Jungkook P. O. V.
Venku už je tma. Já ležím v Kyohanově velké posteli, jsem přikrytý tenčí dekou, ránu na čele mám zalepenou tlustou náplastí, to jsme ještě letěli na ošetřovnu na pláži, kde mi čelo sešili čtyřmi stehy, hlavu mám omotanou mokrým hadříkem a na nočním stolku mám položený hrnek s čajem, který musí být touhle dobou už vychladlý.
Dnešek dopadl hrozně, teda, svým způsobem, mohlo to dopadnout hůř, klidně jsem se mohl utopit, nebo mít otřes mozku, ale na čele mám jen drobnou ranku, jen o něco málo horší, než měl Taehyung kvůli hrnku, ale nečekal jsem, že po půl hodině řádění v moři nakonec skončím takhle.
Kyohan si to pořád dává za vinu, to proto, že byl se mnou a měl na mě dohlédnout, ale to já si nemyslím, já jsem dělal hovadiny, navíc jsem už dost starý, abych se o sebe postaral, tohle je zcela můj problém.
„Kookie?" ozve se od dveří hlas a já pohlédnu na appu, jak si ke mně přisedl a pohladil mě se soucitným pohledem po ruce. „Jak ti je?"
„Ahh, je mi dobře, už jsem to říkal...nic to nebylo."
„nebylo? Jungkooku, byl jsi v bezvědomí, kdyby tě tam Kyohan nezačal oživovat, bůh ví, jak by to dopadlo." Řekne trochu rázněji a já s polknutím přikývnu.
„Já vím, ale...teď už jsem v pohodě, nemusím ležet..." appa zakroutí hlavou a odmotá mi z hlavy obklad, aby mi ho mohl znovu namočit. Záchod i s umyvadlem je hned vedle pokoje, takže se appa hned vrátí s nově namočeným hadříkem, který mi zase začne pomalu kolem hlavy omotávat.
„Zdravotníci říkali, že bys měl pro jistotu ležet alespoň dva dny, kdyby něco, jeli bychom do nemocnice, ale asi to bude vážně v pohodě, ale prosím, ty dva dny vážně polehávej, víš, jak jsem se vyděsil, když tě Kyohan přinesl skoro mimo sebe a s krví po celém čele?" prohodí rukama a já s povzdechnutím přikývnu a pohladím ho po jeho ruce.
„Já se omlouvám, appa, mm, navíc jsem pokazil zbytek týdne...když musím odpočívat ty dva dny...to je skoro zbytek doby tady v LA." Pronesu provinile, ale on se pousměje a pohladí mě po vlasech.
„Ahh, to nevadí, můžeme sem jet kdykoliv jindy, ale hlavně, že jsi celý." Řekne tiše a já se na něj usměju zpátky. Hned se ale otočím ke dveřím, když na ně někdo zaklepe. O futra se opírá Kyohan a nejistě se na nás dívá. Appa tedy vstane a dojde ke dveřím.
„Nechám vás tady, dobře? Kdyby něco, tak řekni." Řekne nakonec a odejde z pokoje. Kyohan s povzdechnutím přijde k posteli a sedne si tak, jako předtím appa.
„V pohodě?" optá se mě starostlivě a já přikývnu na souhlas.
„Jo, dobrý, Kyo...vím, že se za to viníš, nechci, abys to házel na sebe, můžu si za to sám, jo? Když budeš smutný kvůli mně, tak budu smutný taky a moc tomu nepomůžeš." Zamračím se na něj a on se uchechtne a přitaká na souhlas.
„Dobře...nebudu smutný, jenom...štve mě to, nenapadlo mě, co by se mohlo stát."
„Ahh, to nic, mě by to taky nenapadlo, ale nakonec...Kyo, ty jsi mi zachránil život, kdybys nevěděl, co dělat, nebo jen panikařil, tak mě nezachráníš, ale ty jsi hned začal jednat...za to ti moc děkuju." On se uculí a lehne si vedle mě, s úsměvem se k němu otočím čelem a on mi odhrne vlasy z čela, upraví mi obklad a pohladí mě po tváři.
„Hrozně se mi ulevilo, když ses probral, mm, co stehy? Nebolí to?" pozvednu rameny a letmo se prsty dotknu tlusté náplasti.
„Uh, jen to trochu táhne, ale dobrý, to nic." Kyohan chápavě přikývne a společně pohlédneme na můj mobil, který z ničeho nic zacinkal. Už jsem se pro něj chtěl natáhnout, ale Kyohan mě předběhl a mobil mi podal. S poděkováním si zprávu otevřu, abych zjistil, kdo mi píše, ale jak jsem tušil, byl to zase Taehyung.
Taehyung: Ahoj, dlouho jsi nenapsal, jen mě zajímá, jestli je všechno v pohodě a jak se bavíš, jestli máš nějaké fotky, můžeš mi je poslat, rád se podívám. Těším se na tebe a moc tě miluju!
Povzdechnu si a přemýšlím, co odepsat. Nevím proč, ale nemám teď na něj náladu, teda ne, že by mě nějak otravoval, ale prostě si teď nechci dopisovat. Přeci jen mě ta hlava trochu bolí, fotky žádné nemám, a ještě tady mám teď Kyohana.
„Tvůj přítel?" optá se a já jen letmo přikývnu, rychle něco odepíšu, abych nevypadal, že ho ignoruju, v rychlosti vysvětlím, že fotky nemám, a že jsem teď hodně unavený, takže si napíšeme zítra, pak jsem mobil prostě hodil za sebe na matračku a s výdechem se přiblížil ke Kyohanovi.
„Myslel jsem, že si s ním teď budeš psát." Zakroutím hlavou a pohlédnu na hnědovlasého mladíka ležícího vedle mě.
„Nechce se mi, ummm, raději bych se věnoval tobě...mohl bych tě obejmout?" Kyohan se tiše zasměje a přikývne na souhlas. S pousmáním se tedy na něj natisknu a spokojeně zamručím, když mě jeho dlaň pohladí po zádech.
„Rád se mazlíš?"
„Mm, jo, musíš mi teď nahradit Taehyunga." Zasměju se tiše a on mě k sobě pevněji přitiskne, na zavázané čelo mi vlepí letmou pusu a já nad tím zrudnu.
„S radostí." Pronese po puse a já se nad tím stydlivě uculím, zavřu oči a nechám se jím hladit po zádech. Je to skoro tak příjemné, jako s Taehyungem, hned ucítím, jak na mě leze spaní, kterému se jednoduše poddám.
No, tak Jungkookie, všechno nejlepší k narozeninám, hlavně zdraví, to je nejdůležitější, snad to ještě se svýmu hyungy oslavíš, Taehyung ať nezapomene na hubana, všichni tě máme moc rádi! 💜💜
Ještě přeji všem slovenským láskám hodně štěstí ve škole, která vám zítra začne 😉💜
Užívejte zbytek odpoledne, dneska jsem vydala kapitolku dřív, protože jsem si ji včera předepsala, tak proč si ji schovávat až na večer, že jo, ale asi vám to nijak nevadí, huh? :DD
Purple u all! 💜
ČTEŠ
In the Nook (Taekook/Vkook) CZ
Fanfic[dokončeno] „Jsem třeťák a šikanují mě prváci, není to úplně příjemné, ale jsou to holt ještě malé děti, které nechápou, že není nic špatného na tom mít dva otce, nebo pracovat v gay-baru." „Hmm, a ty jsi gay?" „Nejsem gay. Ty jo? Šikanují tě kvůli...
