In the Nook (Taekook/Vkook) CZ

63.

Probudí mě opakované ostré zvonění našeho domovního zvonku. Nespokojeně se přetočím na druhý bok a zachumlám se víc do peřiny, ale zvonění neustává, a to mě probere úplně. S povzdechnutím usoudím, že tátové jsou nejspíš ještě v práci, takže neotevřou, takže je na mě, abych vylezl z postele a dobelhal se do chodby.

Vylezu z postele s menším syknutím, ale mám pocit, že už mě to tolik nebolí, nebo alespoň ne tak, jako včera, nad tím se musím trochu pousmát, tak přeci jen něco pozitivního, nejspíš pomohly ty prášky, co mi včera appa dovezl z lékárny.

„Už jdu!" zvolám, aby dotyčný přestal pořád dokola zvonit a doploužím se ke dveřím, které s odemknutím i otevřu a z venku na mě vykoukne nejen zasněžená cesta a zledovatělé menší schodky před našim domem, ale i promrzlý Taehyung, který už má ruce v kapsách a celý se klepe, není divu, když má na sobě jen tenkou rozepnutou bundu, nemá ani šálu nebo čepici.

„Huh? Tae-..." nedořeknu to, protože hnědovlásek hned zareaguje a to tak, že vletí do baráku a pevně mě k sobě přitiskne, až se mále udusím, ale hlavně mým rozespalým tělem projede hrozný chlad.

„A-Aish...Tae, studíš!" křiknu rychle, aby se ode mě odtáhl, ale jen co to udělá, chytne do dlaní moje horké tváře a dlouze mě políbí na rtech.

„Mm, Kookie, hrozně jsem se o tebe bál...jsi v pořádku? Jak ti je? Měl jsem tady být už včera, ale spal jsi, jinak bych tady byl, ale dneska už jsem prostě přijít musel..." začne plácat jedno přes druhé a já se nad tím usměju a umlčím ho další klidnějším polibkem.

„Taehyungie, jsem v pořádku...teda skoro, ale už mě to tak nebolí, včera to bylo větší peklo...děkuju, že jsi přišel, hrozně jsem tě chtěl vidět." Pronesu a zavřu za ním dveře, aby se nám sem dál nedral studený vánek z venku.

„Ale...kolik je hodin? Nemáš být ve škole?" optám se, zatím, co si Taehyung sundá bundu a pověsí ji na věšák, provinile pozvedne rameny, a ještě jednou mě objeme, tentokrát hřejivěji.

„Já...nešel jsem do školy. Bylo by to stejně zbytečný a nutně jsem za tebou musel jít." Pronese trochu omluvně, ale i soucitně ke mně, než se nahne pro další polibek, ale já mu ke rtům přiložím dlaň a zamračím se.

„Tae, neměl bys vynechávat kvůli mně školu, nechceš se tam vrátit?" Taehyung mi dlaň oddělá a s úsměvem zakroutí hlavou, nakonec si přeci jen získá další pusinku.

„Dneska budu jen s tebou, vlastně s tebou budu po celou dobu, co budeš doma, což bude...jak dlouho vlastně?" Pozvednu rameny a dobelhám se do svého pokoje, kam mě Taehyung hned následuje.

„Já nevím, zatím mám odhlášený týden, uvidím, jak na tom budu, ale už teď je to lepší, takže možná už za ten týden bych se mohl vrátit." Taehyung chápavě přikývne a povzdechne si, když při lehání do postele opět syknu bolestí, protože zavadím o stále bolavé místo.

„Ach jo, já bych toho Daemina zabil, to, co udělal...bože, to je tak odporný, jak jenom mohl! Takhle ti ublížil, fyzicky i psychicky, a můžu za to já, protože je z mojí strany, takže-..."

„Ne, Taehyungie, tohle prosím neříkej, nechci, aby sis to dával za vinu, nemůžeme za to ani jeden, dobře? Je v tom jen Daemin, takže na tohle hned zapomeň. Moc tě miluju a nechci, aby sis myslel, že na tom máš nějaký podíl." Taehyung si povzdechne, ale nakonec teda přikývne na souhlas.

„Mm, dobře...uh, snídal jsi už?"

„Ještě ne, vzbudil jsi mě, takže-..."

„Takže ti udělám snídani, jen klidně lež, já jsem hned zpátky." Usměje se na mě a líbne mě na čelo. Zachumlám se tedy do peřiny a s uculením přikývnu na souhlas.

„Dobře, ale slib, že přežije kuchyň."

„Heh, raději nic neslibuju, ale vynasnažím se."

***

„Bylo to dobré?" optá se mě Taehyung, když sním poslední topinku se sýrem a vajíčkem a já jen přikývnu na souhlas, ještě si olíznu rty, abych mu dal najevo, že se mu to vážně povedlo, a ještě mi to donesl na tácku až do postele.

„bylo to výborný, co já bych bez tebe dělal." Taehyung se zasměje a odloží tác s prázdným talířem a skleničkou na můj psací stůl.

„Můžu pro tebe udělat ještě něco? Aby ti bylo lépe..." Usměju se a natáhnu k němu ruce.

„Nejvíc mi pomůžeš, když si ke mně lehneš a budeš se se mnou mazlit." Hnědovlásek se nad tím uculí, ale neodmítne, přilehne si vedle mě a přitulí se ke mně, jako nějaká kočka, ještě si hlavu položí na moje rameno, na které mě i líbne. S úsměvem se opatrně otočím k němu čelem, abych mu taky mohl paže omotat kolem těla a víc se na něj natisknout.

„Jestli budeš chtít, někdy přes týden u tebe můžu i přespat."

„Mm, to by bylo fajn, čím víc se mnou budeš, tím rychleji se úplně uzdravím." Usměju se a políbím ho na čelo, prsty nechám vpletené v jeho heboučkých vlasech a začnu si s nimi lehce hrát a prohrabovat je.

„Tae? Co vlastně víš o Daeminovi?"

„Uh, vyloučili ho, takže až přijdeš do školy, on už bude v tahu, přesněji někde v pasťáku, co já vím, moc jsme se o tom nebavili. Ale řešilo se to i s policií, takže ve škole hrozné haló, že se něco děje, každý vyzvídal, ale i když už mnozí ví, že Daemin někoho znásilnil, neví žádné podrobnosti, takže koho, jak, proč, kdy...to už nikdo neví, tak se neboj, že si na tebe budou ukazovat, o tobě nepadla řeč." Teď mi spadne kámen ze srdce a hlasitě si oddechnu, protože přesně toho jsem se bál nejvíc, že by se to dozvěděla celá škola, ale pokud zůstávám utajený, tak je to v pohodě.

„Ahh, tak to je dobře. Mm, lásko? Nepustíme si nějaký film, když už se tady válíme?" Taehyung se pousměje a přikývne na souhlas.

„Jo, to zní fajn."

Pěkný zbytek dne všem :33