu přejede po zádech až k zadku, po kterém ho jemně plácne a Yiunsan ho se zakřeněním odstrčí.
„Jdi na ty žaluzie!" štěkne po něm pobaveně a starší se zasmáním zamíří do pokoje jejich syna, který touhle dobou ještě stoprocentně spí, ještě aby ne, když do školy nejde, až v pondělí.
Opatrně, aby ho nevzbudil hned, otevře dveře, a aniž by se na postel díval, přijde k oknu a vytáhne rolety, aby se do pokoje vehnalo trochu světla, nechtěl se ale v pokoji dlouho zdržovat, proto odešel hned, ani tentokrát se na postel Jungkooka nepodíval.
„Nechceš pomoct?" optá se, když přijde za Yiunsanem a ten se na něj mile usměje, kývne hlavou k misce s nachytaným těstem.
„Jo, míchej, prosím tě, já vytáhnu džem." Informuje ho a dojde k ledničce, Sunhan tedy vezme metličku do svých rukou a dá se do práce.
***
Po snídani se oba dva vydali na chodbu, aby se mohli obout a vyrazit do práce. Sunhan na sebe natáhl kabát, rukavice a teplé boty, stejně tak Yiunsan, ale ten se ještě zamračeně zarazil a prohlédl si všechny boty pohozené kolem.
„Tak moment." Pronese a zvedne jeden pár bot, který ovšem nepoznává. Poukáže s nimi na Sunhana a pozvedne obočí. „Co je tohle? To není Jungkooka. Když jsi šel do jeho pokoje, nevšiml sis něčeho zvláštního?" optá se a starší jen pozvedne rameny.
„Nevím, nedíval jsem se kolem sebe, proč? Však asi jsou Jungkooka." Yiunsan zakroutí hlavou a s botami zamíří do Jungkookova pokoje, jeho muž ho hned zmateně následuje.
„No to snad není pravda." Uchechtne se tiše Yiunsan, aby nikoho nevzbudil, když uvidí v posteli ležet nejen Jungkooka, ale i hnědovlasého klučinu, jak se k jejich synovi tulí a vypadá to, že je ve stejně tvrdém spánku, jako černovlásek vedle něj. Sunhan hned nakoukne dovnitř pokoje a zabodne zrak tam, kam jeho manžel, hned mu málem spadne brada.
„Co to-... Kde se tady vzal?" šeptne překvapeně a Yiunsan se nad tím zasměje a pozvedne rameny.
„Nevím, asi sem přišel v noci, ahhh, jsou tak rozkošní."
„Hmm, jo, bůh ví, proč sem přišel." Zamrmlá Sunhan a Yiunsan do něj drbne.
„Klídek, však už jsou skoro dospělí, ať si sem chodí z jakéhokoliv důvodu." Starší se zamračí a složí ruce na hrudi, on totiž nebyl zastáncem toho, že by si měli dělat, co chtějí, i když jim přeje jejich vztah, byl trochu víc ochranářský typ a nechtěl, aby se ti dva pouštěli do něčeho, s čím nemají žádnou zkušenost.
„Já nevím, měl by alespoň vědět, co to všechno obnáší..."
„Ale, Sunhanie, proč hned myslíš na tam to, však se jen objímají, dívej na ně, a vůbec, i kdyby se něco stalo, tak to není naše věc, jasný? Kondom jsem mu dal, vysvětlil jsem mu, že na to nemá zapomínat, to byl jediný můj rodičovský úkol, zbytek už je na nich."
„Jo, ale Jungkook je teď po docela drsném znásilnění!" sykne trochu víc nahlas a Yiunsan mu dá hned prst přes pusu, aby se ztišil, když se ti dva v posteli trochu zavrtí, a ještě víc se na sebe nalepí.
„Sunhanie, právě proto to asi nedělali, tak přestaň vyšilovat. Taehyung je hodný kluk a určitě by do ničeho Kooka nenutil, jasný? Nechme je spát, pojď, musíme do práce, nemysli nad nejhoršími věcmi, stejně se to jednou stane, už jsou velcí." Starší si povzdechne a s menším úsměvem a přikývnutím světlovlasého muže políbí.
„Mm, asi máš pravdu, však já Taehyungovi taky věřím, oblíbil jsem si ho, takže ho z ničeho nepodezřívám, jenom...prostě nechci, aby se Kook tlačil do něčeho takového chvilku po tom, co se mu stalo tam to." Yiunsan se na něj chápavě podívá a pohladí ho po tváři.
„Já vím, lásko, taky to tak mám, ale věř mi, právě proto, že je ještě dost brzo, tak jsem si jistý, že to teprve přijde, teď...jen chtěli být spolu." Vydechne s úsměvem, naposledy si ty poklady projede pohledem a odtáhne Sunhana za dveře pokoje.
„Pojďme už, hmm?"
Dobrý večer <33
Achjoo, teď chvilku budou ty kapitoly celkem o ničem, ale musím nějak natáhnout čas do doby, než...eheh, než se něco malého stane ( ͡° ͜ʖ ͡°) abych to moc neuspěchala, protože je těsně po zádrhelu, takže...dejme těm dvěma trochu času na to, aby se z toho trochu oklepali a pak teprve mohli myslet na nějaké, jak to říct, pOsUnY vE vZtAhU ( ͡° ͜ʖ ͡°)
Joo, a pak plánuju ještě další zádrhel, ale to je ještě daleko, tím se netrapte ^^
Užijte si večer! (^∇^)
ČTEŠ
In the Nook (Taekook/Vkook) CZ
Fanfiction[dokončeno] „Jsem třeťák a šikanují mě prváci, není to úplně příjemné, ale jsou to holt ještě malé děti, které nechápou, že není nic špatného na tom mít dva otce, nebo pracovat v gay-baru." „Hmm, a ty jsi gay?" „Nejsem gay. Ty jo? Šikanují tě kvůli...
