In the Nook (Taekook/Vkook) CZ

72.

3. osoba P. O. V.

Yiunsan se Sunhanem už seděli v jídelně a snídali vafle, které světlovlasý muž opět dělal. Rád dělával jídla na styl americké kuchyně, to proto, že celkově Ameriku měli oba muži raději, ale od návrhu, který Jungkookovi nedávno dali, stejně moc nečekali, byli si vědomi toho, že je jejich syn zamilovaný do Taehyunga a nenechal by ho tady ani za nic.

„Mm, povedly se ti." Oznámí s mlasknutím Sunhan a Yiunsan se zakření.

„No, to nebudu zapírat, heh." Dál v klidu snídali, když se otevřely dveře a do jídelny přišel Jungkook s vlasy do všech stran a úsměvem na tváři.

„Dobré ráno, jé, jsou zase vafle?" rychle přijde ke stolu nandá si na talíř, i rovnou na druhý pro Taehyunga. Do hrnků nalije čaj a doběhne si do kuchyně, odkud vezme plastový tácek, na které všechno jídlo položí.

„Nebude vadit, když si to odneseme tam?" optá se ve spěchu a oba muži nechápavě zakroutí hlavou.

„No, nebude to vadit, ehm...Taehyung už je vzhůru?"

„Ještě ne, ale brzo bude." S tímhle se Jungkook otočí a odejde zpátky do pokoje, oba tátové zůstanou jen udiveně zírat směrem, kudy odešel jejich syn. Yiunsan nad tím zakroutí hlavou a sní poslední kousek své snídaně.

„Huh, už i snídaně do postele, ti se pěkně rozmazlují." Uchechtne se a Sunhan se nejistě podrbe na zátylku.

„Mm, možná je to v té posteli pohodlnější než tady na tvrdé židli." Utrousí a Yiunsan se na něj podezíravě, ale i nechápavě podívá.

„Uh, co tím myslíš, zlato?"

„No...myslím tím, že jsem šel v noci ještě na záchod a...procházel jsem kolem jejich pokoje, nepřišlo mi, že by ještě spali, myslel jsem, že si ještě povídají, tak jsem to neřešil, když jsem se ale vrátil do postele, uslyšel jsem sprchu." Vydá ze sebe s povzdechnutím a světlovlásek na něj vykulí svoje oči, div mu nevypadnou z důlků.

„Oh, počkat! Chceš tím říct, že...," nahne se blíž k němu, aby nemluvil moc nahlas, „že už něco zkoušeli?" zašeptá a Sunhan pozvedne rameny.

„Nevím, ale nejspíš jo, i když Jungkook chodil až moc dobře..."

„Ahh, věděl jsem, že náš syn bude nahoře, po tom, co se mu stalo, se ani nedivím." Utrousí Yiunsan a Sunhan nad tím protočí očima.

„Hele, neříkal jsi náhodou sám, že tohle není naše věc? Nepitvejme se v tom, ale...nebudu lhát, cítím takovou...no, pyšnost, chápeš?" usměje se starší a světlovlásek ho s uculením jemně praští do ramene.

„Ohh, ještě aby ne, Jungkook nám právě dospěl, ale doufám, že použil ten-..."

„Ahh, ještě jsem tady zapomněl ten jeden čaj." Ozve se od dveří Jungkookův hlas a dojde si ke stolu pro zbylý hrnek, s úsměvem se otočí a zamíří zase zpátky, zatím, co se oba muži snažili vypadat přirozeně, no, nejspíš si jejich nedokonalého herectví Jungkook ani nevšiml.

Jungkook P. O. V.

„Lásko." Zašeptám těsně u Taehyungova ucha, abych ho probudil. On jen zamručí a přetočí se na druhý bok. Nad tím se zasměje a políbím ho na odhaleném krku. „No tak, vstávej, donesl jsem snídani sem, abys nemusel chodit do jídelny." Oznámím mile a Taehyung se na mě s protáhnutím otočí.

„Huh, vážně? Ahh, to je pěkné." Usměje se a vyškrábe se do polosedu. Já se posadím na okraj postele a s úsměvem mu podám jeho talíř s vaflemi a hrnek s čajem.